Necrotongue

Na úvod musím poznamenat, že ve mně, na rozdíl od mnoha jiných uživatelů, svého času dvanáctiletá Jedenáctka nevzbuzovala žádné intenzivní pedofilní touhy a po dnešku mohu s klidným svědomím přijmout fakt, že mi nezpůsobí mokré sny ani jako dospělá. Netflix mě tentokrát skutečně překvapil a svým způsobem i zklamal. V současnosti je už snad všem jasné, že se k pohádkám nedá přistupovat jako za temných, starých časů, kdy byl svět pouze dvojpohlavní a kdy plnou plátovou a dvouručák vláčeli jen ti tupější, osvalenější jedinci- spermoňové. Ne, ne, v dnešní progresivní době se musí každá princezna dostat z potíží sama, přestože drží při štípání dříví sekeru takovým způsobem, že je znalému člověku jasné, že by zimu nepřežila. Já jsem ale očekával, že se hlavní hrdinka v průběhu děje vášnivě přicucne ke svalnaté dceři kováře a kde nic, tu nic. CGI byla zčásti velice vyvedená, zčásti chabá, psychopatická matka mi připomínala spíše mantikoru a děj mě příliš nebavil, ale nadšeného speleologa byste od obrazovky museli zřejmě odsekat cepínem. Byla to prostě hlavně jen další variace na Girls Power, pro mě tu a tam zajímavá, povětšinou trochu nudná, občas nechtěně humorná (popálený drak!!!), ale o zábavě to zas tolik nebylo. Díry v logice byly místy až obludné; nedokázal jsem například pochopit, že se úvodní propast nestala pro žádnou nositelku krevního vzorku osudnou. Vzhledem k tomu, že mi představitelka hlavní hrdinky nebyla tak úplně potěchou pro oko, nedokázal jsem si užít ani ten pomalý striptýz, na druhou stranu si plně uvědomuji, že mohlo být i hůř jako ve filmu Princezna. / Poučení: Dostaneš-li se do potíží v temné jeskyni, hledej víceúčelové červy.

No ty Vore! To jsem si k dnešnímu dopoledni zase dopřál podivnou podivnost. Krátce potom, co film skončil, jsem si ještě myslel, že si ve svém komentáři / recenzi postěžuji na pomalu plynoucí děj, ale neudělám to, protože si prostě nedokážu představit zpracování tohoto příběhu ve svištivém tempu. Takže ano, šlo o výrazně pomalou záležitost, milovníkům akčních snímků tak dávám maximálně dvacet minut (při mocném sebezapření), ale mě se výsledek švédsko- dánské dělby práce vlastně líbil. Snímek by měl vidět každý nadšený antropolog, protože by tohle setkání se slepým ramenem evolučního vývoje prostě musel ocenit, naopak dentisté a jejich příliš citlivé oběti by si měli tuto podívanou ve vlastním zájmu odpustit. Tvůrci vypustili do světa opravdu zvláštní propletenec žánrů; jednu chvíli jsem sledoval procítěné, smutné drama, abych se vzápětí marně snažil vymazat z paměti bizarní lesní scény, které se mě snažily přesvědčit o tom, že nejskvělejšího sexuálního prožitku lze dosáhnout za pomoci vaginální mykózy. No, nejsem už nejmladší, viděl jsem a zažil už kdeco, takže teď nebudu předstírat šok nebo znechucení, ale věkem a zážitky dosud neerodované generaci a zjemnělým estétům bych film raději nedoporučoval. Tina / Reva mi byla i přes svůj netypický vzhled a svérázné vystupování každopádně sympatická a u snímku jsem se i přes více než poklidné tempo vůbec nenudil. / Poučení: Los, nejlepší přítel trolla.

Po dvou akčních přešlapech, do kterých mě synové Nipponu v poslední době postrčili, jsem byl k tomuto snímku už předem poněkud skeptický, ale tentokrát jsem se neměl čeho obávat, jak se ostatně velmi rychle ukázalo. Což o to, příběh to nebyl zrovna objevný, na druhou stranu nebyl ale vůbec špatný, a pokud už má divák zkušenosti s mafiánskými filmy (západními nebo východními), v podstatě mu musí být jasné, do čeho jde. I mně to bylo jasné, jen jsem se obával dalšího pitvoření a příšerného přehrávání, na které naštěstí nedošlo. A tak jsem si mohl užívat záležitost z prostředí japonského organizovaného zločinu, v níž se policie tvářila, jakoby ji yakuza nedržela pod krkem, zatímco se členové yakuzy tvářili, že vůbec nejsou tajnými agenty. Já vím, takhle napsané to vypadá divně, ale ve formě pohyblivých obrázků to dávalo mnohem větší smysl. Tím, co mě na filmu ale dostalo nejvíc, byl fakt, že mohu s klidným svědomím pochválit herecké výkony většiny herců a úhlavní dvojici obzvláště. Snímek neměl žádné zběsilé tempo, přesto měl vcelku slušný spád, akce byla velmi pěkně zmáknutá, nechybělo ani napětí a slušná atmosféra. Bavil jsem se. / Poučení: Japonskou pařbu za zpěvu Internacionály jsem viděl poprvé.