Tanečnice

Skvelé tanečné čísla s úžasnou hudbou, vizionárska a tvrde pracujúca Isadora patria k najväčším devízam filmu, ale tvoria len malý zlomok snímku. Ako náhle debutujúca režisérka začne rozprávať príbeh lásky, tak sa jej to sype pod rukami a vy iba neveriacky kývate hlavou. Nezachraňujú to ani skvelý herci na čele s Gaspardom. 5/10 (13.03.2017)

Není to špatný film. Náhled do počátků moderního tance a pařížského kulturního života v období tzv. Belle Époque je bezesporu zajímavý. Choreografie tanečních vystoupení je výborná stejně jako výkon hlavní představitelky, která se navíc do role skvěle hodí. Závěrečná scéna za doprovodu "Song For Bob" od Nicka Cavea a Warrena Ellise byla velmi příjemnou tečkou. Ovšem film má i některá výrazná negativa. Například smyšlená úvodní sekvence vyzobrazující mladou Loie Fuller jako pasačku krav, která ani neumí tancovat, v nějaké díře na divokém západě mi přišla těžce přitažená za vlasy. Zhruba od poloviny stopáže s příchodem postavy Isadory Duncan film začíná trochu ztrácet na tempu a také se znovu dost odchylovat od reality, což je podle mě trochu škoda, protože život hlavní hrdinky je, podle toho, co jsem četl, dost zajímavý i bez přibarvování a fikce. Navíc když už tvůrci chtěli zahrnout postavu Isadory do příběhu mohli teda vybrat herečku, která je alespoň vzdáleně podobná reálné postavě. Celkově je Tanečnice slušný film, který mohl být ale daleko lepší. (22.09.2018)

Veľmi dobrý životopisný film tanečnice Loïe Fuller. Od prvej chvíle vidieť, že na produkcii si tvorcovia dali záležať. Rovnako prepracovaný ako Louisin Serpentínový tanec je aj práca s atmosférou výborná. Hudba skvele doplňuje každú scénu kde treba zdôrazniť emóciu, nehovoriac o Vivaldim, ktorý je súčasťou Louisinho vystúpenia. Príbeh nestojí na dramatickom deji aj keď dramatických udalostí je tu dosť. Zameriava sa skôr na prežívanie hlavnej hrdinky a jej emócie, no napriek tomu nenudí. Soko v tomto smere odviedla výbornú prácu, podobne ako všetci herci. Za zmienku stojí jedna z prvých rolí, dcéry Johnnyho Deppa a Vaness Paradis, Lily-Rose Depp. 75% (27.03.2024)

Film začíná od prostředka. Soko své postavě poskytla zvláštní směsici zranitelnosti a odolnosti. Jako neohrabaná panna se na konkurzu bezelstně ptá : Znásilníte mě? Film má nádech ženského románku, ale naštěstí pracuje s humorem. Teprve později, když k sobě již oslavovaná diva pozvedne mladší kolegyni – podle scénáře zákeřnou konkurentku Isadoru Duncanovou – vynikne rozdíl mezi ladností přirozeného pohybu a trénovanou dřinou, mezi vyzývavou éterickou lolitkou a vycepovanou atletkou s pozitivním dopingem. Snímek pak do vztahu obou tanečnic roubuje ještě lesbické náznaky; typicky francouzským, tedy strojeně okázalým, předůkladným způsobemcož se týká také jiných milostných zkušeností Fullerové. Nás mohou rušit i kulisy pražského Obecního domu vydávané za kabaret Folies Bergere. (19.05.2020)

Podobných životopisných filmů existuje na tucet a ještě víc, ale problém je, že jsou si dost podobné. Loïe Fuller asi nikdo nebude znát, ale tento film ji alespoň připomene. To bylo v době, kdy technika ještě nebyla tak propracovaná a lidé více chodili do divadel, moc jiné zábavy, krom kabaretů a nočních podniků, nebylo. Měla to těžké, holka, chtěla to dělat jinak a nebylo snadné se prosadit. Ovšem podařilo se. Zaplatit za to musela ale strašnou cenu. Faktem je, že herečku Soko moc neznám a zrovna mě nenadchla. Za to samotné kostýmy a taneční kreace byly pozoruhodné a celkem se divím, že z nich byly lidi tak nadšení. Spíše bych řekl, že je to styl, který by více přijalo současné publikum. Na druhé straně musela tato hra světla, barev a stínů vypadat tehdy úžasně, protože do té doby nikdo nic podobného asi nedělal. Pro režisérku Stéphanie Di Giusto je to velký debut, umocněný tím, že si prvně psala i scénář, stejně jako Sarah Thibau. Otázkou je, jak už si to tak u životopisných filmů pokládám, nakolik je zde pravdy a kolik tvůrčí svobody. Přeci jen ty lesbické náznaky...v tehdejší době...no už by je neupálily, ale společnost by jim dala co proto. (27.03.2024)