Záře

Klasický životopisný film o podivném géniovi, chtělo by se říct po přečtení obsahu... Jenže chyba lávky. Naštěstí! Záře je hned v několika ohledech neobvyklá podívaná. Zaujala mě hlavně tím odlišným nehollywoodským podáním příběhu - scénář mě nenutil mít automaticky soucit s hlavní postavou, nenabádal mě, abych nenáviděl Davidova otce, k ničemu mě nevedl, nepokoušel se ze mě ždímat slzy. Naopak nechal všechno na mém uvážení, ať si udělám vlastní obrázek a dívám se dál. Velmi osvěžující. Druhou neobvyklou věcí je výkon Geoffreyho Rushe. Ve filmu se dohromady objeví na nějakých čtyřicet minut, přesto hraje tak mistrovsky, že nemůže být pochyb, že právě jeho role je ta hlavní. Zkrátka září. No a v neposlední řadě nemůžu pominout režii, protože na scénu s Rachmaninovovým koncertem pravděpodobně nikdy nezapomenu. (11.07.2015)

Je těžké říct, jak přesný je biografický film o životě klavíristy Davida Helfgotta (Geoffrey Rush), protože část jeho rodiny ho nepřijala. Malý David žije se svou rodinou na předměstí Adelaide pod taktovkou despotického otce Petra (Armin Mueller-Stahl), který má velké nároky na lidi kolem sebe, ale než aby deti pod jeho vedením vzkvétali, spíš se z nich stávají uzavření a vynervovaní chudáci. (Podobnou roli otce si Rush zahrál ve filmu ´Upstream´ z roku 2003.) David má šanci se vymanit z otcova vlivu, když dostane nabídku studovat na umělecké škole. Otec to neschvaluje a jednou se mu to povede překazit. Podruhé už si to David zařídí lépe a otec jeho rozhodnutí považuje za zradu a přestane se synem komunikovat. Psychicky labilní David chce být nejlepší, ale neunese nápor na nervy ze soustředění. Dlouhé roky se z toho pak dostává, hlavně díky ženám, které se ho ujmou. Návrat do života se mu povede díky Gillian (Lynn Redgrave), se kterou se i ožení. Lidské příběhy jsou opravdu zamotané. Celý film stojí na výkonu Geofreyho Rushe a ten je skutečně skvělý. Je cítit, že herec a režisér si navzájem věřili a některé scény jsou úžasné a nesnesitelné zárověň. Rush hraje na klavír a některé party kvůli záběrům zahrál sám na kameru. (15.06.2015)

Splnil som si jeden veľmi starý rest, tento film som sa chystal zhliadnuť ešte v dobe svojho vzniku a mnoho krát po nej, no vyšlo to až teraz. Hlavným dôvodom bol samozrejme G. Rush, ktorý však na moje prekvapenie začína hrať až v polovici filmu, ak nerátam krátky úvod. Púšťať si to v pôvodnom znení asi nemá veľký význam, Rush artikuluje asi ako Luděk Sobota po 2 litroch vodky, takže mu nerozumieť takmer nič. Jeho výkon je fajn, ale príbeh nie je nič extra. V prvej polovici filmu sa zdalo, že to bude zaujímavo pokračovať vzhľadom na napätý vzťah otca a syna, ale po úraze sa zmenil nielen náš hlavný hrdina, ale i prístup režiséra, ktorý akoby zrazu nevedel, čo ďalej. Filmu chýbajú emócie, nedokázal ma chytiť za srdce a neprinútil ma Davida ani ľutovať ani milovať, čo je škoda vzhľadom na potenciál, aký film mal. 60%. (21.02.2024)

Strhující film s geniálním Geoffrey Rushem. Na tenhle film jsem čekal dlouho a vyplatilo se mi to. Chce to mít opravdu čas a chuť ho vidět. Od svého natočení v 90. letech neztratil nic ze své síly vyprávět příběh fenomenálního klavíristy Davida Helfgota (*1947, žijící) a jeho komplikovaného vztahu s otcem a vůbec, světem nás, ehm… normálních. Dávám 100%. Na hodnocení se výrazně podílejí výkony Noaha Taylora, hrajícího Helfgota jako dospívajícího teenagera v první polovině filmu, Armina Mueller-Stahla jako jeho otce a konečně fantastická kamera a zvuk. Na scény z koncertu mladého Helfgota nezapomenete. ** P.S. Zkoukněte jen v původním zvuku, blábolivé švitoření pomateného Helfgota/Geoffreyho patří velmi výrazně k celé roli a dost výrazně mu pomohlo získat za roli Oscara. Tak se o to nepřipravte. (14.05.2018)

Rozhodně nadprůměrná, sugestivní biografie, vypovídající příběh génia, spadajícího do náruče bláznovství pod živnou půdou otcova despotismu. Film "udělal" Geoffrey Rush - jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy shlédl. Snímek, který, nejspíš jednou pro vždy, vynesl Rushe na absolutní piedestal mých top. A hudba. Mozart, Liszt a pochopitelně především Rachmaninoff v tomto filmu zasáhli i mě... 4 ****. (25.03.2017)