Necrotongue

Asi by nemělo cenu rozebírat všechny ty podivnosti kolem zásahu ve skladišti, protože když to vezmu kolem a kolem, i přesto, že šlo o výrazně akční epizodu, o tu akci zase až tolik nešlo. Chleba se totiž lámal úplně jinde a "upřímný" potlach dua Tearney / Taverner byl jasnou perlou tohoto dílu. Velmi mě baví, s jakou lehkostí dokázali tvůrci obohatit humorem i ty nejkritičtější situace. Douglasovo: "You shall not pass!", mě téměř zabilo:-D / Poučení: Mlčeti zlato. V některých případech i víc.

Filmy o nezničitelném hlubokomořském monstru, které si čas od času zaskotačí až po kolena v Tokiu, mě nikdy příliš nebraly, takže jsem viděl všeho všudy starou Gappu, americko- japonskou Godzillu z osmadevadesátého a Souboj titánů s Krakenem, který byl takovou usedlou, starořeckou verzí japonské radioaktivní, permanentně nakrknuté potvory. Na tento snímek jsem se tak podíval jen proto, že mi vyjel jako hlavní nabídka na Netflixu, přičemž mě zaujalo, že se mělo jednat o období po skončení války. No, zjistil jsem, že mě nový příběh vzteklé ještěrky překvapivě bavil, aniž by za to mohl samotný předimenzovaný plaz s reaktorem místo jater. Zaujaly mě spíše japonské, ne zcela vydařené snahy popasovat se se svou účastí ve druhé světové válce a taky fakt, že si ke svému filmu dokázali japonští tvůrci na rozdíl od Michaela Baye pozvat opravdu schopné poradce, takže jejich válečná technika vypadala krajně realisticky (torpédoborce, Takao i Šinden byly naprosto vymazlené). Bavil jsem se tak možná nad záležitostmi spíše okrajovými, bez nich by mě ale asi ani nenapadlo, abych snímku věnoval pozornost. / Poučení: Neodpaluj jaderné hlavice, bomby nebo reaktory v Tichém oceánu, nikdy nevíš, co tím nabudíš.

Kdybych si v tomto komentáři / recenzi stěžoval na čas, který jsem u snímku ztratil, choval bych se jako pokrytec, protože mi bylo v podstatě jasné, do čeho jdu. Uljana Donátová a Hana Hendrychová se mě jaly v rámci akce "Ženy sobě" poučovat o tom, jak je průměrný bílý heterosexuál podprůměrnou formou života, protože takhle je to dnes prostě v kurzu. No, rozporovat jim to nebudu, jsem si plně vědom toho, jaký umím být kretén, když se hodně snažím, a navíc vše podstatné k tomuto tématu už sepsal kolega Big Bear. Knihu paní Donátové jsem nečetl, a dokud mi budou zbylé mozkové buňky sloužit, ani číst nebudu, ale příběh, který paní autorka vyplodila, stál vskutku za psí exkrement, a dialogy ve filmu použité mi způsobily bolest hlavy. Chvílemi jsem totiž ve stavu hlubokého zoufalství bušil čelem do desky stolu, až mi poskakoval monitor. Mohu tedy zodpovědně prohlásit, že mi záležitost, za níž stojí obě výše zmíněné tvůrkyně, způsobila doslova fyzickou bolest. Na české komedie, při jejichž sledování mi není způsoben ani letmý úsměv jsem si už zvykl, ale sledovat křečovité výkony vcelku kvalitního hereckého obsazení, bylo až smutné. Tento paskvil vřele nedoporučuji mužům (heterosexuálním) a ženám, pro které nejsou muži nutným (protože rozmnožování) zlem. A než se zeptáte, tak ano, já takové ženy opravdu znám. / Poučení: Z filmů, jako je tento, mohou čerpat poučení jen fanatické feministky.