Pod obratníkem Kozoroha

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)

Nó, docela působivý filmík :-) Když jsem takhle jednou v televizním programu zahlíd, že dávaj Hitchcocka, kterýho jsem ještě neviděl, nebylo co řešit, a vyplatilo se. Nejen, že jsem zabil ospalé nedělní dopoledne, ale navíc jsem si potvrdil, že jsem ještě neviděl film s Ingrid Bergman, který by se mi nelíbil. Její filmografie ze 40. let je jedna velká spanilá filmová jízda: CASABLANCA, PLYNOVÉ LAMPY, ROZDVOJENÁ DUŚE, POVĚSTNÝ MUŽ a POD OBRATNÍKEM KOZOROHA. Co film, to výjimečný filmový zážitek - ona byla prostě báječná a řadím ji k mým nejmilejším herečkám vůbec. U tohoto kostýmního filmu, jehož děj je zasazený do 30. let 19. století v australském Sydney, je právě ona tím hlavním důvodem, kvůli němuž film stojí i po tolika letech stále za vidění. Jistě, na dnešní dobu je to film trochu pomalejšího tempa, a i v kontextu Hitchcockovy filmografie najdeme určitě lepší snímky, ale osobně se mi tenhle film líbil. Postava, kterou zde vynikajícím způsobem ztvárnila Ingrid Bergman, trochu připomene její starší roli ve výše zmíněném Cukorově snímku PLYNOVÉ LAMPY. V obou filmech hraje přecitlivělou ženušku, na kterou někdo ušije boudu, ale na konci vše dobře dopadne, a divák - staromilec (jako třeba já) je spokojen. Tenhle film stál za to. (01.09.2013)

„Dvaja starí a jedna žienka domáca” , tak to kľudne môže byť i typický, milostný Δ , ale čo sa následne stane, keď do hry vstúpi ešte aj štvrtá osoba (inkognito), čiže to už by vtedy normálne mali začať i taniere lietať všade po miestnosti, ako v dajakej horlivej španielskej telenovele-Keď budeš moja..., ó áno, a bude to pekne zamotané... ? Našťastie naši hrdinovia nie sú až tak temperamentní, aby po sebe trebárs, ako naschvál hádzali ešte aj sklenennými nádobami, ale zase nemožno úplne povedať, že by boli strašne nudní, keď by sa tu absolútne nič zaujímavé nediaľo, pretože vzťahy medzi týmito filmovými charaktermi sú pomerne často vypäté, keď už naozaj nechýba veľmi veľa, aby sa tu niečo tragické stalo, a preto som si väčšinou pripadal, ako v hollywoodskej „mydlovej opere” , pod taktovkou britského režisérskeho klasika-Alfreda Hitchcocka, ktorého ‘zverenkyňa’ INGRID ‹Ilsa› BERGMAN predvádza naprosto strhujúci herecký výkon-Lady Henrietty Flusky, závislej od alkoholu, i s temnou minulosťou na konte, ktorej sa musí postaviť zoči-voči. Síce jej zručne sekundujú dvaja páni so zvučnými menami, Joseph Cotten a Michael Wilding, ale keď dostáva priestor práve „bergmanka” , tak nemajú ani v najmenšom šancu stať sa jej rovnocennými partnermi, skrátka, je to taká veľká osobnosť, že Bogart by ledva obstál ! Jednoducho povedané, kradne si film pre seba, v dobrom slova zmysle, aj keď istý čas potrvá, pokiaľ sa prvýkrát objaví na plátne, treba mať dostatočnú trpezlivosť, a potom to už ide samé od seba, keď budete doslova hltať každú scénu, v ktorej sa objaví, že ani DP Jacka Cardiffa z nej ani na okamih nespustí oči, je tu pomerne viacero dlhších, neprerušovaných záberov s dokonalou hĺbkou obrazu, a tak ešte vychválim nášho HITCHA, ktorý si dal extra záležať i na pôsobivej réžii, prečo dať práve jeho Pod obratníkom kozorožca šancu, lebo tých lákadiel naozaj moc veľa nie je ! (22.11.2019)

Hitchcockovi sa po Povraze evidentne stale chcelo hrat. Pravdepodobne tak vytiahol zo sufliku prvy scenar, ktory mu prisiel pod ruku a zase si vyskusal dlhatanske zabery (nepocital som to ale myslim, ze ich v tomto dvojhodinovom filme nie je viac ako 60). Bohuzial ten scenar je hrozne nazaujimavy a tato forma mu este viac podkopava nohy. Skoda super hercov. Po Topazovi najslabsi Hitch, ktoreho som videl 6/10 P.S. takže som sa sekol o 118 záberov :) evidentne tam bolo veľa prechodových celkov aj normalnych scen a začal som si formu všímať až od polovice :) priemerná dĺžka záberu 40,3 sekundy. Čo je mrte veľa. (03.04.2020)

Netypický kostýmový film (Cotten prekvapivo v netradičnej úlohe), ktorého doménou, ak sa to tak dá nazvať, nie je nosnejší dej, ale vzťahy medzi postavami a časté dialógy. Predsa len oveľa lepšie by to bolo, keby príde na väčšie emócie, keby sa diali nejaké závažnejšie obsahové zvraty - na to sú práve tieto kostýmové filmy špecializované (viď Wylerove filmy). Ale inak som v celku spokojný, v pasážach kde v pozadí hrá klavír, či iné hudobné motívy výborne zabezpečujú smutnú romantickú iskru. A že hrať znamená skutočné remeslo a nie pózerstvo sa tu určite presvedčíte. (23.01.2014)