Bába z ledu

K tématu stárnoucí hlavy rodiny, která se vzepře potomkům a začne si žít svůj život, se u nás natočilo poměrně dost. Chápu, že je jiná doba a že poetika Högra s Medřickou v Romeovi a Julii na konci listopadu je už lehce passé, zatímco tady jsme svědky poměrně naturalistické scény, kdy si Zuzana Kronerová olivovým olejem promazává frndu, aby mohla kopulovat. Taky jsme uměli dělat filmy, kde se prolínalo několik dějových linií, které se vzájemně doplňovaly a byly humorné i smutné (Vesničko má středisková, Pelíšky). Zatímco tady jede jediná a poměrně nudná linka, kdy babě hrábne, začne se otužovat a spustí se s pochybnou existencí. Nášlap k humorným situacím ze života v podobě povinných sobotních obědů se nějak nedaří a všechny postavy se chovají úplně ujetě a v celkovým kontextu nelogicky. Jediná normální je tu Petra Špalková a jí pak stačí čtyři repliky na Českýho lva za vedlejší roli. Bábu z ledu dávám k ledu. (13.03.2018)

Český lev ve správných rukou. Je to sice přesně vykalkulovaná v zásadě banální story podle šablon americkýho nezávislýho filmu, jen ozvláštněná prostředím otužilců, ale nevadí. Film mě bavil, jakkoli se dal předvídat takřka doslova. Spíš mě přiměl k zamyšlení nad cenami Českých lvů samotných a v souvislosti i české kinematografie vůbec. Hlavně v souvislosti s oceněním za vedlejší role. Za co prokrista dostala Lva Petra Špalková? A za co byli nominovaní její kolegové Vilhelmová, Neužil a Daniel? Během těch několika málo minut nepředvedli nic, vůbec nic, jen pár utrápených vzdechů nad životem! Takže buď politika akademie funguje stylem "máme tu solidní film, tak ho nominujeme na všechno", anebo byly vedlejší role v jiných filmech ještě horší. Obojí ale vystihuje velice neradostný stav současného českého filmu. Bída a zmar. No nic, zpět k Bábě z ledu (kdo probůh vymyslel tak idiotskej název?). Bylo na ní znát, že ji Sláma piplal dlouhé roky, má všechno do detailu napsané a promyšlené, měl ohromující šťastnou ruku na Zuzanu Kronerovou (co se Pavla Nového týče, prostě zahrál sám sebe - nerudnýho dědka, tam jsem v chvalozpěvech opatrnější). Není to nic fantastického, k dohánění pohříchu pouze evropské, když se ani neodvažuji mluvit o zámořské, kinematografie to nestačí, ovšem v marasmu posledních let je to jedna z mála světlých výjimek. (18.03.2018)

Baba z ľadu je ďalším príkladom toho, že sa film nie len u nás, ale aj u bratov Čechov po malých krôčkoch posúva vpred. Zuzka Kronerová má môj obdiv za prijatie tejto role. Nielenže pravdepodobne nie je pre ženu v jej veku celkom príjemné sa pred kamerou pretŕčať v plavkách, ona v nich dokonca musela plávať v trojstupňovej vode. Navyše hrá solídne, akurát jej postave život celkom naložil. Po nebohom manželovi jej zostal obrovský starý dom a dvaja dospelí synovia, ktorých by som nechcela ani zadarmo. Vlastne, ak by som si mala vybrať, zo všetkých postáv z tohto filmu by to vyhrala tá sliepka. Tá bola parádna. No napokon, aj ona z toho všetkého dostala depresiu. Ale teraz vážne. Šesťdesiatnička Hana sa snaží zo všetkých síl držať rodinu pokope spoločnými obedmi, na ktoré vždy vypečie päťdesiat rezňov a polievku nezabudne preliať z hrnca do ozdobnej misy pre zachovanie patričnej úrovne. Ako prejav vďaky dostáva možnosť vypočuť si vzájomné bratské osočovanie, sebaľútosť a pohľad na vnuka, ktorý svoj mobil máča v polievke, pretože ho nevie pustiť z rúk ani na tú krátku vzácnu spoločnú chvíľu. Minimum dialógov často pekne nahrádzajú veľavravné pohľady. Keď čistou náhodou Hana spozná skupinu otužilcov, jej život sa začína meniť. Prestáva chcieť byť dokonalou mamou, začína chcieť konečne aspoň trošku žiť. Charaktery vedľajších postáv by som viac rozvinula, na niektorých miestach by som pokojne ešte viac pritvrdila. Nie je to zlý film, no na štyri hviezdy do cieľa mu ešte pár metrov chýba. (03.04.2018)

Bába z ledu je možná nejkonvenčnější Slámův film, který se třeba divácky oblíbeným filmům dua Hřebejk - Jarchovský blíží zejména přesunem důrazu z vyprávění obrazem na herecký projev a dialogy. Ostatně, podobně jako v hřebejkovinách tu k řadě konfrontací mezi postavami dochází u jídelního stolu. _______ A v nich právě vynikne jeden zásadní problém: Postavy jsou až příliš typizované na to, aby mohly být vnímány jako realistické obrazy skutečných lidí a zároveň je nelze považovat ani za trefné karikatury, protože ztělesňují spíše lidové předsudky a klišé, než reálné charaktery. Paradoxně je tak Bába z ledu mnohem méně výstižná, než třeba neprávem přehlížený Instalatér z Tuchlovic (2016), jehož tvůrce Tomáš Vorel jinak rád sahá pro karikatuře a grotesknosti._______Tak třeba jeden z Haniných synů (Marek Daniel) si hraje na ušlechtilého intelektuála, který okázale pohrdá plebsem, ale jinak je to spíš budižkničemu, jenž se stížnostmi na morální zkaženost doby snaží na něco svést svou neschopnost materiálně zajistit vlastní rodinu. Jeho bratr (Václav Neužil) slouží jako šablonovitý protipól a je tedy bohatým podnikatelem, co si u jídla stěžuje na „nemakčenka“ ve státní sféře, nicméně v jeho životě schází – ó, jak originální - opravdu vřelé citové vztahy. A to jak k jeho přecitlivělé manželce (Tatiana Vilhelmová), která jí jen bio potraviny a tiše pohrdá lidmi, co nemají její vybrané způsoby, tak k malému synovi Ivánkovi, jehož citová odcizenost je ve filmu demonstrována tím, že neustále hraje videohry vydávající iritující „počítačové“ zvuky. _______Zatímco ambiciózní evropské filmy sbírající pozitivní ohlasy na festivalech se buď odráží od životných, bravurně odpozorovaných postav, jež sledují ve zcela přirozených situacích (např. celé rumunská nová vlna) nebo hledají originální, stylizovaný způsob, jak nahlížet na klasická témata (např. Saulův syn), Bába z ledu uvízla v nepříliš podnětném fikčním mezisvětě, který je v principu všední, ale zároveň zřetelně umělý a vykonstruovaný. (23.03.2018)

Za sebe říkám, že tohle je filmařsky nejvyspělejší Sláma. Civilní herecké pojetí, zbytečné dialogy zde nahrazujou vše říkající pohledy. Herecké výkony tandemu Kronerová - Nový přirozený a velmi kvalitní. Jediný co bych této sociálně laděné vztahovce vyčetl je nevyvážený prostor pro vedlejší hrdiny (např. Marek s Petrou bez scény na rozdíl od Václava s Tatianou ) , ovšem to nic nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že český film stále souptá, stále stoupá a česká filmová kritika stále klesá a stále klesá. (24.02.2017)