The Millennial Bee
Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrají:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Sága slovenského zednického rodu Pichandů, jehož osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století, slavila úspěch už ve své literární podobě – jako stejnojmenná kniha Petra Jaroše. Nutno však říci, že teprve ve filmovém zpracování režiséra Juraje Jakubiska, s řadou vynikajících slovenských a českých herců a hudbou Petra Hapky, se stala opravdu hitem. Propletená kronika jednoho liptovského rodu, osudy lidí denně bojujících o důstojný život na této zemi, o štěstí, lásku a smysl života, oslovila všechny. Poselství starého Martina Pichandy (nezapomenutelný Jozef Kroner) o tom, že všude, i v tom nejvšednějším a nejubožejším životě je třeba hledat si svou svobodu a smysl života, promluvila zvlášť výmluvně v totalitní realitě počátku osmdesátých let. Společnost se změnila, ale moudrost tohoto poselství zůstává stále stejně naléhavá. Film, který díky svému poselství a nevyčerpatelné Jakubiskově obrazové fantazii získal ocenění i na zahraničních filmových festivalech (např. nestatutární cenu La Fenice na MFF v Benátkách v roce 1983), patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé kinematografii od války natočeno. Kromě verze pro kina vznikl i čtyřdílný televizní sestřih. (Česká televize)
(více)Recenze (135)
Možná sem blbej že schází 1 pecka ale prostě srdce mi říká že mi tam něco chybělo.Musím ale říct že je to krásný 4-dílný film který vás vtáhne a nepustí,herecké výkony sou zde bezdebat taky skvělé ale musím to porovnávat s podobnou 4 dílnou sérií ze stejné doby - Červené víno a to stojí opravdu o tu 1 pecku víš. ()
Jakubiskova epická sága z přelomu 19. a 20.století o jednom kusu Slovenské historie.Film je natočený podle románu Petra Jaroše a už vzhledem k dlouhému časovému úseku,který popisuje,nebylo jednoduché ho na plátno převést.Jakubisko se s tím ale popral po svém a svými obrazy a atmosférou perfektně dotváří smysl a děj celého příběhu.Knihu jsem nečetl a tak nevím,nakolik se film od ní liší.Je tu opravdu mnoho postav a je nutné velmi pečlivě sledovat děj,neb se divák v tom kolotoči snadno ztratí.Místy je film plný magických a snových vizí,které střídají scény normální a vyprávěcí,což může být pro někoho kámen úrazu a nepochopení,protože ho to odvádí od příběhu a tím mění tempo vyprávění.Osobně jsem s tím neměl problém,neb vím,že Jakubisko se bez těchto zpodobněních ve svých filmech neobejde a v těchto obrazech se přímo vyžívá.Navíc jsou jeho obrazy a vize vskutku živé,magické a jsou jako z jiného světa.Bez těchto zpodobnění si Jakubiskovy filmy vlastně ani nedovedu představit,takže dávám včelích 85%. ()
Neuveriteľne nádherná a nadčasová sága rodu Pichandovcov. Jedno z najkvalitnejších diel J.Jakubiska, v ktorom dokonale vykreslil charaktery, udalosti na prelome storočí, ale aj pohľad do života ľudí na vidieku. Vo filme /seriály/ účinkuje množstvo postáv, ale príbeh je vyrozprávaný s takou neuveriteľnou ľahkosťou a prehľadom, že sa v príbehu nemáte šancu stratiť. Jednoznačne a bezkonkurenčene dominuje J.Króner, ale herecké výkony ostatných predstaviteľov sú rovnako na vysokej úrovni. Často je príbeh ozdobený vtipnými scénami ale aj postavami, ktoré vždy, keď sa objavia, vyvolajú úsmev na tvári. Nezabudnuteľný u mňa ostáva J.Císler v úlohe pomstichtivého a nešikovaného maďara Belányiho s pamätnými hláškami napr. "Už si dobzučal Pichanda!". Hudobný doprovod od P. Hapky je magický a s Jakubiskom si rozumie. Vďaka bohu, že film spolufinancovali Nemci a zaplatili pokračovanie príbehu po Krónerovej-Pichandovej smrti. Komunisti mali pôvodne v pláne príbeh ukončiť jeho smrťou. Takže hlavne vďaka nemeckým markám sága pokračovala a vzniklo dielo, ktoré môžem kedykoľvek opakovane pozerať. Všeobecne jeden z najlepších československých filmov. Pre mňa osobne najlepší. 100%. ()
Sága rodiny Píchandů, u kterých rozhodně platilo to otřepané "nomen omen". Vůbec první film, kde mi rukopis Juraje Jakubiska nepřekážel, nýbrž do snímku skvěle zapadal. Asi jsem přišel na to, že na filmy od Jakubiska je třeba mít něco málo popité. První část snímků, kdy se parta opilců vydala opít na múrovanie se mi dost líbila. Hrozně se mi líbila venkovská atmosféra i komplikované vztahy mezi aktéry. Honzíka Musila na ně! Sem tam vzduch pročísla vtipná hláška. Místy dokonce zaznělo cosi moudrého, či alespoň pokus o cosi moudrého. Potěšilo mě, že se slečny nestyděly v takové hojnosti odhalovat svojí výbavu. Nepotěšilo mě, že ta výbava téměř nikdy za nic nestála. Jakmile se do toho začala více motat politika, tak mě zájem o snímek postupně opouštěl. Sledování mi sem tam znepříjemnila nějaká halucinogenní psycho vsuvka, ale to je prostě Jakubisko. Na druhou stranu pozitivně oceňuji to, že se mi konečně ujasnilo, pročpak mezi Slováky a Maďary panuje taková nevraživost. Skoro tříhodinová stopáž pěkně utekla. Kdybych byl mírně východnějšího původu, tak bych šel zřejmě o hvězdičku nahoru. Takhle se konalo jen příjemné překvapení a já pálím lepší 3 hvězdy. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (12)
