Kristove roky

Prvý a absolútne zbytočný jakubiskov film. Vzhľadom na chválu čo sa týka tohoto snímku som sa na to tešil a hovoril som si " hmmm čo keby jakubisková tvorba bola v mladosti lepšia ako teraz?" no nebola. 40 rokov natáča filmy rovnako a rovnako sa pri nich cítim nepríjemne. o to viac zamrzí že pri tomto filme jednoducho vidíte že ten človek má talent. doslova to vytŕča s každého záberu, lenže namiesto toho aby sa uvoľnil a tvoril podľa toho čo cíti je tam vidieť až príliš veľké kopírovanie Felliniho a tiež že jednoducho nedokáže uchopiť postavu. keď sa má sústrediť na prostredie sústredí sa na postavu a keď sa má zaoberať postavou sústreduje sa na prostredie. omnoho viacej si viem Jakubiska predstaviť ako vyznávača surrealizmu - horiaca vana, nahánačka s pištoľou a pod. lenže jeho sociálna kritika dospelého človeka jednoducho vyznieva naprázdno a to kvôli tomu že sa opäť hraje na niečo viac ako je. herci sú v niektorých scénach príliš strnulý v iných príliš uvoľnený. do úst sú im vkládané dialógy ktoré ale z ich úst vyznievajú smiešne a neuvriteľne. Jediné čo môžem pochváliť je kamera, ktorá je novátorská, a zo slovenských filmov asi najzaujímavejšia a najoriginálnejšia a potom tiež pár krásnych baladických perličiek ako pohreb a úvod ale v konečnom dôsledku film, ktorý možno o niečom vypovedal v tej dobe, lenže pre súčasníkov je úplne zbytočný vďaka svojej nezrozumiteľnosti a vážení dobrá a zaujímavá kamera ešte neznamená že film za niečo stojí (28.12.2008)

"Všecko je hoci iné, ako sme si to predstavovali. Všecko sa posunulo." Já jsem si v souvislosti  Jakubiskovou prvotinou radši nic moc nepředstavoval. Tak ani nemohu být moc zklamán, že mě tahle jeho extravagance šmrncnutá místy s poetickou kamerou moc nezaujala. Resp. že jsem tomu chaotickému shluku jednotlivých filmových scén moc nerozuměl. Nejvíc v obraze jsem byl právě ve chvíli, kdy malíř Juraj v rozhovoru se svým bratrem (Vlado Müller) rozmítali nad tím, jak je život v oněch Kristových letech náhle jiný, než když byli mladší. Kdyby obdobně fungovaly všechny scény, mohlo to být vcelku fajn. Jenže tady to jaksi skáče od jedné absurdity k druhé (viz třeba scéna v hospodě, kdy se jeden člověk řehní jako idiot u "černých historek"). V čem jsem se taky vůbec nevyznal, byla vztahová linka (Juraj mezi dvěma ženami). V případě Jany Stehnové mi pak přišel zvláštní dabing v podání Ivy Janžurové. (27.02.2023)

Filmy o (relatívne) mladých ľuďoch, hľadajúcich samých seba, svoje miesto vo svete a spriaznenú dušu nie sú pre každého. Na jednu skupinu môžu pôsobiť ako oslava lenivosti a nízkeho sebauvedomenia, pre tú druhú veľmi osobnú tému. Mne sa viac páčili pasáže s Vladom Mullerom, ako s hlavnou postavou, tým sebavedomejším z dvoch bratov. Už z princípu si tento herec ukradne celé plátno vždy pre seba. Jakubisko sa v rozvoľnených a symbolmi naplnených Kristových rokoch viac inšpiruje Francúzmi, v debute samozrejme ešte nemôže byť tak autorsky rozoznateľný. Možno vám bude pripadať, že je oproti Truffautovi buď viac odvážnejší, alebo menej kvalitný. Mne najviac tento film pripomenul Bludičku Louisa Malleho, podobne film, ktorý rozhodne nie je pre každého. (15.11.2014)

Jakubiskův celovečerní debut už dává tušit poetiku jeho pozdějších filmů. Scény Jurajovy jízdy na kole po pokoji nebo jeho a Janino bláznění v pražských ulicích by klidně mohly být součástí pozdějšího Vtáčkovia, siroty a blázni. Stejně tak postavu Yoricka můžeme chápat jako pokračování Juraje (oba ztvárnil Jiří Sýkora), což nás ovšem nutí nebrat Jurajovu proměnu a nalezení sebe samého (pokus začít svůj život znovu a lépe) jako definitivní. Fantastickou a nepřekonatelnou kameru u obou filmů má svědomí Igor Luther. I přes všechny Jakubiskovy bláznivé nápady však kladou Kristove roky důraz hlavně na příběh, což je zásluha scénáristy Lubora Dohnala, častého spolupracovníka Ela Havetty, který údajně původní Jakubiskův scénář úplně zamítl a společně stvořili nový. Později mu pomohl přepracovat příliš socialistický námět k filmu Postav dom, zasaď strom. (16.01.2008)

Místy až nepříjemně přeexponovaný Jakubiskův celovečerní debut natočený přesně v duchu a v intencích tzv. Československé nové vlny, silně autobiografický, plný příznakové poetiky a dobového ,,bláznovstva". Příběh mladého výtvarníka, který (ještě stále či znovu?) hledá své místo v životě, ale koneckonců i sám sebe... Malíře Juraje měl prý původně hrát Josef Abrhám, který na poslední chvíli ale tuto roli odmítl, a tak Juraj (ta podobnost jmen není náhodná) Jakubisko obsadil budoucího emigranta (taktéž příznačné pro osudy představitelů ,,nové vlny") Jiřího Sýkoru, herce, který byl v té době docela v kurzu, dnes už je ale spíše zapomenut... Kristove roky - první příznaky počínající krize středního věku... Reflexe, která je v umění odrážejícím skutečný život, nezbytná... S tou Jurajovou se ale příliš neztotožňuji... Mimochodem, nejen sekvencí úvodních titulků předběhl Jakubisko dobu o hodně notný kus ... ,,Jo, život je boj..." (21.06.2009)