Voskové muzeum

Tak tohle byla fakt trapárna dost silného kalibru. Z Markýze de Sade se mi dělalo dost špatně, tohle si fakt nezasloužil. Komediální tón nebyl vůbec na škodu, problém je, že ty komediální pasáže jsou jediné, které njak zaujaly, zbytek byl komický evidentně nechtěně. Tohle muselo být slabé již ve své době, zub času to pak ohlodal až na kost. Nejlepší, i proto, že nejvíce horrorová a krvavá, je upírská pasáž. Do toho pokračování se mi teda moc nechce. Více na mém blogu: wwww.hororovykabinetdreraserheada.blog.cz. (27.02.2011)

Takhle nějak si představuju dobrou hororovou komedii nejen osmdesátých let. Humor není založen na kabaretních výstupech a přehnané bizarnosti, ale nechybí hravost ani nadsázka, která z filmu čiší i přes notnou dávku až brutálního gore. Aranžmá jednotlivých scén kouzelného panoptika hrůzy má pak v mnoha ohledech i slušnou hororovou atmosféru, snad jen vlkodlak či mumie nebyli zrovna perfektní. Naopak upíři a zombie vypadlí z Romerovy klasiky by dokázali i nahnat strach. Závěrečný ujetý "masakr" bych sice vypustil, poněvadž ten už smrděl onou přehnanou komediálností, přesto spokojenost veliká. Filmová Výzva 2015 od peter12 a zároveň Viděno během Season Challenge tour 2015 (07.11.2015)

Béčková klasika z konce 80. let. U nás hodně známá z VHS. Procházka po voskovém muzeum, kde se můžeme podívat za vlkodlakem, za hrabětem Dráculou, do starého Egypta nebo za Marquizem de Sade. Je to krásná procházka do světa hororu a tenhle film ocení všichni, kdo mají rádi hororovou klasiku. Anthony Hickox byl zdatný režisér a fanoušek režisérských mistrů jako Romero, Carpenter, Landis, Argento, Dante nebo Hammerových filmů, kterým na konci titulků vzdává hold. Výbornou práci předvedl i hudební skladatel Roger Bellon nebo tvůrce maskérských efektů (bez počítačových triků) a všech masek ve filmu Bob Keen. Waxwork je přesně ten tip filmu, ke kterému se občas velmi rád vracím. (11.11.2016)

Vážení, takto si predstavujem špičkový béčkový horor (a propos, áčkový by bol až v prípade, keď angažujem Winonu Ryder a upírsku kapitolu nakrútim v zámku vo Versailles?). Pri jeho prvom zhliadnutí som mal priam orgazmatické pocity zadosťučinenia čiastočne plynúce z faktu, že bezmedzne milujem voskové múzeá a púťové zámky hrôzy. Nič sa ale nedá robiť - hodnota každej recenzie či komentára stojí a padá na subjektívnom postoji pisateľa, ináč je zaujímavá akurát pre robotické indivíduá, ktoré stále veria, že umenie a umelecké remeslo sa dá zhodnotiť objektívnymi kritériami. Waxwork je ako svižne rozohraná partička šachu, po skončení ktorej je spokojný i ten porazený, pretože vie, že si dobre zahral. Ani vo Waxwork nie sú všetky scenáristické či režisérske ťahy figúrkou 100%-ne úspešné, ale zábava je to skvelá a nepokazia ju ani niektoré lacno pôsobiace kulisy. Dokonca ani fakt, že tu nejde o čistokrvný horor (pre mňa tento film nie je ani tak o Hrôze či Smiechu, ale o Tajomstve a Túžbe). Stupeň zábavnosti jednotlivých epizód neurčujem adjektívami "dobré" a "zlé", ale "skvelé" a "takmer skvelé". Pach vosku, krvi, potu, nočného lesa a cintorínskej zatuchliny + nezabudnuteľný hudobný motív - no nedajte päť hviezdičiek! (14.03.2005)

Taky se přikláním k těm, jenž tenhle počin nebudou vychvalovat do nebes. Dle mého názoru jde o průměrnou podívanou, která se místy snaží být až moc vtipná, což jí hodně uškodilo. Hororová stránka je občas zbytečně potlačena do pozadí a herecké výkony nejsou taky žádná pecka. Asi nejvíc se mi líbil nápad dát dohromady pod jednu střechu všechny ty nestvůry či filmové postavy a udělat z nich oživlé voskové muzeum. Ke konci jsem už vážně nevěděl, jestli to mám zavčasu vypnout a uchovat si tak alespoň nějaké pěkné vzpomínky na tenhle film, nebo se trápit až do závěrečných titulek. Závěr byl totiž opravdu „tragický“ (20.07.2011)