Kristove roky

Filmy o (relatívne) mladých ľuďoch, hľadajúcich samých seba, svoje miesto vo svete a spriaznenú dušu nie sú pre každého. Na jednu skupinu môžu pôsobiť ako oslava lenivosti a nízkeho sebauvedomenia, pre tú druhú veľmi osobnú tému. Mne sa viac páčili pasáže s Vladom Mullerom, ako s hlavnou postavou, tým sebavedomejším z dvoch bratov. Už z princípu si tento herec ukradne celé plátno vždy pre seba. Jakubisko sa v rozvoľnených a symbolmi naplnených Kristových rokoch viac inšpiruje Francúzmi, v debute samozrejme ešte nemôže byť tak autorsky rozoznateľný. Možno vám bude pripadať, že je oproti Truffautovi buď viac odvážnejší, alebo menej kvalitný. Mne najviac tento film pripomenul Bludičku Louisa Malleho, podobne film, ktorý rozhodne nie je pre každého. (15.11.2014)

Jakubisko, který velmi, velmi překvapil. Hned od počátku nabírá film velmi extravagantní ráz a často jsem si jen říkal, co se to na tom plátně kur** děje? Postupně však na té milé extravaganci začalo ubývát a příběh se začal orientovat spíše dramatický směrem, ku sledování osudů svých hlavních hrdinů, což už snímek srazilo trochu po první euforii dolu. Hlavním aspektem, kterého si je však třeba všimnout, je naprosto vynikající kamera Igora Luthera, který se nesnažil dát na plátno tu obyčejnou černobílou jako ostatní v té době, ale vytvořil krásný svítivě bílý film, kde je téměř nevidíme rysy tváří, jen oči, vlasy a pár výraznějších znaků. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Raději bych si překousl jazyk, než otřít svou jedovatou hubu o Jakubiska, ale klíč k jeho tvorbě z šedesátých let zatím nemám a tenhle film mi připravil ještě pernější chvilky, než předchozí pokusy ho najít. Když nezaujme příběh ani poetika a navíc není v dohledu žádný styčný bod se zkušenostmi z vlastních "kristových let", nezbývá než se alibisticky vyhnout hodnocení nebo autorovi s těžkým srdcem pokazit průměr. (04.03.2004)

Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět." (05.06.2011)

Jakubiskův celovečerní debut už dává tušit poetiku jeho pozdějších filmů. Scény Jurajovy jízdy na kole po pokoji nebo jeho a Janino bláznění v pražských ulicích by klidně mohly být součástí pozdějšího Vtáčkovia, siroty a blázni. Stejně tak postavu Yoricka můžeme chápat jako pokračování Juraje (oba ztvárnil Jiří Sýkora), což nás ovšem nutí nebrat Jurajovu proměnu a nalezení sebe samého (pokus začít svůj život znovu a lépe) jako definitivní. Fantastickou a nepřekonatelnou kameru u obou filmů má svědomí Igor Luther. I přes všechny Jakubiskovy bláznivé nápady však kladou Kristove roky důraz hlavně na příběh, což je zásluha scénáristy Lubora Dohnala, častého spolupracovníka Ela Havetty, který údajně původní Jakubiskův scénář úplně zamítl a společně stvořili nový. Později mu pomohl přepracovat příliš socialistický námět k filmu Postav dom, zasaď strom. (16.01.2008)