Zastihla mě noc

Další rádoby film dle skutečných událostí. Film na zjevnou politickou objednávku. Kdoví, čím ti komouši tenkrát platili... Nemám rád tenhle typ uměleckých děl. Řeknete pak někde, že takhle to nebylo a už jsou z vás popírači. Počátek úpadku Juraje Herze. V tomto případku nejen uměleckého. Původně jsem dal dvě hvězdičky, ale po úvaze nechávám je jednu. Ne za řemeslo. Ne za umění. Za prodejnost. (28.12.2005)

Jeden z posledních velkých filmů JH, který nebylo možný strašně dlouhou dobu nikde vidět. Teprve až nyní ho čt2 uvedla, ale stejně až těsně po půlnoci, aby ho náhodou nevidělo více lidí - a proč? Naprosto nechápu proč je tendle film tak "nestravitelnej" - někomu vadí, že hl. hrdinkou byla komunistka. No a co? Tvrdit, že to je "propaganda" nebo "film na objednávku" je absurdní - každý film vzniká "na objednávku" - to je prostě normální filmový proces. Herzovi šlo hlavně o zužitkování vlastních zážitků z koncentráku a obviňovat zrovna jeho z toho, že by dostal za tento film od komunistů zaplacenou zlatem je prostě absurdní. Herz zrovna nepatřil k těm, kdo by se nechal uplácet a už vůbec ne od komunistů. Podobná tvrzení jsou naprostým nepochopením a jsou dogmaticky omezená. Film je to prostě silný. Jako celek i v jednotlivostech - scény z koncentráků výborné. Herz si později stěžoval, že Spielberg okopíroval přesně záběr po záběru scénu, kdy svlečené ženy v hrůze čekají, zda ze sprch poteče voda nebo plyn. Přesto, prestiže se dočkal Spielberg, nikoliv Herz pro svou originalitu. (29.12.2011)

Vyjadrovať sa k myšlienkovej kontroverznosti diela sa nemienim, je to totiž veľmi moderné, nepremýšlať nad niečím nadčasovejším a zaškatuľkovať to buď na ľavú, alebo pravú stranu. V štyridsiatych rokoch sa žilo ináč ako dnes a chudoba vzbudzovala prirodzené reakcie. Herz ponúka celkom komplikovanú štruktúru rozprávania, ale v konečnom dôsledku je prehľadný. Tým zaujímavým tu tak nie je skladanie si jednotlivých scén do funkčného celku, ale spôsob prekvapivého prestrihávania medzi nimi. Nad všetkým však víťazí Herzova vizuálna poetika, spojená tentokrát s obrazmi úpadku humanizmu sprevádzanú veľakrát násilím, tu psychicky pomerne ťažko znesiteľným. Na to netreba ani explicitu, stačí zachytiť to napätie v miestnosti, keď čakáte, či sa spustí voda alebo plyn. (10.10.2014)

Aby nenatočil běžnou agitku, používá Juraj Herz veškeré možné grafické experimenty (experimenty to ovšem byly kdysi, dnes už spíš jen postupy) - a myslím, že zdárně. Film má - na dobu trvání 2 hod. 10 min. - překvapivě rychlý spád, scény jsou neotřelé, snad jen záběr děje je poněkud široký. Četné "flash back" by se mohly kombinovat s "flash forward", jen kdyby bylo možno zachytit zlomový okamžik života Jožky Jabůrkové. Nastal v dětství, ve škole, v redakci, v KZ...? Možná nikdy, možná taková byla od narození. Pozn.: Ravensbrück - zde se ovšem nenatáčelo, scény z KZ jsou z polského Majdanku - a nikoli Rawensbruck, jak nás chce oficiální distributor, jako obvykle, klamat, jsem navštívil dvakrát. Leží v krásné krajině plné borovic, jezer a písku - ještě se tam najdou dopravní cedule "Zákaz vjezdu tanků" - zdokumentováno. Přečetl jsem i knihy bývalých trestankyň, kde byly publikovány i fotky jejich bachařek. Byly to zrůdy s absolutně tupými obličeji - v tom Herz střelil do křa, u nás by se přece také našly důstojné představitelky. Pozn.: Přece jen bychom se měli zamyslet, které období bylo pro filmovou Jožku zlomové. Nejspíš to bylo soužití s matkou, jejiž bigotnost transformovala do syndromu "pomoci potřebným". Tato polarita, přechod od kříže k srpu a kladivu, a naopak, se u nás po roce 89 stala skoro pravidlem. (25.07.2017)

Osobita rezie Juraje Herze me v tomto pripade nechala klidneho. Stripky a vzpominky ze zivota Jozky Jaburkove maji sve silne momenty, ale celkove to nedrzi pohromade. Tvurci vsadili na emoce, mene uz na epicke vypraveni. Kocabova hudba se ne vzdy hodi, ale do filmu z poloviny osmdesatych let jako experiment dobry. Zajimave herecke obsazeni. (27.06.2022)