Viktorie

Roztomilé. Nikoli bezchybné, ale mně se na to přesto dobře dívalo. Příjemně zromantizované, vidíme patrně méně intrik, než jaké probíhaly ve skutečnosti a málo ze skutečného politického zákulisí. - Mnohé historické filmy o královnách jsou značně zidealizovány, okleštěny a nedrží se přesně faktů. Většinou sklouzávají do vlekoucího se sladkobolného melodramatu pro ženy. U modernějších příslušníků královské rodiny se zase třeba u některých zpracování dozvídáme jen to nejzákladnější a jsou to jako by na zakázku vyrobené "umělohmotné" rádobyživotní příběhy, jednostranně zpolitizovány bez dramatického příběhu a zábavnější linky. Charaktery bývají černobílé. Většinou je to jen poupravené politizování k uzoufání, která nemá skoro žádný dramatický spád. Nebo životopisný film zase padá do druhého protipólu a extrému - do čistě vztahové romantické limonády. - Proto jsem v hodnocení v tomto žánru shovívavější a protože si vystačím i s povrchnějším nastíněním životních osudů panovnic a vím, že historie se stejně vždy přepisovala, výpravný seriál o prvních letech vládnutí královny Viktorie se mi zatím celkem líbí. V porovnání s unylou verzí samostatného, kýčovitého filmu "Královna Viktorie", u kterého jsem usnula snad do deseti minut, se mi toto jeví jako mnohem zdařilejší dílo. Ano, možná je to trochu pohádka oproti realitě, do jejíž skutečných hlubin ovšem stejně nikdo nemůže zcela nahlédnout. Já to beru jako odpočinkovější díl na páteční večer. A protože si potrpím na kostýmní hrátky a krásné paláce a líbí se mi zpracování povahy mladičké královny, která se brzo oprostila od matčiných rad, manipulací a přestala se jí držet za sukně (i přes její počáteční infantilní záliby například v panenkách...), zatím seriál chválím. Není to úchvatné drama, ale to jsem ani nečekala. Lepší průměr, pokud do toho tak jdete, nebudete zklamáni. Já alespoň nejsem. Prozatím. (08.09.2017)

Původně jsem se vlastně dívat nechtěl, ale nakonec pokračuji ve sledování britských kostýmních dobovek. Někteří zde si stýskají na nedostatek intrik, zákulisní politiky a tak dále. Mně to tak nějak stačí, v době, kdy se tvůrci seriálů předhánějí v tom, kdo do nich nacpe více horizontálního joggingu (pokud možno s praktikami, za které by jinde divák musel platit), krve a jiných tělesných tekutin, psychopatických charakterů a nesmyslně překombinovaných zápletek, je tohle docela příjemné a klasicky konzervativní, důvod, proč jsem měl rád Downton. Na Jennu Coleman se dobře dívá (je rozhodně hezčí než reálná Vika) a jak už to u britských hereček bývá, navíc umí i hrát, na rozdíl od zámoří. Doufám, že se to ještě nezkazí, ale po dvou dílech jsem docela spokojen. (17.09.2017)

Na jednu stranu chápu, že je u tak citově založené a teatrální osoby, jakou královna Victorie skutečně byla, nutné zabývat se i jejím milostným životem, na stranu druhou ale nevidím důvod, proč by právě jen jejím láskám měl být v seriálu věnován takový prostor. Vypadá to, že tvůrci Victorie jaksi pozapomněli, že tato řečená byla nejen milující a citlivá žena, ale také (a pozor, právě tohle ji odlišovalo od ostatních daleko více) královna Anglie. A jako taková musela, kromě svého milostného života, řešit i věci sociální a politické. Bohužel těmto je věnováno v každém dílu tak 5%, někdy ani to ne. Zbytek je červená knihovna s hezkými kostýmy + z nepochopitelných důvodů i jakási "Downton Abbey" linka služebnictva, která je na celém seriálu snad úplně nejhorší složkou. A aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že seriál stříhal místo člověka automat, protože takhle amatérsky necitlivě useknuté konce scén jsem ještě nikde neviděla. /// Victoria je seriálová oddechovka, něco, na co se dobře a snadno dívá, nemusí se u ní příliš přemýšlet a uvědomovat si jakákoli fakta. Všechno je podáno tak jednoduše, že to pochopí i dítě předškolního věku. Navzdory očividně nízkému rozpočtu, který se nejvíce zrcadlí na počítačem neuměle dodělaných exteriérech, se vyvedly alespoň kostýmy a vyvedla se hudba (úvodní znělka je výborná). Jenně Coleman lze snad vyčíst jen to, že je na svou roli až příliš hezká a má podivné kontaktní čočky (což ale není její chyba) a Rufus Sewell jako Lord Melbourne i na minimálním prostoru dokazuje, jak dobrým je hercem. Navíc mezi jeho postavou a Victorií je daleko větší "chemie" a uvěřitelnější vztah, než mezi Victorií a Albertem. Tom Hughes se svým jedním výrazem obličeje nebyl pro roli královnina manžela zrovna nejlepší volbou, ale chápu, že rozpočet zřejmě nebyl dost vysoký na to, aby v seriálu mohli být víc, než max. tři dobří herci. Každopádně s odchodem lorda M. ze scény pro mě, jako pro diváka, seriál končí. 2,5* (03.10.2018)

Moderní představa o viktoriánské Anglii a dějinách obecně prodchnutá značnou dávkou romantického hávu i pohádky. Je skvělé dozvědět se pár historických faktů příjemnějším způsobem než z učebnice, nic to ale nemění na faktu, že dobové historie (chování, společenské konvence, postavení, atmosféra, sociální stránka obyvatelstva i pojetí samotné Viktorie), té mimo fakta, tam moc nenajdete. A v některých místech to připomíná rodinnou soap operu, ani ne tak dějem, jako spíš kýčovitým pojetím. Vedlejší dějové linky postav jsou neskutečně mělké. 60% (29.04.2020)

Královnička je krásná, ta je vám tak krásná. A i přesto, že je mi navíc i sympatická a líbilo se mi, jak Jenna hrála, nějak to nestačilo. Chtěla bych víc politiky, víc pletichaření, víc všeho toho s čím se musela po nástupu na trůn potýkat, víc reálného života a méně zamilovaných pohledů. Vždyť prostřední díly nebyly o ničem jiném. V patnácti bych možná byla nadšená, ale teď mě to baví asi tak prvních 15 minut. Navíc mé hříšné myšlenky patřily lordu M. (03.11.2016)