Ready Player One: Hra začíná

Hm, byl jsem takořka nahnán na přečtení knihy. Abych si ji užil, dal jsem si ji v originále, shltl ji za pár hodin, a snad 80% věcí jsem znal, navzdory železné oponě. Pak film, obával jsem se... a ... hm. Co se nepřekvapivě stalo – muselo se veeeelmi krátit a zjednodušovat. Bohužel ale sice zůstala většina příběhu, nikoli však jeho svět, který ho dělal zajímavým. Místo planety, která je v háji a usa na ní nehrají žádnou roli, protože je každý za sebe, lidem nic nezbylo a jediná jakžtakž práce je UVNITŘ virtuální reality... zbyly v reálném světě nepřesvědčivé kulisy jakéhosi malého vypulírovaného sterilního "slumu" obklopeného celkem normálním světem jako dnes. Místo nemilosrdné mašiny korporátu, který neosobně ničí lidi jako položky, zbyla karikatura padoušského manažera a jeho poskoka, který si vede osobní vendetu. Místo nekonečně rozsáhlé virtuální reality, která má ohromit, ve které je vše možné, lze v ní najít jakékoli světy, kopie světů z veškerých her a Hallidayových veškerých vzpomínek... jakési americké panoptikum počítačové chodičky. Místo největší představitelné bitvy vesmíru, kde máte k dispozici veškerou techniku a magii z veškerých počítačových her a simulací a můžete se převtělit v cokoli, jakási parodie na pěší bitvu s pár mechaboty. Místo láskyplných fanouškovských citací světa ustrnutého v osmibitové počítačové estetice a osmdesátkové nostalgii, inteligentních odkazů např. na Monty Pythony... americká velmi zúžená popkultura pro diváky bez jakéhokoli rozhledu a bez srdce, s proti knize plytkou love story. Místo ku***sky obtížné dlouhé řady úkolů, vyžadujících obrovské znalosti a zkušenosti v počítačových hrách / hudbě / filmech atd., triviální akce, kde hraje roli skoro až náhoda. Místo aktivního vypořádání se s IOI jedno hacknutí + taková velice podivná honička v ulicích města. Místo výborné role Ogga v příběhu taková dost trapnost. Jo a všichni byli v Columbusu, to "nahrávalo" autentičnosti světa, opravdu. Místo typově dobrých gunterů modelové. Místo režiséra Spielberg. Díky za holy hand granade (ale posrali jste ho) a Excalibur, ale to bylo drobet málo. P.S. myslím, že velká část filmu měla být z pozice 1st person a bylo by to výrazně lepší. /// Komentáře: mnohem méně kecy než já to řekla Jossie. Dobrý xxmartinxx. /// P.P.S. dnes ráno jsem k tomu jako poslední slovo doma řekl, že hlavní problém je, že Spielberg byl starý už v osmdesátkách. (06.02.2020)

Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád. (03.04.2018)

Já nevím, no, podle mě Spielberg jenom dokazuje, že patří do starého železa. Pro artikulovanější diagnózu odkazuji na komentář uživatele xxmartinxx, jako popkulturní úšklebek odcituji Vypsanou fiXu: "Dědo, dědo, dědo, dědo, pojď do lunaparku. A děda, děda, děda, děda rezignovaně mává holí projíždějícímu vlaku." (A ačkoliv nemám příliš ve zvyku vyjadřovat se pochybně o úsudku ostatních uživatelů, tak Douglasovo prohlášení, že je to "čistší a přehlednější" než Matrix, ve mně vzbuzuje touhu vhodit do komentátorské sekce holy hand grenade.) (23.10.2018)

Extatický výkřik po press projekci: Film tak geniální, že jsem ani nezaregistroval, kdy z novinářské projekce odešla Mirka Spáčilová, a to seděla přede mnou!_____ Analytičtější kritika psána po dvou zhlédnutích k přečtení zde. (26.03.2018)

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)