Zagros

O umělé inteligenci se toho v posledních době píše hodně. Je to populární téma a někdo s tím rád straší a někdo je nadšený z dalšího technologického vývoje. Popravdě to není žádná umělá inteligence (z pohledu uvědomění si stroje sebe sama a získání emocí). Jde „jen“ o fantastické nástroje v podobě pokročilých jazykových modelů, které dokáží v mnoha oblastech nahradit méně tvořivou a rutinní lidskou práci. O pravé umělé inteligenci a o myslících strojích a robotech, které prožívají skutečné emoce, nám nezbývá než natáčet filmy. Jeden z výborných filmů natočil už v roce 2001 (!) Steven Spielberg. Jak on už to skvělé umí, dodal filmu právě ty potřebné emoce, které přejdou i na diváka. Někomu právě to míchání citů a sci-fi vadí, mně to ovšem sedlo skvěle. Ta povětšinou smutná atmosféra filmu, kdy si robot David uvědomuje svoji pozici nechtěného dítěte a prožívá si svou cestu za proměnou na člověka, mě oslovila hodně a silné emoce se u mě dostavily. Haley Joel Osment možná jako dospělý herec není nic moc, ale jako představitel dětských rolí byl excelentní. Roli Davida zvládl bravurně a i díky němu jsem celému příběhu ještě více věřil. Líbilo se mi také pomalé tempo vyprávění, jako divák jsem měl alespoň čas vstřebat všechny emoce a probrat si všechny možné myšlenky. Dávám silné čtyři hvězdy pro výborný emocionální sci-fi film. Zatím je to sci-fi, ale jak dlouho ještě bude? Pár let? Dalších dvacet let? Padesát let? Nebo se to nepodaří nikdy a budeme dále jen prostřednictvím filmů snít?

Případ Sloane je výborné drama z nechutného prostředí lobbingu. Je natočeno vskutku precizně, řemeslné stránce se nedá nic vytýkat. Dokázalo nás napnout a vtáhnout. Hlavním plusem jsou dobře napsané, obsazené i zahrané postavy a také dialogy vybroušené do nejmenšího detailu. Přesně, jak to má být ve světě lobbingu, kdy záleží na každém slově. Vše je dopředu připraveno a naplánováno, aby bylo dosaženo cíle a potřebnou osobu (diváka) jsme ukecali (oblbli). Špičkoví lobbisté dokáží člověka zmanipulovat téměř vždy k obrazu svému a používají k tomu doslova všechny prostředky. Z mého pohledu je to korupce posvědčená právem a vůbec si nedělám iluze, že v reálu je to ještě mnohem horší. Kdo chce prachy, moc, hlasy… ten využije zkušeného lobbistu, aby dosáhl svého. Pokud nenarazí ještě na někoho mocnějšího, či schopnějšího, tak se nakonec prosadí. V podstatě jde o hnusné téma, které je ale divákovi podáno skvěle a je perfektně natočeno. Výtka je možná jen přílišné ohnutí do tradičního morálního poselství a to, že hlavní lobbistka kope za tu „správnou“ stranu. Ve skutečném světě je to naprosto jedno a klidně by obhajovala a prosazovala i ďábla, kdyby na tom dokázala vydělat... ať už peníze, prestiž, či moc.

Mimo skvělé Fargo mi bratři Coeni ještě nikdy úplně nesedli. Většinou šlo o zajímavé snímky se skvělou atmosférou, ale příběhově mě to nebavilo, nebo byly postavy až moc ujeté a jejich druh humoru mi byl cizí. Přesto jsem zkusil jejich vysoce hodnocenou prvotinu a dobře jsem udělal. Už od začátku je viděl jejich klasický rukopis, který se pak propisuje do všech jejich dalších filmů. Hlavním plusem je především skvěle budovaná atmosféra (kamera, hudba, vyprávění příběhu) a výrazné, i když povětšinou nesympatické, postavy. Jde o kriminální thriller, kde úplně chybí humor, což je další plus, protože ten jejich mi ještě nikdy nesedl. Postavy znovu stojí za to, úchylný detektiv, naivní pipina, nesympatický majitel striptýzového baru a nevýrazný milenec... zahrány byly skvěle, ale spíš mě štvaly. Příběh je totiž velmi jednoduchý... o jedné nevěře a o pomstě. Postavy ovšem jednají většinou naprosto stupidně a ještě si u toho myslí, jak jsou chytré. Logika si tady taky vzala volno. Například nikdo nehledá zmizelé lidi, těla a mrtvoly, i když stop je dost. Je to svým způsobem taková napínavá detektivka naprosto bez policajtů. :-) Ale zájem i napětí to ve mně vzbudilo a bavilo mě to. Od Coenů je to jeden z jejich nejlepších filmů a jako prvotina si to vyslouží i tu čtvrtou hvězdu.