Nejasná zpráva o konci světa

Rozporuplná záležitost. Nádherná krajina, hudba, škoující kontrasty osady kde se zastavil čas a vpádů z vněkšího 20. století. Ale bohužel, BOHUŽEL, filmu podráží nohy některé herecké výkony (ať už herců nebo dabérů, pro diváka to vyjde nastejno) a občas přehnané karikaturování obyvatel osady. Jsa tímto vyrušován, nedokáži již se ponořit do potencionálně silných scén. Rada? Sestříhat stopáž a nechat v původním znění. Klidně s titulky. (05.01.2008)

Typický Jakubiskov svet poetiky. Množstvo symbolov a vzájomne nesúvisiacich fragmentov pohltených vo veľmi výrazných sieťach neuchopiteľnosti, kde vyčnieva pudová reflexia sexuality, pachu a ľudského správania. Nebol by to Jakubisko, keby neštylizoval obraz, nesituoval dej na vidiek a nedaboval skrz jazykovú multibariéru. Prílišná explicitnosť mi zvykne vadiť, pokiaľ nie je tvorcovská ruka dielom majstra. To, že disponujete nesympatickými postavami a ich prednes považujete za základný pilier je síce OK, lenže musí to byť aj adekvátne zrežírované. Tu už vidím určitý rozpor. Množstvo mizanscén nedáva zmysel a hovorím, tá extravagancia je umelo našróbovaná, funguje málokedy. Nie nadarmo toto vyzývavé podobenstvo polarizuje divákov. (21.01.2015)

Dva a pol hodinové podobenstvo o človeku a celom jeho pôsobení v dejinách (preto sa film neodohráva v žiadnom určenom čase) a na celom svete (preto sa neodohráva na žiadnom určenom mieste), o jeho vlastnostiach, o jeho závisti, o jeho chamtivosti, o jeho pokušeniach, o jeho šťastí, o jeho vzťahoch a o jeho hlúposti. Dej je spletitý a absolútne nepredvídateľný, herecké výkony sú výborné, hudba bola v Jakubiskových filmoch vždy výborná, v tomto diele však dosahuje kvalitu skladateľských velikánov, je atmosférická, je veľkolepá, je mrazivá, je depresívna, je príjemná, je smutná... a tvorí jednu z najdôležitejších a najzapamätateľnejších častí filmu. Každý Jakubiskov film prinášal nejaké posolstvo, myšlienku a symboliku, tento je z jeho filmov "najmyšlienkovatejší" a najsymbolickejší - zamýšľa sa nad vojnami, láskou, náboženstvom, bohom, poverčivosťou, odplatou, alkoholizmom, ohováraním, fungovaním sveta, zmyslom života, ľudskou žiadostivosťou a ľudskom potešení z utrpenia druhých. A samozrejme je film plný typických režisérových obrazov, erotiky a naturalizmu (útok vlkov, záverečný "hon"). Celý film je emočne zvládnutý, záver filmu je perfektný, symbolický a otvorený. Jakubisko natočil výborné surrealistické dielo, ktoré určite možno radiť k jeho najlepším a dokázal, že patrí medzi najlepších slovenských režisérov. (15.12.2013)

Osudy vesnických obyvatel kdesi daleko v horách. Jakubisko opět hýří fantazií, ale taky přebytkem postav a dějových linií, které diváka zahltí. Děj působí poněkud roztříštěně, ne každý ztráví bizarní Jakubiskův svět, ale mně to vyhovuje. Dočkal jsem se i strhujícího milostného příběhu, krásných záběrů přírody a celé tři hodiny jsem si labužnicky užil. (03.05.2003)

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)