MOST!

Most! je velmi dobrý seriál o městě, které nemá dobrou pověst. Pánové Prušinovský a Kolečko ho však dokáží zatraktivnit dobře napsanými postavami, k nim odpovídající herecké obsazení, hudebními hity volenými (za všechny Jon Bon Jovi Blaze of Glory - Luďanová výprava do Severky), lehkou a nenápadnou propagaci města záběry. Celkově Most! má děj, humor, postavy a herce na úrovni (já vím trochu se opakuji). Martin Hofmann se bude obtížně dostávat ze škatulky Luděk Říha, ale myslím, že to dokáže. Něco málo k 5 hvězdám chybělo, ale nebylo to moc. (06.08.2019)

Naprosto zasloužený novodobý český seriálový kult. Svérázný a jedinečný hořkosladký obraz současné české společnosti, který si nebere servítky s nikým a s ničím, a progresivní, moderní a dojemná "romantická" komedie v jednom. Super postavy (Luďan, Eda, Franta, kněz) a mraky božích hlášek ("Vy kokote, ty vole!"). Dílo, na nějž tenhle národ čekal možná i pár dekád... Dycky Most! (24.02.2019)

Výborný seriál nastavující zrcadlo bigotním buranským slušnočechům (jediné dvě postavy, které nedělají Čechům ostudu, jsou Dáša a Blanka). Ale co je ještě geniálnější je to, jak se tvůrcům podařilo přesně tyto slušnočechy vytrollit, protože i jim se seriál líbí, smějí se "nekorektnímu" humoru a nechápou, že seriál si dělá legraci především z nich samých. Ti chápavější postupně seznávají, že byli podvedeni sluníčkářskou propagandou, přestože po několika prvních dílech psali "Divím se, že něco takového vysílá sluníčkářská ČT, snad stihnou všechny díly, než to zakážou". No a ti méně chápaví to neprokoukli doteď :-) (27.02.2019)

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)

První polovinu se to plouží kupředu jako kombinace depresivní utahanosti Kober a užovek bez pointy a těch horších aspektů Vyšehradu a Lajny (nespojitý sled situačně komediálních scének, které by být mohly i nemusely a nikdo by nepoznal rozdíl). Pak to ovšem Snědá tíseň celé propojí, Dáša je z chlapa degradována na ženskou, což znamená, že odteď pro Luďanovo pohodlí může leda tak držet hubu a krok, a já se zabouchla. Humor tu šokantně nepramení z identity, tj. nepovažuje se samo o sobě za děsnou řachandu, že Franta je Rom, Dáša transsexuálka a Luďan z nižší třídy, ale z průserů, do nichž se postavy vlastními charakterovými nedostatky vmanipulovávají, z intersekcionálních absurdit (kupříkladu Franta + Dáša není problém proto, že spolu randí cis chlap a transsexuálka, ale protože se cigán sápe na bělošku) a z používání jazyka, který pro jednou nepůsobí jako až příliš inteligentně načinaný výběr ze Slovníku nespisovné češtiny, ale jako něco, co člověk v reálu fakt vyplodí (nemluvě o tom, že když Dáša o pařížáku pronese, že ho měla ráda jako malej kluk, je to vtipnější i informativnější, než když v jednom z předchozích dílů udílí wikipedickou přednášku o tom, jak jí doktoři ušili super pičku). Závěrečný díl je takové malé zjevení – aspoň v tom fikčním světě jde totálně rozdělenou společnost poupravit tak, abychom ve výsledku neměli neustále chuť se vzájemně pozabíjet. Ech, no co, don’t stop believing. (27.02.2019)