Milenky starého kriminálníka

Za pozornost stojí, že film byl promítán včetně skvělé původní upoutávky jménem Lupič. Komedie vyniká originálními gagy (nejlepší jsou scény smyšlených vražd), ale také nečekaně akční automobilovou scénou (opravdu tehdy ještě neexistovala profese kaskadérů? každopádně oba palce nahoru!). Třísklá zápletka, včetně dvojnické podzápletky, je sice výborným základem pro lidovou komedii, ale stejně jsem ke konci začínal mít pocit, že film měl být tak o čtvrt hodiny kratší. (15.07.2014)

Pokládám si otázku, který ze současných filmů dokáže diváky pobavit i po 100 letech? Odpověď nenacházím. Samozřejmě mám k filmu celou řadu výhrad a neoslovil mě ani zdaleka tak, jako třeba některé jiné Burianovky. Moc se mi líbil hudební doprovod a moc se mi líbilo nezaměnitelné kouzlo dobových hrátek s češtinou. Podstatně méně mě zaujaly dialogy, kde zejména takové pokusy o odehnání ženy byly napsané jako přes kopírák. V podstatě od druhé věty bych je mohl psát sám. Zasloužilo si to podstatně více originality, než postavit humor na principu "Jsem ten nejhorší gauner  a dělám tohle a tohle" - "Jé, to se mi na tobě právě líbí". Jednoznačně nejlepším momentem snímku je, když Burian popisuje, kterak popravil své předchozí manželky. Smutné je, že si nevybavím nějaké další momenty, kdy jsem se s chutí zasmál. Špatné to rozhodně není. Snímek má příjemně bláznivé tempo po celou dobu. Bohužel pyj se mi během stopáže neztopořil ani jedinkrát. [65 %] (24.10.2021)

Inu, na němé filmy prostě nemám nervy, zvláště pokud připomínají grotesky. 1) Moderní, i když sama o sobě příjemná jazzová stereo hudba umocnila exotické (rozuměj nepatřičné) vyznění snímku. Počítačem upravované titulky a další rekonstrukční zásahy ve svém souhrnu na mě působily, jako kdyby tvůrci vyráběli parodii na grotesku. 2) Hlavním důvodem, proč jsem film zhlédl, byl 36letý Vlasta Burian. I u něho však jsem měl pocit, že bez zvuku podává výkon jenom poloviční. 3) Cítím za vhodné zopakovat, že hodnotím filmy podle toho, jak se mi dnes zamlouvají a ne podle jejich přínosu dějinám či vývoji kinematografie. (20.07.2016)

Opravdová filmová lahůdka. Vidět Vlastu Buriana, mistra mluveného slova, v němém filmu, tak to mě upřímně zajímalo. Několik desetiletí téměř neznámý film, byl nově rekonstruován a promítnut divákům za doprovodu živé hudby. Když Michal Bregant (ředitel Národního filmového archívu) hovořil o jednom z vrcholu festivalu, moc jsem tomu nechtěl věřit, ale po skončení projekce, jsem mu musel dát za pravdu. Na to, že je film z roku 1927, obsahoval překvapivě i několik docela odvážných scének a v doprovodu moderní hudby působil snímek svěže, aktuálně a rozhodně musel oslovit nejen příznivce klasických burianovek. (08.07.2014)

Tu bude zrejme zbytočný, rozsiahlejší komentár. Vo svojej podobe, v tomto žánri, ide o svetové merítko, a neviem aký bol dopad tohoto filmu vo svete, ale myslím, že medzi produkciou západnou, určite nezaostával. Trochu dlhé na svoj žáner, ale na rozdiel od niektorých vtedajších zdĺhavých pokusov o tento štýl v českých luhoch a hájoch, je to nepostrehnuteľné. (17.07.2020)