Stranger Things

Vzpomínám si na prastarou silvestrovskou scénku, kde měl "z voleje" hudební skladatel složit na počkání hit. Začal používat úryvky známých melodií nejrůznějších žánrů s vysvětlením, že než to posluchač pozná, musí tvůrce přeskočit jinam. Tenhle problém Stranger Things neřeší. Naopak hrdě se hlásí ke svým východiskům v podobě divácky profláklých žánrovek 80. let a atmosféře tajemnem a paranormálními jevy plných spielbergovských podívaných. A nepřekvapivě to funguje. Nadšení diváci si vyměňují informace, kolik že to poznali filmových a seriálových odkazů v tom kterém díle. Téměř nikdy jsem se nenechal unášet nostalgií, navíc spielbergovské osmdesátkové motivy a la E. T. mimozemšťan na mě dnes už opravdu nepůsobí, při pokusu zhlédnout po letech ítýho jsem se zakuckal z té přeslazenosti a naivity rodinné podívané a vzdal to v polovině. Stranger Things hodnotím jako nijak zvlášť skvěle natočenou popkornovku, která spíš mechanicky přebírá osmdesátkový styl a oblíbené motivy ze sci-fi dobrodružných podívaných, než aby s nimi nějak kreativně pracovala. Je to beze sporu řemeslně slušná podívaná, ale zjevně šitá na míru dětskému publiku a pamětníkům ovládaným nostalgií. Postava Winony Ryder, která diváky lapá na gejzír emocí, mi byla podobně protivná jako seriálovým fanouškům Breaking Bad postava manželky Walta Whita. Navíc s přibývajícími díly jsem pociťoval, že rozehraná partie se ubírá jiným směrem, než bych doufal a ocenil já. Za sebe bych si přál, kdyby celý seriál pracoval pouze s náznaky a očekáváními a neukazoval explicitně potvoru z jiné dimenze. Tři hvězdičky nechávám, protože zbytku rodiny byl seriál o poznání sympatičtější a ten pocit sounáležitosti, kdy se jednou za čas můžete sejít všichni u jednoho televizoru, není k zahození. Druhou sérii bych už ale vážně dát nedokázal. Celkový dojem: 55 % (17.02.2018)

Stejně jako Tarantino se neomezuje pouze na citování, ale z okrajových žánrů destiluje jejich esence a z nich vytváří divácky ultimativní pastiše, také bratři Dufferové totožně přistupují k osmdesátkovým hororům, teenagerským bijákům a dětským dobrodružkám, aby z nich uhnětli dokonalý fantastický příběh, který divákům dá současně pocítit úžas dětství, úzkosti dospívání i strachy rodičovství. (08.01.2017)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Hodnoceni po prvni serii. Po uvodnim nadseni prislo krapet vystrizliveni. Serial mi prisel jako mix Mlhy a Akt X, riznutej To s ohnilym svetem a priserou ve stylu Silent Hill, to vse s atmosferou Stand By Me. A kdyz se nad tim clovek tak zamysli, vlastne se nejedna o nic originalniho, kolikrat uz podobny tema bylo k videni ve filmech i serialech. Nicmene serial nastesti dokaze od prvni do posledni epizody napinat, takze se clovek vzdy tesi na dalsi dil. Bohuzel zaver me krapet zklamal. Co se tyce hercu, Harbour je dokonalej, Winona uz to krapet prehani a co se tyce detsky particky, o kterou tu jde predevsim, ja nevim, jako jasne, hrajou dobre a skvele se sem hodi, jenze me byly proste nesympaticky, presne takovy drzky, ktery by i v realu okamzite vsichni sikanovali. No a jinak neni moc co dodat, zkratka skvela atmosfera, slusny triky i hudba, az na nekolik vyjimek v pohode herci, ale ze bych si z toho sed vylozene na prdel, to fakt ne. (16.01.2018)

Sráči z Indiany a jejich E.L. Mimozemšťan. Portálem otevřeným Super osmičkou vtahují Dufferové do světa, kde se divák odkojený danou érou může sám sebe nesčetněkrát ptát, odkud tohle zná a který těm nepolíbeným zároveň říká stůj při mně.. Fascinující, jak Millie Bobby Brown i bez použití telekineze válcuje své herecké kolegy.. (18.07.2023)