junxi91

Velký flám? No, spíše by se tento filmek mohl jmenovat Velký útěk, jelikož v něm hlavní postavy utíkají z okupované Francie do „svobodné zóny“ s centrem ve Vichy. A bude to dlouhá, náročná a nebezpečná cesta, během které si užijí spoustu srandy. Film se odehrává ve válečném roce 1942, kdy se bombardér RAF zatoulá na Paříž a je sestřelen Němci. Posádka se před pádem dohodla, že se sejdou v tureckých lázních ve Velké pařížské mešitě. Jenom tři letci se však vyhnuli zajetí – Sir Reginald spadl do zoo, kde jej zachránil přátelský ošetřovatel, Peter Cunningham přistane na plošině malíře a natěrače Augustina Bouveta, a to přímo na dvorku s německou posádkou, a oběma se podaří přes německou střelbu utéct do loutkového divadla, které provozuje krásná blonďatá Juliette. Alan MacIntosh přistane v Opeře, kde diriguje pedantský až protivný hnidopich, Kapelmeister Stanislas Lefort. Německá armáda v čele s tlustým a brunátným majorem Achbachem. Nejprve se v lázních na základě pískání amerického popěvku sejdou Reginald s Lefortem a Bouvetem. V mistrově šatně se skrývá Alan, ale nakonec je odhalen Achbachem. Mistr musí na Achbachův rozkaz dirigovat koncert pro jednoho velitele SS. Pak je během vystoupení v opeře proveden atentát na velitele SS, a proto pomohou Lefortovi a ostatním utéct členové Résistánce. Juliette a Peter cestují vlakem do svobodné zóny, ale jsou odhaleni kvůli Peterově angličtině. Oba jsou převezeni na německé velitelství do Meursaultu. Reginald, Lefort, Bouvet a MacIntosh díky převlekům v německých uniformách utečou z Paříže a pomáhá jim jeptiška Marie-Odile, které před tím ukradnou zásoby s jídlem. Bouvet a Lefort se jako němečtí vojáci dostanou do hotelu, kde se ovšem setkají s Achbachem, který zde vyslýchá Cunninghama. Ti dva se v převlečení za hlídky chtějí dostat do svobodné zóny, ale jsou odhaleni. Reginald a MacIntosh mají být propašováni ve dvou sudech od vína, ale kvůli šilhajícímu německému vojákovi se dostanou do sklepa německého velitelství. Dirigent a natěrač jsou vyslýchání Achbachem, pokoušejí se získat co nejvíce času, a ve sklepě jsou zase piloti, kteří zapálí oheň, a díky chaosu se všem podaří utéct. Nakonec se dostanou do plachtařského klubu, pomocí automobilu roztlačí dva padáky a díky ohromnému množství štěstí se jim povede utéct Němcům do svobodné zóny. Ve filmu je všechno, co z něj dělá jednu z nejlepších francouzských komedií. Namyšlený dirigent říká natěrači, že jsou na jiné společenské úrovni, že mu nemá tykat, a také s ním celkem třikrát vyběhne. Angličtí piloti jsou zase sympatičtí a získají si náklonnost krásné Juliette, která se zase líbí natěračovi. Velitel Achbach působí spíše komicky než hrůzostrašně. Prostě si tam z té války dělají tak trochu prdel a působí to tak, že válka je vlastně v pohodě. Komické a akční scény střídají jedna druhou, aktéři mají často více štěstí než rozumu a divák tuší, že to všechno dobře dopadne. Nejvíce mě ovšem bavili dirigent a natěrač v německých uniformách, obklopeni německými vojáky, se kterými se snažili splynout pomocí lámané němčiny.

