Pudr a benzin

Voskovec a Werich si chtěli honem, honem natočit film... Ale raději měli ještě nějaký čas pracovat na scénáři, než aby vznikl tenhle chatrný slepenec. Přečetl jsem většinu her Osvobozeného divadla a Pudr a benzin nesahá po kolena ani těm pár slabším, bohužel. Světlé momenty se sice najdou, jenže spíše než vtipné jsou přinejlepším úsměvné. Nejvíce tedy oceňuji Ježkovu hudbu, scénu s napnelismem a cukaturou a (s ní spojenou) dokumentární hodnotu filmu. (10.01.2015)

Z filmu úplně dýchá atmosféra raných zvukových filmů... Není to dokonalé, ale je to o objevování té správné formy. Pudr a benzin je také jakýmsi převodem revuální formy na filmové plátno. Jsou tu scénky jak z grotesky, písničky i chatrná zápletka spojující jednotlivé výstupy. To sice nefunguje stejně dobře jako tomu asi bylo v divadelní realitě, ale má to své nesporné kouzlo. Pro mě je Pudr a benzín o něco zajímavější než následující Honzlův film Peníze nebo život. Ten je sice formálně ucelenější, ale tím se mnohem víc přibližuje typické produkci 1.republiky. Pudr a benzin je víc experimentem a svého druhu raritou. (05.11.2012)

Po premiéře a senzačním úspěchu Vest pocket revue ovládli Voskovec s Werichem repertoár Osvobozeného divadla. Do české kultury tehdy přinesli něco, co na divadelní scéně nemělo konkurenci. Vtip, lehkost, recese, výjimečná slovní ekvilibristika společně s talentem vytvářet texty a dobře zpívat záhy učinily z Osvobozeného nejnavštěvovanější divadlo v Praze. Tato skutečnost samozřejmě nemohla uniknout ani pozornosti zahraničních agentů. Proto se oba komici již v roce 1930 poprvé objevili na stříbrném plátně v českých pasážích americké Paramount revue. Prostředí filmového světa je zcela okouzlilo a nakonec inspirovalo k natočení vlastního snímku. Režii svěřili svému kolegovi z divadla Jindřichu Honzlovi a celé natáčení pak probíhalo pod záštitou francouzské firmy Gaumont, která mohla dodat i potřebné technické zázemí (byla nutná pojízdná zvuková aparatura). I při této svědomitosti, s kterou Voskovec a Werich přistupovali k celému projektu, je evidentní, že film postrádá pevnější dějovou linii. Oba byli odjakživa ovlivněni stylem němých grotesek a v tomto duchu se odvíjí celý film. Vedle stálých členů Osvobozeného divadla dostali ve filmu prostor i nové tváře, především půvabná Ela Šárková, do té doby neznámá neherečka. V rámci prvních zvukových let znamená PUDR nesporně přínosný celovečerní dokument (výstižnější označení mě nenapadá) a pro dvojici V a W výchozí podnět k další filmové práci. (17.11.2008)

Ano, po filmové stránce se nejedná o kdo ví jaký fenomén, ovšem celková podstata Osvobozeného divadla a atmosféra doby, je zde vystižená výborně. Geniální slovní hříčky dvojice V+W je také potřeba docenit. Není v tom žádná nadbytečná legendárnost, nebo přehnaná nostalgie, pouze ocenění divadelního kumštu na plátně. (09.01.2013)

Nejslabší film V+W. Nejcennější na něm jsou autentické ukázky z představení Osvobozeného divadla. Zbytek je rozkouskován na jednotlivé scénky, které vůbec nedrží pohromadě. Pokus o dějovou linii s obchodníky s kokainem rozhodně není tím potřebným jednotícím prvkem a spíš působí jako příležitost pro ostatní herce, aby si taky trochu zahráli. (23.11.2006)