Jánošík - Pravdivá historie

Tak v prvom rade, akákoľvek Prawdziwa historia či True Story je tu úplne zbytočne. Opäť raz ide o takmer klasickú (aj keď trochu inú ako sme zvyknutí) povesť, vrátane rozdávania dukátov chudobným... V podstate som však rád, pretože národní hrdinovia by mali ostať hrdinami a je zbytočne z nich robiť krvilačných zabijakov. Film je poňatý dosť intímne a naturalisticky, na čo sme pri "našej" produkcii zvyknutí, ale tentoraz je tam nahota často okato prvoplánovane. Stávka na jednoduchý, líneárny (aj keď trošku pridlhý) dej, bola správna a oproti potácajúcej sa BATHORY tu vidno radosť z rozprávania príbehu (či jednotlivých mikropríbehov). Postavy sú všetky do jednej skvelo obsadené - chlapčenský úsmev ako aj chlapské zazeranie Václava Jiráčka je prekvapivo účinné, aj keď najprv to vyzerá, že hlavnou postavou je Ivan Martinka. Napriek týmto dvom však filmu kraľuje vedľajšia postava Michala Zebrowskeho... Trošku mi vadilo zopár "jakubiskovských" romanticko-surrealistických scén, ale boli tam nevyhnutné, aby tá posledná pojednávajúca o spravodlivosti a bohu vyznela takmer oscarovo. Ak akceptujeme klasický "československý" prístup k akčným scénam a súbojom (nie su zlé, ale kamera zaznamenáva boj, nie choreografiu), tak nám vychádza príjemný (ale aj krvavý) európsky historicko-dobrodružný film plný folklóru a krásnej prírody, ktorý je poňatý ako trochu iný pohľad na národného hrdinu. Nášho hrdinu. Ja dávam štyri subjektívne hviezdy, ktoré su pre mňa ako Slováka predsa len niečim viac ako objektívnych 70%... (13.09.2009)

Trvalo mi to přesně do půlky filmu, než jsem Jánošíkovi Agnieszky Holland přišla na chuť. Každý hrdina, který vstoupil do lidského povědomí začíná po smrti žít svým vlastním životem - stává se totiž legendou. Přestává být Jurou, jeho skutečný život se stává příliš banálním. Prostý lid vždycky toužil mít před očima hrdiny, ke kterým by mohl vzhlížet, kterého by mohl obdivovat. O Jánošíkovi šli zvěsti už za jeho života, po smrti si každý ještě něco přidal. V předchozích zpracováních byl vykreslený právě jako legenda a lid jásal, měl svého hrdinu. Agnieszka se pokusila o zpracování jiné, její Jánošík je hrdina/nehrdina, není tak charismatický, jako jeho předchůdci. Není mužný, je spíše chlapecký, žije normálním životem. Raelistické zachycení prostého života chudých lidí s jejich tradicemi je to, co dělá snímek zajímavým. Není tím, jak to doopravdy bylo, ale to mohlo být. Kreativní kamera umocňuje celkový dojem. (08.01.2018)

JURO JÁNOŠÍK. Bývalý voják a valach, teraz zbojník. ,,Ale já jsem zbojníkem nikdy být nechtěl!“ Juro Jánošík musí nejdřív nechtět, aby to dostal..... A co tady má bejt zajímavý? Ano, V. Jiráček je sympatický Jánošík, ale jinak.....co čekat od filmu o zbojnících, ve kterém se víc souloží než pije? Jasně porno, ale to jsem nemyslel.....takže? Ano, je to blemcání od ničeho k ničemu. Trocha tradic, oživení jména národního hrdiny a připomenutí historických souvislostí. Avšak podané formou nezajímavou v neskutečně strašidelné stopáži. A kde je nějaká akce? Nějaká zbojničina? Tenhle Jánošík toho moc nedokázal. Akorát dojel na to, jak žil. Ale to nás čeká všechny.... Jo a ani neměl v páse čarovnou žilku! Hovada! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kolik mohla mít Anička v zimě na sobě spodniček. 2.) Doktor mi předepsal šťávu z čerstvého koňského lejna a mám trochu strach co všechno vyléčí. 3.) Zjistím, jak vypadá člověk sundaný z lámacího kola. 4.) Udělá v páce Jura svoji holku? (opakuji – v páce!) 5.) Nevím, proč všichni přejmenovali Nudu na Jánošíka. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.04.2010)

Držal som Jánošíkovi palce. Po dlhých peripetiach s natáčaním dospel ku koncu a s odhodlaním sa pustil nabúravať Kuchtovho Jánošíka zo 62 roku. Bol to len pokus, ktorý nemohol vyjsť. Problém vznikol už pri scenári, ktorý chce byť drsnejší, reálnejší a z národného hrdinu urobiť človeka z mäsa a kostí. Čiastočne sa to podarilo, ale to je málo na vyše dvojhodinový film - na to stačilo natočiť dokument. Film neponúka vlastne vôbec nič, je jalový a suchý ako najsuchšie martini. Tento koment píšem s odstupom jedného dňa a márne si spomínam ( až na jednu scénu ) čo sa dialo. Aby som len nekritizoval, páčila sa mi nenápadne pôsobiaca hudba, kamera a napokon Václav Jiráček v titulnej postave. (07.03.2010)

Ako nepriateľ všetkých stereotypov najväčšmi oceňujem obsadenie hlavnej postavy. Ani Agnieszka evidentne nepatrí k tým, ktorí vidia pseudopriamu úmeru medzi "veľkými" činmi a "veľkými" chlapmi. Takže namiesto trápneho hláškujúceho golema tu máme melancholický lyrizmus takmer dievčensky útleho Jiráčka. Všetci chlapi ho nenávidia, lebo "zničil legendu" (v skutočnosti preto, lebo je krajší). Dôležitejšia než obdiv mužského publika je však hercova prirodzená schopnosť dodať príbehu strednoprúdového filmu zdanie väčšej autenticity než by človek čakal. (12.11.2011)