Zádušní oběť

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

Podle ukázky to vypadalo slibně, ale nakonec mi navzdory silnému obsazení, zajímavému námětu a poměrně slušné atmosféře Zádušní oběť nesedla. Celou stopáž mi něco vadilo, snímek na mě působil divně a asi se na tom ve značné míře podepsal scénař, který to s postupujícím časem jen zhoršoval a zhoršoval, až vyvrcholil doslova debilním koncem. Hodně nepovedená záležitost. (14.04.2017)

Jiří Svoboda, takže film na téma samá tragédie, tentokrát se přidal i Vladimír Körner, aby nám v tomto lehce napínavém, leč neoriginálním filmu přiblížili hrůzy válek, nesmyslnost antisemitismu a smrt Boha (spoluscénáristou byl zřejmě Friedrich Nietzsche). 50%, všudypřítomné otravné houslové sólo už ke konci trhalo uši. (09.10.2017)

Pokud bychom na Zádušní oběť kladli vyšší nároky, neuspěla by. Ale doba se změnila, změnil se i Svoboda s Körnerem a očekávat druhý Berhof by byla chyba. Svoboda už je přes deset let limitován mantinely naší matičky veřejnoprávní a navzdory všemu prosadil i tentokrát velmi zajímavý projekt - zajímavou temnou krimi z počátku 20. století, která nehladí, nebanalizuje. Milan Kňažko v hlavní roli je stále sázkou na jistotu a komu se naposledy líbil v Normalu, může si směle pokračovat zde. Příjemně herecky zraje i Eva Josefíková, před deseti lety pouhá Troškova princezna, dnes už rovnocenná herecká partnerka svých starších kolegů. Velmi se mi líbila atmosféra i práce s vyšším dobrem, leč polopatický konec celku příliš nesedl. Nicméně pro věrné diváky týmu Svoboda - Kňažko je to radost, stejně jako herecký koncert v Boží duze či před lety v Papiliovi. (11.04.2017)

Skvělá věc, jenže to, co činí tenhle film skvělým, jej dělá i slabým, záleží jenom na osobních preferencích, například na tom, jestli považujete všeprostupující atmosféru zmaru a temnoty za plus, nebo za mínus. Zádušní oběť je hrozně melancholická a veselého tu není vůbec nic, všechno jede na vlně všeobjímající deprese, od samotného případu vraždění ex-důstojnictva, po řešení vztahu společnosti k židům (a tohle téma má co říct, obzvlášť, když se konečně spolu se Zločinem v Polné o dobu nenacistickou). Ano, jsou tu věci, které jsou zbytečné a přepjaté - tajné spolky, pacifistická koláž na samém konci, ale pořád je to kur**sky povedená věc a jeden z nejlepších tv filmů za poslední roky a nejen z hlediska produkčně náročné výpravy. A roli tu hraje můj oblíbenej nůž opinel, muhehehe (11.04.2017)