James White

Určitě nedoporučuju nikomu, kdo si prožil nebo prožívá umírání svýho nejbližšího, protože tenhle film tu bolest otevře naplno. Musím říct, že krom absolutního smutku a bezmoci z toho co vidím aniž by člověk viděl jediný pozitivní východisko mě dostal vývoj příběhu, který postupně proměňoval silně nesympatickýho chlapa v člověka, kterýho mě bylo líto a současně jsem ho za jeho peči o matku a boj o vše obdivoval, tohle si nikdo kdo to neprožil asni neumí ani představit, ale film na mě působil, že si to představit umí. Nic z toho by se nekonalo nebýt absolutních hereckých projevů titulních herců, společné scény syna a mámy ke konci vhánějí slzy do očí.......takovou sílu může mít herecký talent. (02.10.2016)

James je komplikovaný chlapec. Buď vplyvom okolností, v ktorých vyrastal, alebo to má skrátka v povahe. Do života mu prídeme na malú chvíľu, práve keď sa všetko ešte viac komplikuje, topí sa v tom, odmieta pomoc ... veď on je OK, zvládne to. Chvíle medzi Jamesom a jeho matkou Gail boli fantastické, boj s chorobou bol veľmi skutočný ... nemám, čo by som vytkla, nádherne smutná a naozajstná vec s priliehajúcou hudbou! A Abbott? .. nechce sa mi veriť, že je to Jeremy z Hello I Must Be Going - ohromný posun vpred. (30.05.2016)

Reziser Josh Mond mi nehovori nic, a Abbott zase hral hovno -teda pardon, to mi uletelo, chcel som samozrejme napisat, ze sa nedostatocne vlozil do roly a nepresvedcil ma hereckym vykonom. No a pribehovo nic moc, on len lezi a vegetuje na posteli ci gauci ci co to bolo, neudrzi si pracu a je to povalac. K tomu aspon dali tu slusnu liniu s matkou, ale obavam sa, ze ani Cynthia Nixon nebude novodoba Audrey Hepburn a ani Ritka Hayworth, ze jo. Teda nic nepredviedla, hrat podla mna ani nevie. Slusny priemer len za dobre tempo, jakz takz za reziu a dialogy .. no, povedzme zena urovni . 68 % (11.08.2018)

Když vám umírá osoba blízká, není to jednoduché sledovat. Právě s tím se potýká hrdina, který celý život žije s matkou, fláká se, i když by měl na víc. Jednoduše ale není schopen najít tu správnou cestu. Dobře zahráno, s celkem silnou depresí, ale tak nějak máte clu dobu pocit, že tohle může život přinést. (17.04.2017)

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. (23.06.2016)