Kótecudžó no kabaneri

V první řadě musím vyjádřit nadšení z toho, že se jedná o další anime se zombie tématikou. Sice ne úplně klasickou, ale do zombie žánru zapadající jakožto samostatná jednotka skvěle. Mimo HOTD, či Gakkou Gurashi z minulé sezóny, jde tedy o třetí výjimku, která se zabývá čistě zombie apokalypsou jako takovou. Druhou věcí je zasazení, které není v moderním světě, ale naopak ve steampunkově laděné Edo éře (parádní nápad). A třetí věc, kterou výhradně pochválím, je zpracování. Tvůrci jsou ze stejného studia sdílející i SnK, tudíž těžká inspirace je zde znát a sérii to jen prospívá. Sice je to z části úsměvné, ale taktéž epické a často přímo nádherné. Design postav ze staré školy přicházející od samotného Haruhika Mikimoty (např. Macross) je jen třešničkou na už tak parádně vizuálně doladěném dortu. Teď ale k horší části a tou je děj a vůbec postavy. Ať jedno, či druhé, nejde o žádnou revoluci, ale něco, co jsme tu už viděli mnohokrát. Hlavní hrdina, Ikoma, chce tradičně vyhladit všechny Kabane, získá náhodou jejich sílu a už to lítá. Mumei, hrdinka s vnitřními rozpory, taky žádný zázrak. Sice na pohled pěkná, ale jinak řadová, až to bolí. Po dějovém opravdu super epickém a drsném rozjezdu jde víceméně hlavně o rozpory mezi jednotlivými lidskými seskupeními a taktéž podrazy v samotném Shogunátu. Místy trochu nudně politické a ukecané, což mě osobně rozhodně nebavilo a spíš jsem se těšil na akci, které zde naštěstí bylo i přes hluchá místa docela dost. Opět tu tak vzrůstá myšlenka, že hrozbou nejsou Kabane, nýbrž samotní lidé, což je děsné klišé, i když logické a celkem realistické. Celkově vzato, anime se mi líbilo, byl to můj sezónní favorit a s přehledem jsem jej dokoukal bez větších zdráhání se. Zase tak moc ale nadšen nejsem, děj byl generický, místy až hloupý, nesmírně předvídatelný, ke konci dost uspěchaný a z charakterů jsem taky na zadek nesedl. Naštěstí, akce dobrá, zpracování skvělé a vůbec, vizuální a hudební požitek úžasný (nesmím zapomenout zmínit i povedeně chytlavý opening). S tím, že to pořád nepokročilo do námětových mokřin, kde bohužel skončila Mayoiga, uděluji mírný nadpůrměr, čili 3*. Druhou sérii neočekávám a ani nevěřím, že by měla kdy vzniknout. Ale kdo ví... (01.07.2016)

Hloupá kopírka Titánů s omračující vizuální stránkou (bože tak pěknou krev jsem dlouho neviděl), debilním hrdinou (totální Mary Sue), plitkým příběhem a nedostatečně využitým světem (12 dílů je prostě málo na využití potenciálu). Jako taková svačinka na zahnání hladu při čekání na druhou sérii Titánů to účel splnilo dostatečně, ale už je čas na hlavní chod. 40% (15.07.2016)

Když pominu věčné srovnání se SnK a typického, uřvaného shounen hrdinu, jedná se o opravdu nádherný steampunkový zážitek. A ten můžu na všechny způsoby. "Apokalypsa zombíků" tady už taky párkrát byla, ale proč ne? Za mě rozhodně body k plusu za překrásnou krev, které se zde nešetří. Opening i ending se mi líbily, nejsem expert na grafiku, ale byl to pohled pro Bohy. Takže za mě 9/10 (11.03.2020)

Tato 12ti dílná zběsilost se zrodila v péči týmu odpovědného za výborný Shingeki no kyoujin (Attack On Titan), na který si během sledování Kabaneri vzpomene nejčastěji. Společného to má hodně – úchvatnou animací a skvělou hudba počínaje, dech beroucí a v podstatě všudypřítomnou akci a stejně nesmyslným příběhem konče. Děj je zasazený do Japonska, kde se bushido provozuje dál, šógunové nevymřeli a zbytky lidstva žijí v tzv. stanicích (městech), chránicích je od zombie, mezi kterými se pohybují v obrněných vlacích doslova nazývaných hrady. Ano, zombie, tradiční Japonsko mixnuté se steam punkem a vlaky. Mezi lidmi ovšem žijí i tzv. kabaneri – něco mezi lidmi a zombie (kabane) a dva z nich – Mumei a Ikoma – cestují našim sledovaným vlakem jako ochránci, i když ne všechno je tak jednoduché. Dále z děje nemá smysl nic prozrazovat, doporučuji vidět. Je to o něco méně dobrý výplach jako Attack on Titan, přesto i tak zábavný a místy dechberoucí. (17.09.2016)

Případ 1: Vlak stojí před padacím mostem. Všichni kontrolují, jestli je ok a jestli ho vůbec pustit do města. Jakmile se rozhodnou, že ano, má zelenou. Most se spustí. Vlak se pomalu rozjede. Jakmile zastaví, všude vojáci a všichni jsou podrobeni zkoušce, zda tam není Zombiiiiiiiii. Případ 2: Má přijet druhý vlak. Určitě na něm nebude nic nebezpečného, i když dennodenně projíždí zombie krajinou, kde na něj naskakují ohavné krvavé červené shnilé stvoření, které můžou druhého infikovat snad i pohledem. Jojo, určitě ten vlak bude naprosto v klidu a proto padající most, naši jednou DOBROU ochranu, necháme spadlý, ať ten milý vláček zbytečně nezdržujeme, protože nám určitě veze štěstí a slávu. ... Nejede nějak rychle? Zvedni ten most! Nestihnu to! byla chvíle, kdy jsem si říkal "oki, potřebovali prostě nějak posunout děj. Stupidní, ale... Ok... Poté: (když vynechám nelogické zastřelení jednoho nevinného) (a nelogické nekontrolování dvou osob) (a nelogickou touhu zabít jednoho ze svých pracantů) nastoupí stupidní útěk z vězení, stupidní podřezání žil, stupidní útok zombie ze střechy, místo z hlavního vchodu (opět POUZE jen a jen proto, aby to naplo diváka), stupidní sebeubližování, magické vyléčení a ... vlastně ani nevím, čím to skončilo. The f#!k did I see. Whaaaa~~~t? (10.04.2016)