Kristove roky

Je to už měsíc, co Juraj Jakubisko bohužel umřel a tahle zpráva mě donutila k tomu, abych si sehnal Kristove roky, ale zase mi trvalo, než jsem se k tomu dokopal, takže jeho památku uctívám takhle opožděně. A i přes to, že tomu dávám jen tři hvězdy a že mě většina Jakubiskových filmů zaujala víc, i tak si myslím, že to není vůbec špatný film. Jen si myslím, že je osobitý spíš pro Jakubiska a divákům nemá moc co dát. Dost mě překvapilo, že je to natočené docela normálně, bez větších šíleností celkem obyčejný příběh mladého umělce a toho, jak hledá své místo v životě a jak se snáší se svým okolím. Místy jsem z toho i cítil, že některé situace a dialogy Jakubisko měl vypozorované přímo z vlastních zkušeností a ty mě taky ve výsledku zaujaly nejvíce, ale jako celek je to hlavně opravdu o sobě pro sebe. Naštěstí to není úplně takové, takže kromě pár povedených scén můžu ocenit i skvělou kameru a fakt, že mě to ani moc nenudilo. Na víc jak tři to pro mě ale fakt není. 3* (27.03.2023)

Extravagantní absurdno, říznuté poetikou - až příliš osobité, vlastně zdlouhavé, nikde nic...celkově to vypadá, jako by si herci scénář vytvářeli sami, právě teď. Samé vysoké, rušivé zvuky, nulová hudba, extrémy jako Janžurka v audio verzi, i Vladův hlas mi přišel velmi podivný. Tohle složení ale přece nemůže zklamat, ne? Ne, nemůže - experiment se pro mě zdařil. Originální pojetí, nevídané role (Jana Stehnová - naprostý protipól zamlklé Zinušky), a hlavně závěr, který se dá brát jako kompenzace za předchozí filmové vzduchoprázdno. To jsou klady, které mě nakonec ukecaly. (12.05.2015)

Jakubiskov debut je plný autobiografickej poetiky, je detinsky hravý a rozmarný. Tragikomicky vypovedá o mladom maliarovi a potrebe konečného rozhodnutia, čo so svojim životom. Bezcielnosť a bezradnosť, ktorou sa potuluje v živote, je napokon konfrontovaná s tragédiou a tá dáva šancu k prebudeniu sa. Jakubiskovi svedčí viacej farebná rozmanitosť ako tento čiernobiely formát, ktorá síce dodáva na jednej strane väčšiu autenticitu, zvolený spôsob preexponovanosti obrazu je však prehnaný. Janu Čechovú nahovorila Iva Janžurová. (12.07.2018)

Chaos v duši neukotveného chlapa na prahu středního věku podaný adekvátně chaotickou formou. Zajímavá kamera (na DVD ze sady „3x Juraj Jakubisko“ degradovaná mizerným neanamorfním přepisem). Moc hezká role Jany Stehnové s mluveným projevem tak podobným Janžurce, až jsem místy přemýšlel, jestli ji náhodou nedabovala (a taky že jo, jak tak koukám do zajímavostí). Celkem vzato to méně pamětihodné z české nové vlny, i když s názvuky pozdějších Jakubiskových trademarkových poetizujících postupů (ale i stejně typického pozérství). (13.11.2013)

Místy až nepříjemně přeexponovaný Jakubiskův celovečerní debut natočený přesně v duchu a v intencích tzv. Československé nové vlny, silně autobiografický, plný příznakové poetiky a dobového ,,bláznovstva". Příběh mladého výtvarníka, který (ještě stále či znovu?) hledá své místo v životě, ale koneckonců i sám sebe... Malíře Juraje měl prý původně hrát Josef Abrhám, který na poslední chvíli ale tuto roli odmítl, a tak Juraj (ta podobnost jmen není náhodná) Jakubisko obsadil budoucího emigranta (taktéž příznačné pro osudy představitelů ,,nové vlny") Jiřího Sýkoru, herce, který byl v té době docela v kurzu, dnes už je ale spíše zapomenut... Kristove roky - první příznaky počínající krize středního věku... Reflexe, která je v umění odrážejícím skutečný život, nezbytná... S tou Jurajovou se ale příliš neztotožňuji... Mimochodem, nejen sekvencí úvodních titulků předběhl Jakubisko dobu o hodně notný kus ... ,,Jo, život je boj..." (21.06.2009)