Morgiana

Jsem asi příliš ovlivněn knižní předlohou, se kterou se filmová adaptace jen sem tam potkává v některých uzlových bodech děje, ale samotné vyprávění, dialogy a celkové vyznění příběhu jsou kompletně jinde. Co komu sedne víc je záležitost vkusu, pro mne je ovšem Alexandr Grin naprosto srdcová záležitost a jeho nádherný příběh, pojatý nesmírně romanticky jako oslava radosti ze života vzpírajícího se smrti, patří k mým nejoblíbenějším knihám vůbec. Herz naproti tomu v příběhu kladl důraz na hororové prvky, na vyprávění z pohledu zlé sestry. To by samo o sobě nevadilo, ale když k tomu ještě navíc většinu postav pojme spíš jako karikatury, které velmi rychle mluví a mezi sebou se vlastně neposlouchají, začne to celé působit příliš nepřirozeně (a to ne kvůli úchvatné výpravě Ester Krumbachové). Je zajímavé, že Herz, který ve filmu Panna a netvor a dalších pohádkách ukázal, že mu romantika vůbec není cizí, právě v příběhu podle jedné z nejromantičtějších knih vůbec na romantiku téměř úplně rezignuje a spíše ukazuje dekadenci a nesympatické lidi, aby vedle nich vynikla postava zlé sestry. Zajímavá výprava, hudba Luboše Fišera a výborná Iva Janžurová, jenže celek jako takový, přiznávám, se mi příliš nelíbil. (12.04.2015)

Iva Janžurová je vynikající, ale jen pokud se jedná o zlou sestru. Poloha hodného kníkavého dvojčete se z mého pohledu hodila spíš do klasických komedií. Co se povedlo takřka stoprocentně je vizuální stránka věci, ale i tady mě Herz dokázal naštvat, protože až příliš často bloudil v tmavém šeru, kde nebylo vidět vůbec nic. Místy chybějící napětí se pak snažil dohánět dramatickým hudebním podkreslením, ale ani to příliš nefungovalo. Čekal jsem víc. 55% (04.09.2020)

Jedno ze spojení tvůrců československé kinematografie, jenž lze nazvat geniálním. Herz, Janžurová a Fišer. I kamera J. Kučery se dá do této kategorie zařadit. Juraj Herz už kdysi dávno pochopil (stejně jako já o pár desítek let později), že Iva Janžurová, je nejuniverzálnější a bez diskuze jedna z nejlepších hereček všech dob. Proto jí zasadil do absolutně nevídané dvojrole. Souboj povah i nastalá situace nádherně gradují a vyvrcholí v jedno klasické, české přísloví o jámě. Geniální střih a kamera i dokonale zvládnuté rozhovory Viky s Klárou. Bezchybné prostředí a atmosféra dávají tomuto dílu rozměr nejkvalitnější. J. Herz je precizní režisér, který ví, co dělá, je to vidět na většině jeho snímků. Máme štěstí, že patří do bohaté mlýnice československé kinematografie. (15.09.2011)

Že je Iva Janžurová vynikající herečka ve všech směrech vím už od útlého mládí,že dokáže zahrát jakoukoliv roli,komickou,dramatickou,to je bez debat.Že je charismatická,krásná,to je prostě daný.Krátký výčet rolí,které zahrála,at už dramatických-Kočár do Vídně,Čest a sláva,Petrolejové lampy,Morgiana,nebo komediálních-Kam slunce nechodí,Svatba jako řemen,Zítra to roztočíme drahoušku,Marečku podejte mi pero,Páni kluci,Což takhle dát si špenát - to mluví za vše.V Morgianě si s velkou chutí střihla hned dvojroli-hezkou a hodnou Kláru a zlou a démonickou Viktorii,která se chce své krásné sestry zbavit.Nesmírně nádherná je stilizace celého příběhu,od krásného přímořského pobřeží až po klasicky parádní kostýmy Ester Krumbachové.U tohoto filmu jsem zkrátka shledal jenom samé klady,at už je to skvělá kamera Jaroslava Kučery,nebo opět jak jinak geniální hudba Luboše Fišera,při které se vám bud krásou svírá srdce nebo naopak navozuje pocit strachu.Občas film vyznívá hodně halucinogenně,to,když Klára má ty svoje haluze a to je sakra pěkný psycho!Film Morgiana natočil Juraj Herz podle novely ruského spisovatele Alexandra Grina-Jessie a Morgiana.Každopádně,kdo vlastní originál dvd,tak se v bonusech mimo jiné může dozvědět,že Juraj Herz měl připravený jiný scénář,při kterém konec nynějšího filmu by podle jeho původního scénáře přišel už v druhé čtvrtině a pak by se rozvíjel totálně halucinogenní příběh!!!Jenomže samozřejmě tehdejší vedení mu oznámilo jestli se nezbláznil a kategoricky mu to zamítli,což je obrovská škoda a myslím,že to měl Juraj stejně natočit,sice by film skončil v trezoru jako mnoho jiných v tehdejší době,ale byl by to myslím ted total kult!!!Ikdyž i tak je Morgiana vysoce kvalitním filmem a právem patří do Zlatého fondu České kinematografie.Film získal dokonce v roce 1972 na IX.MFF v Chicagu hlavní cenu festivalu-Zlatého Huga!!Nesmím ještě zapomenout v poslední části filmu na skvělou postavu ožungra v podání Josefa Somra!!Vzdávám hold všem tehdejším pracovníkům,kteří na filmu pracovali,je vidět opravdu pořádný kus filmařského řemesla!! (03.02.2010)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)