Princ Mamánek

"Odvahu dobrého krále střeží paní smrt. Tehdy králem staneš se, až potkáš se ní, dříve ne..." Musím říct, že jsem měl vůči této pohádce jisté předsudky, protože Jana Budaře moc nemusím. A v jistou chvíli (viz scény s šišlavými čarodějnicemi) jsem si říkal, že jsem se ve svém despektu vůči této autorské Budařově pohádce nemýlil. Ovšem povětšinu času jsem byl docela spokojený. Námět o tom, jak se z jednoho rozmazleného princátka stal opravdový muž, asi zas tak úplně originální není, ovšem způsob, jakým k této přeměně  došlo (setkání s paní smrtkou) už ale ano. Jana Budaře mám spojeného spíše s rolemi komediálními (s někdy až trapným humorem), zde se ale setkáme i s poměrně temnými (téměř hororovými) momenty což se mi celkově docela líbilo (ač bych si tedy odpustil scénu s hnusným hadem). Vizuálně je pak velmi mistrně zpracován onen pobyt prince v království smrti. Vybrat si za kameramana Jana Malíře se tedy Budařovi opravdu povedlo.  Coby milovník klasiky pak musím ocenit i nápad do filmu zakomponovat hned několik klasických melodií vážné hudby. Celkově tedy (i díky obsazení půvabné Veroniky Khek Kubařové) poměrně velká spokojenost. (03.01.2024)

Po zhlédnutí filmu jsme byli rádi, že jsme na něj nešli do kina s prckem. Ale aspoň bychom jej dokoukali napoprvé, protože doma jsme s tím měli problém. Začátek byl nadějný, místy vtipný. Poté ale přešel do temné psychedelické roviny. Hutný závěr byl příliš těžký ke konzumaci. Pohádka se drží tradičního schématu, nalezneme lásku, ponaučení i moudrost. Ovšem forma zvítězila nad obsahem. Více pro dospělé, než pro děti. (09.04.2023)

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Osnova děje Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)

1/10. Film co neví jestli chce být pohádka, mysteriózní příběh nebo komedie. Větší patlaninu jsem už dlouho neviděl. Dřív jsem Budaře měl za talentovaného herce, avšak jeho role v posledních filmech mě přesvědčují o opaku. Vůbec nechápu že si zúčastnění herci nepřečetli scénář, protože už museli předem vědět že to bude průser. Hodně nezvládnutý film který měl potenciál. Přemýšlím jestli jsem se letos u nějakého filmu nudil více než u "Mamánka". (31.12.2023)

Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo. (01.01.2024)