Taková normální francouzská rodinka, jejíž pět členů si žijí své problematické životy na konci 80. let a v průběhu let 90. Byly to skvělé časy a rád jsem se do nich prostřednictvím filmu vrátil. Film ukazuje příběhy jednotlivých členů během dvanácti let prostřednictvím pěti dnů, z nichž každý byl pro jednoho člena důležitý. Aby v tom náhodou nebylo příliš jasno, tak se film občas vrací časově zpátky. Rodinka Duvalových se skládá s klidného a pohodového otce Roberta, který pracuje jako taxikář, starostlivé až otravné matky Marie-Jeanne, a tří dětí – staršího syna Alberta, studenta medicíny a doktora, který je příliš ochranářský a dokáže se chovat jako kretén, mladšího syna Raphäela, flegmatika, kterému se nechce nic dělat, a nejmladší dcery Fleur, ze které vyroste krásná šestnáctka, která má velmi problematické dospívání a také problémy s muži. A pak je tu ještě děda, otec Roberta, který prodal rodinné vinice, půjčil synovi na dům a rád na to upozorňuje při rodinných setkáních – celkem nepříjemný a rýpavý dědek. 24.8.1988 je první den. Albert dokončil dva roky studia medicíny a stěhuje se do garsonky, kterou vlastní jeho dědek. Starý rodinný pes umírá a matka to těžce snáší, stejně jako osamostatnění Alberta – přehnaně mluví o tom, že se jejich rodina zmenšuje. 3.12.1993 má Fleur 16 let, a nikdo si nevzpomene na její narozeniny. Kromě toho řeší také typický problém mladých hezkých holek – má přijít o panenství s neúspěšným umělcem Sašou, anebo s kamarádem z dětství Erikem? Vybere si samozřejmě Sašu, vleze s ním do ložnice a její panenská krev teče pod dveřmi, zatímco její mladší já se na to dívá. 22.6.1996 – Raphael jezdí každou sobotu k dědovi a vždy doveze láhev vína, aby mohli s dědou rozebírat jeho chuť a učit se, jak být správný someliér, protože děda přeskočí jednu generaci a místo syna učí vnuka, jak rozpoznat odrůdy vína. Najednou přichází flashback, ve kterém se Raphael účastní naprosto debilní soutěže, ve které účinkující hrají na neviditelnou kytaru na pódiu. Větší kokotinu jsem ještě neviděl. Robert říká Raphaelovi, že nejlepší sólo je v písni Free Bird od Lynyrd Skynyrd a že Angus Young z AC DC umí jen tři akordy. Raphael se setká v šatně s buchtou, která skutečně umí na kytaru a učí na ni hrát, dostane její číslo, ale pak jej ztratí. Albert se tento den žení s environmentalistickou fanatičkou Prune, se kterou se seznámil, když bouchala na dveře jeho bytu, aby si ztišil hudbu. Na jednu stranu se jedná o šťastný den, ale radost velice rychle zkazí zpráva o dědově smrti, což způsobí velký rozkol v rodině. 25.9.1998 má Fleur už dvacet let a je z ní dobrá rajda, která zůstala už dvě noci po sobě venku. Matka proto uklidí její pokoj a pročte si její deník, kde píše o svých útrapách dospívání, o spaní s mnoha muži, a Fleur ji při tom přistihne a dojde k hádce. Fleur má narážky na matčin sexuální život s otcem, což v ní vzbudí pochyby o její fyzické atraktivitě. Fleur uteče z domu, matka jede za ní autem, jako nemotorná řidička má nehodu, a přijede pro ni záchranka. Pobyt matky v nemocnici má jedno velké plus: dá rodinu opět dohromady. 26.5.2000 se Robert pokouší opět přestat kouřit. V taxi se potká náhodou se synem Albertem, který se zrovna rozešel se svou ženskou – tomu se asi nelze divit, byla to fanatická kráva. Potkají se v restauraci také s Raphaelem a všichni se konečně usmíří. Robert navíc přestane kouřit, ale smrti stejně neunikne. Fleur si zapíchala s Ericem a na konci filmu to vypadá, že je těhotná. Film byl celkem svižný a zábavný, nechyběly komické situace, ale všichni členové rodiny kromě Roberta mi byli celkem nesympatičtí, protože měli problémy s úplnými krávovinami. Na Fleur se mi kromě její fyzické atraktivity líbilo také to, že kouřila trávu a milovala grunge, především Nirvanu. Největší prdel byla, když Marie-Jeanne vzala Fleur jointa, aby si ho pak zakouřila s Robertem v obyváku.