- Jedná se o několikátou spolupráci hudebního skladatele Petra Hapky s režisérem Jurajem Jakubiskem. Vedle toho spolupracovali na filmech Postav dom, zasaď strom (1979), Nevera po slovensky (1980) a Perinbaba (1985). (Terva)
- Film byl natočený na motivy stejnojmenného románu Petera Jaroše, který je i spoluautorem scénáře. (Terva)
- Tisícročnej včele prepožičala hlas Zdena Studenková. (gogo76)
Související novinky
Zemřel režisér Juraj Jakubisko
Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (více)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
Michal Dočolomanský: 1942 – 2008
Pro filmové a televizní diváky byl třeba detektivem Nickem Carterem z Adély, hrabětem Teleke z Tölökö z Tajemství hradu v Karpatech či mladým Pichandou z Tisícročné včely. Divadelní publikum jej… (více)
Takový dlouhý slovenský film, ukazující několik věcí. Slováci toho mají s Maďári dost společného, a svou podobnost nezapřou. Tento film velice poeticky a s bohatým hudebním doprovodem vypráví o osudech včelařsko-zednické rodiny Pichandů od konce 19. století až po 1. světovou válku. Nejstarším členem je starý píchač Martiný Pichanda, který v mládí velice rád hrál karty v posteli s jednou místní píchandou. Předtím si ovšem dosyta zapíchali. Ta pichanda ovšem nebyla jeho žena, se kterou měl dva syny a jednu dceru. Kromě píchání je tento rod také znám svou láskou ke včelám, a jak věděl sám starý Martin, je třeba se neohánět, jinak schytáte žihadlo, jak se stalo na jeho oslavě šedesátin. V první části filmu v podstatě píchá snad každý s každým, měl jsem celkem problém se v tom zorientovat. Dokonce i nějaké kozy byly vidět. Rod je znám svou zednickou tradicí a občas se místní parta vydává na nějakou tu zednickou práci do Uher, tedy do těch Dolních. Významnou postavou je Martinův prvorozený syn Sámo, který má spoustu dětí a pokračuje ve včelařské tradici. Dále je to jeho brácha a hezoun Valent, ten opět neměl o píchandy žádnou nouzi. A jejich sestra Růžena, ta také nezůstala do konce života (snad ani do konce puberty) neposkvrněná. Sledujeme výjevy z vesnického života, oslavy, hodování, ale také tvrdou dřinu na polích a problémy se suchem, stejně jako s deštěm a také jednu silnou bouři. Mlýn po otci vyhoří a tak se jej ujme Sámo, kterého mlýn dobře uživí. Při pracovních zednických cestách se naši zedníci dostávají do kontaktu se stávkujícími sociálními demokraty, což jim způsobí nemalé problémy. Obzvláště poté, co jim nezaplatí hrabě Belány za podkovy, oni mu je pak nechtějí dát, a tak je udá u četníků a Sámo s ostatními jsou odvedeni na výslech, kde je jim jejich sympatie se sociálně-demokratickou stranou předhazována jako revolta proti císaři. Někteří se vydávají do Ameriky, jiní hledají práci v Miškolci, kde se omylem připletou na politický manifest soc-dem. a četníci začnou po účastnících střílet, což stojí život Sámova syna. Není to bohužel poslední vyhaslý mladý život. Třetí generace, tedy Sámovy děti, dorůstá zrovna v době, kdy zuří první světová válka. Mysleli si, že to bude sranda, stačí přece vypráskat Srby v Bělehradě, ne? Jeden syn má být malířem, druhý zase hodinářem. Válečná propaganda však jede na plné obrátky, malíře nepotřebujeme, je třeba všechny mladé a bojeschopné bojovat proti Rusům, i když jsou to také Slovani a Sámovi synové to pochopí a vzdají se jim. Nakonec však dopadnou špatně, jeden skončí s amputovanou nohou a druhý snad ani nepřežije. Starý Sámo se pak musí starat o svého vnuka. Stane se z něj něco jako záškodník a má v plánu ničit vlaky, přepravující vojáky na frontu, což je jeho poslední čin v životě. Nebylo to sice úplně špatné, ale toho píchání každého s každým na začátku tam bylo více, než je pro mé osamělé já zdrávo, ta hudba a různé umělecké vize se vyskytovaly příliš často a oslava venkovského života a dřiny není něco, čemu bych extra holdoval. Ale na svou dobu to muselo být bezesporu velice úspěšné dílo, utíkající z normalizační šedi na idylický slovenský venkov a zdůrazňující lidskou a rodinnou soudržnost a oslavující staré tradice. () (méně) (více)