Nechte zpívat Mišíka

LÁSKA JE JAKO VEČERNICE, PLUJÍCÍ ČERNOU OBLOHOU. NÁŠ ŽIVOT HOŘÍ JAKO SVÍCE A MRTVÍ MILOVAT NEMOHOU... /// Vladimír na „svý“ planetce (Mišík), s lahváčem, elpíčkama, slepicí a lednicí narvanou pivem. Nedojímá jen jeho vyprávění, ale i originální pokus vystopovat jeho kořeny. Nejsem skalní Mišíkův fans, ale jeho přínos k bigbítu oceňuju. Dobrej hudební dokument! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě Josef Kainar. 2.) Baví mě Kuře v hodinkách. (09.06.2017)

Zaujímavý dokument. Mišíkovú tvorbu som nejako moc nepoznal, no tento film mi ju celkom dobre priblížil a dokonca aj ukázal jeho ako osobnosť. A musím povedať, že mi to bolo veľmi sympatické sledovať a pôsobilo to ako dobrý dokument. Dokonca aj vysvetlil, prečo to nesie názov "Nechte Zpívat Mišíka. Čo filmu celkom kvitujem. No mám tu 2 problémy, ktoré bohužiaľ spôsobili, že som si neužil film až tak moc, ako som si myslel, že si ho užijem. Prvým je fakt, že sú tu občas vsunuté scénky, ktoré pôsobia, že sú len spracované pre tento film, aby nejako pôsobil živšie. No realita je taká, že nič moc tam toho nepridáva. Naopak potom je film chvíľku seriózny a zaujímavý a následne to odbočí do úplne iných sfér. A dosť ma to vyrušovalo. Čo ma však otravovalo na filme viac bolo jeho tempo. Plynie veľmi pomaly a miestami plynie skutočne nekonečne. Spád nie je veľmi dobrý a podľa mňa film dosť spomaľuje. Ale na druhú stranu informácie, ktoré sa z neho dozvieme sú zaujímavé. A práve to tento film podľa mňa ako celok funguje. Osobnosti sú zaujímavé, je super vidieť naposledy živétho Radima Hladíka staršieho a súčasne človek mal možnosť spoznať niekoho, o kom toho moc ani nevedel. A to na filme oceňujem. Za mňa spokojnosť. Mohlo to byť dotvorené lepšie, ale je to súčasne spracované zaujímavo. Funguje to. Hodnotenie: B+ (13.12.2017)

"Mišík se nám takhle hezky mrcasí mezi hvězdami." Hudbu slovenského Američana Vládi Mišíka jsem měl vždycky celkem rád, ale je hodně interpretů a kapel, které jsem měl radši. Ovšem ta hudba a vzpomínky spoluhráčů byly asi tím jediným, co mě na tomto dokumentu bavilo. Celé to hledání otce, pózující slepice, zátiší s lednicí a vlastní planetka šli trošku mimo mě. A taky jsem tam viděl něco, co nevidím rád - ulhaného zrzavého dramatika a chlastajícího umělce s modrou knížkou a nekonečnou touhou po svobodě. Zkrátka jsem přesvědčen o tom, že jakýkoli koncert pana Mišíka, samozřejmě nejlépe zakázaný, by mě bavil víc než tento dokument. (10.05.2017)

Myslím, že je tu třeba zásadně odlišit Mišíka jako osobu a Mišíka jako dokument. Jetliže je osoba OK, potom je dokument NOK, a navíc se domnívám, že je to jeden z příkladů špatně natočeného dokumentu. Nevadil mi pohled na slepice a povídání o nemocích, které by logicky mělo ústit do ptačí chřipky, ale nepřítomnost nějaké jednotící myšlenky (pokud tam vůbec nějaká byla) začleněné do nějakého nosného kontextu. Zpočátku jsem si myslel, že to bude právě ono "Nechte zpívat Mišíka", ale to se nestalo, naopak tu nastala spousta hrubých spojení a vtahů (např. když při Kainarově lyrické písni "Stříhali dohola malého chlapečka" ukázala Němcová oportunisticky hlavu malého kluka u holiče, a nikoli třeba "růžovou bandasku stavěnou na vincka chcípáčka"). Pozn. 1: S Mišíkem jsem se sešel třikrát, vždycky o koncertních přestávkách v žďárské sokolovně (Matadors, George and Beatovens - po koncertním turné s Karlem Dubou, Blue Effekt - to byla velká akce, v hlavním sále hrála kapela k tanci a poslechu, o patro výš jsem měl diskotéku, dole se promítaly filmy a hrálo se divadlo). Vláďa Mišík byl vždy skromný, upřímný a sdílný, mluvilo se o hudbě a jeho místu v ní. Nikdy jsem mu nedal kolíček na prst... Pozn. 2: Hned druhý den jsem viděl dokument o Luc Bessonovi, ke kterému (narozdíl od Mišíka) žádné sympatie necítím. Nicméně (opět na rozdíl od něj) Besson "vypadal" jako živý člověk, kdežto Mišík jako němcová archiválie (němec = němý, člověk nemluvící naším jazykem). Dále viz Matty. (12.03.2017)

Dokumentární medailonek slavného rockera. Zasazení do domáckého prostředí jeho vlastní planetky, kterou obývá ve společnosti nepříliš pozorně naslouchajících slepic, činí dokument aspoň trochu originálním. Jinak jde o nesystematické přeskakování v čase i tématech, takže je to spíš pro fanoušky, než lidi, co o Mišíkovi nic nevědí. Ale pokud jste na podobné noty naladění, tak vás film nezklame. Za nadstandardní hodnocení může autorka děkovat šťastné náhodě a téměř detektivnímu pátrání po stopách Mišíkova otce. (16.03.2017)