Vyvrcholení trilogie o zabijákovi CIA Jasonu Bourneovi, který měl doslova nadlidské schopnosti. V tomto filmu se pokouší zjistit něco o své minulosti ještě před tím, než se stal součástí programu Treadstone. Film pokračuje tam, kde předchozí skončil – v Moskvě, kde utíká před Kirillem a moskevskou policií. Je zraněn a opět se mu vracejí dávné vzpomínky na to, jak jej nutili s hlavou pod vodou stát se špičkovým zabijákem. Pamela Landy, zástupce ředitele CIA, odhalí nahrávku mrtvého Warda Abbotta, kterou poslal řediteli Ezru Kramerovi. V Turíně se objeví zvídavý novinář Simon Ross, který se dozvídá z tajného zdroje o operaci Blackbriar, který měl následovat po operaci Treadstone, a také o Jasonu Bourneovi. CIA a její naprosto bezohledný ředitel Noah Vossen jej odhalí pomoci telefonátu, ve kterém zmínil Blackbriar. Bourne se objeví v Paříži, kde informuje bratra své přítelkyně Marie o jejím zavraždění v Indii. Bourne se sejde na obrovském londýnském nádraží Waterloo s Rossem a pomoci telefonu jej instruuje v nepřehledném a chaotickém davu, zatímco jej pronásledují agenti a míří na něj odstřelovači. Ross v jednom okamžiku zpanikaří a stojí jej to život. Vosenův tým analyzuje Rossovy poznámky a identifikuje jeho zdroj – agenta Neala Danielse. Bourne se dostane do Danielsovy kanceláře v Madridu, ale najde ji prázdnou a potká svou bývalou známou Nicky Parsons, která začne spolupracovat s Bournem a pomůže mu utéct před posilami, které míří do bytu. Vossen nařídí agentovi Blackbriar Deshi Bouksanimu, aby zlikvidovat Danielse, a poté také Bourna a Nicky, s čímž Landyová ostře nesouhlasí. Bourne bojuje na život a na smrt se sobě rovným soupeřem Deshem a nakonec ho zabije, a pošle Nicky do úkrytu. Neustále jej zajímá jeho minulost, a tak cestuje do New Yorku za Vossenem. Bourne zavolá Landyové, ta mu řekne jeho pravé jméno a datum narození a domluví si s ním setkání. Bourne ovšem opět se všemi mistrovsky vyjebe a vezme si z kanclu tajné dokumenty Blackbriar. Následuje další honička v autech, která končí nehodou a Bourne je zraněn…Jeho pátrání po tom, jak byl přinucen přihlásit se do operace Treadstone pokračuje, ale bude to trnitá cesta, po které potká spoustu nepřátel, které řídí ten hajzl Vosen, který si nebere servítky a nechává zabíjet nepohodlné lidi, aniž by se musel na někoho ohlížet. Jedna rychlá akce střídá druhou, kamerové záběry se střídají ve vražedném tempu a někdo, kdo trpí epilepsií, by mohl během sledování filmu snadno dostat záchvat. Jediné, co je rychlejší než akční scény v tomto filmu, je Jason Bourne, který přesně ví, co se děje okolo, kdo jsou agenti a kdo obyčejní civilisté, pozná, kdy se děje něco neobvyklého a jeho gymnastické schopnosti by mu mohli závidět i sportovci na olympiádě. Pokud bych měl mít někdy nějakou ochranku nebo Anděla strážného, prosím, aby to byl Jason Bourne!