Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Isabelle Huppert, Toby Jones, Mathieu Kassovitz, Jean-Louis Trintignant, Loubna Abidar, Dominique Besnehard, Hassam Ghancy, Franck Andrieux (více)Obsahy(1)
Michael Haneke se vrací se sondou do života jedné „lepší“ evropské rodiny, kterou pozoruje se svébytným a velmi trpkým smyslem pro humor. Poté, co její maminka záhadně onemocní, stěhuje se malá Eve za otcem do rozlehlého rodinného sídla v Calais. Jeho neurotičtí a sebestřední obyvatelé jsou zahleděni do nevěr, komplotů a iluzí o vlastní výjimečnosti. Snadno tak přehlédnou, že nový přírůstek v jejich domácnosti také skrývá jedno temné tajemství. Do hlavních rolí ostré satiry obsadil Haneke plejádu velkých hereckých jmen včetně Isabelle Huppert a Jean-Louise Trintignanta - protagonistů Oscarem, Zlatou palmou i Zlatým glóbem oceněné Lásky (2012). Filmu, na nějž Happy End i v některých dalších ohledech volně navazuje. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (73)
Nějak nevím. Na jednu stranu to jen kopíruje témata a myšlenky předchozích Hanekeho filmu (hlavně to působí jako nějaké pokračování Lásky smíchané s pokračováním Sedmého kontinentu, ale je v tom poznat i třeba Bennyho video, v jedné scéně zase Pianistka...), z čehož "nová" je jen ta skrytá v závěru o podpoře eutanázie, jejíž schválení má být na mladé generaci. Ale zároveň je to takové zajímavé "shrnutí" celé jeho dosavadní tvorby a ačkoli tu nic nefunguje na stoprocent a dost zapracovat by se dalo jak na psychologii postav, tak na té kritice bohatých, tak mi to i přesto díky většímu počtu témat v tom přišlo nakonec dostatečně hutné. Aspoň teda na ty tři hvězdy. Přeci jenom, nechápu, kde se to v Hanekem vzalo, ale tady je ten jeho styl ještě chladnější a horší na sledování než kdy dřív (a to to natočil po Lásce, která působí podobně, ale u ní hodně dělá téma), takže jsem se do toho nějakou dobu dostával, ale nakonec si mě ten film dokázal získat. Fakt jen škoda, že se tu se vším nepracovalo ještě víc (a obzvlášť s tou psychologií postav), protože to Happy End potřeboval jako sůl, aby pořádně fungoval. Ale zase musím uznat, že Hanekeho strach ze smrti je v tom vidět hodně a působil tu na mě krapet silněji než v Lásce, kde si vypomáhá příběhem o umírajícím člověku, zatímco tady je jen děda na vozíku... 3* ()
[MFFKV - 2017] S Hanekem si moc nerozumíme a tak jsem k jeho novému dílu přistupoval hodně obezřetně. Fakt, že jeho filmy nejsou jednoduché na sledování, je mi velice dobře známý. Haneke cvičí diváka k pečlivému sledování a objevování souvislostí, které nejsou řečeny tzv. na plnou hubu a trošku se snaží motivovat diváka, aby si v tom našel něco svého. Nutno říci, že snahu Haneke nijak neodměňuje a servíruje hodně sterilní rodinné drama, které má sice několik slibných nápadů, ale netvoří nějaký zajímavější celek. Zároveň Haneke tak trošku podrývá svou tvorbu určenou pro náročného diváka, když se do filmu snaží vměstnat co nejvíc aktuálně zajímavých témat. Viz mladá generace (youtubeři) a samozřejmě uprchlíky. Nutno říci, že jsem měl větší očekávání a překvapil mě fakt, že během projekce opustilo sál poměrně dost diváků. ()
zpracováním typický Haneke s jeho specifickým vedením kamery i specifickou metodou distribuce narativních informací a přitom, i když mi žádný obraz nescházel a i když jsem žádnou narativní indicii nepostrádal, nemohl jsem se krátce po zhlédnutí ubránit pocitu, že tu něco velkého a nesmírně důležitého chybělo. a odpověď, která mi došla záhy, vlastně zaznívá v titulu autorova předchozího filmu, s nímž navíc Happy End zjevně sdílí společný fikční svět, tedy "láska". ta tu chyběla. naprostá absence snad ještě nikdy nebyla tak výmluvná jako zde. Happy End je naditý vyznáními citů a projevy náklonnosti a přitom ani jediný v sobě nemá stopu upřímnosti. hluboce smysluplný film ve své zdánlivé bezobsažnosti, stejně jako při absenci nediegetické hudby se ticho stává přímo ohlušujícím. ()
Aj keď sa o tomto filme zatiaľ dá s istotou povedať len jedno, a síce že všetky predošlé Hanekeho filmy sú lepšie, nemôžem si pomôcť, mne sa aj tak páčil dostačujúco na plné hodnotenie. Možno preto, že túto tému dosť bytostne prežívam, možno preto, že všetky svoje "trademarky", na ktoré som si u Hanekeho zvykol a s obľubou a mravenčením v oblasti slabín na ne čakám, sú prítomné a vo vrcholovej forme, možno preto, že Isabelle Huppert... neviem... každopádne výborné. ()
Nalezla jsem filmového bílého lanýže letošního roku! Haneke scénárista jako kdyby se nechal inspirovat tím nejlepším z Kundery. Láska bez citů, přežívaný život a k tomu možná špetka Antonioniho, ale přece krystalicky čistý Haneke. Bilanční film snad nikdy nebyl osobnější, Haneke otevírá své srdce plné žalu nad stavem dnešní společnosti. Nepromlouvá z pozice ublíženého starce, nesnaží se mentorovat, jen nesouhlasně kroutí hlavou a jako kdyby nám říkal, jak je šťasten, že si odžil velký kus svého života v jiném světě. Navázání na Lásku je natolik mlhavé, že ho musí Trintignat doslovně uvést a pak, s tímto kontrastem, začne Happy End dávat ještě větší smysl. To srovnání komorní citlivosti a skupinové netečnosti, přecházející místy až v astenii je děsivé. Navíc to vše Haneke uvádí v pohyb pomocí narativní strategie neskutečně mladické a svěží. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (1)
- Ve scéně, kdy si Thomas (Mathieu Kassovitz) dopisuje s Claire na chatu, můžeme mezi Thomasovými přáteli vidět jméno Walter Klemmer. Walter je hlavní postava ve filmu Pianistka (2001). Pianistku taktéž natočil Michael Haneke a také tam hraje Isabelle Huppert hlavní roli. (Muldy)
Reklama