Příchozí

Úvodní půlhodina Příchozích, mě navnadila na nevšední sci-fi zážitek, avšak postupem času film úplně ztrácel dech, už tak pomalé tempo, bylo ještě pomalejší a na mé dveře začínala bušit nuda. Když si pak snímek doklopýtal k podivnému (zřejmě dojemnému?) závěru, zjistil jsem, že semnou emočně nic neudělal. Navíc je zbytečně komplikovaný a taky mě trošku pobavil tím, že Amerika, četník lidstva, je zde vykreslena jako ta nejméně agresivní země, která rozhodně nebude útočit jako první (narozdíl od těch proradných Rusů a Číňanů, kteří hned tasí zbraně). Trošku se teď bojím o nového Blade Runnera. Takže - za mě ve výsledku celkem zklamání, čekal jsem prostě o dost víc a potěšil mě zde snad pouze Forest Whitaker. P.S. Blízká setkání třetího druhu dodnes považuji za jednoznačně nejlepší film o setkání s mimozemšťany, ale při sledování Příchozích, jsem si v jednu chvíli říkal, že Villeneuve dnes silně zadýchá Spielbergovi na záda. Postupem času jsem však dokonale vystřízlivěl. Promiň, Stevene, už se nikdy nebudu takhle rouhat. (30.01.2017)

║Rozpočet $47miliónov║Tržby USA $100,546,139║Tržby Celosvetovo $203,388,186▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $13,769,549║ Tržby za predaj DVD v USA $5,853,540║ Komorné sci-fi, kde do polovičky filmu neviete kam sa chce ubrať a či z toho nevznikne nakoniec akčný likvidačný bombastický blockbaster. Ale Denis Villeneuve vie proste mávať z očakávaniami diváka a tu tomu nie je inak, opäť silné v detailoch. Miestami chodí príjemný mráz po chrbte, príbeh ktorý treba vstrebať, nie je to žiadne pohodičkové "popcorňové" sústo, film jednoznačne pre vážneho diváka. /videl v kine: 90%/ (16.11.2016)

Jak by to asi vypadalo, kdyby Terrence Malick natočil remake Kontaktu? Možná jako Příchozí, kdo ví... Denis Villeneuve tak nějak odhodil svůj dosavadní tvůrčí styl a jakýmsi back side stepem se dostal k přemýšlivé filosofické sci-fi, v níž rezonuje současný status qou světa, světa plného iracionálního strachu, obav z čehokoliv nového, cizího, neznámého, světa na hraně civilizačního zlomu...jako by se zhmotňovala znovu éra kubánské krize (či třeba doby před první světovou válkou) a svět zase jako Kubrickovský Dr. Divnoláska sedí obkročmo na atomové bombě, přeneseně na sudu s prachem...stačí jen zbloudilá jiskra... Villeneuve je geniální filmař, jako v Zmizení buduje svůj film spíše než na vizuálním na intuitivním, bravurně zvládá vizuál a emoce přesouvá do práce s ruchy a ambientní hudbou (oboje strhující). Stejně jako v Požárech do středu svého světa staví silnou ženu (což dělá i Robert Zemeckis ve výše zmíněném Kontaktu), která prožila/je cosi silně tragického, co ji poznamená na celý život. Tvůrci staví do centra pozornosti lingvistiku, jazyk jako největší hodnotu, POZOR SPOILERY jako dar. Naučit se cizí jazyk znamená naučit se jinak, nově chápat, vnímat, přemýšlet. Navíc, když by vás někdo byl schopen naučit používat jazyk bez arbitrárnosti znaků. Používat slova výhradně za existence příčinných vztahů mezi jazykovým znakem a označovaným jevem...taková slova mimochodem zná i současná čeština, nazývají se onomatopoeia, čili citoslovce (haf není jen náhodné slovo, je to převedení zvuku do řeči). K tomu tvůrci přidávají teorie moderní kvantové fyziky, že Vesmír nemá pouze tři, popřípadě čtyři rozměry, ale mnohem více, přičemž čas je jedním z rozměrů a subjekt je schopen ho vnímat v celistvosti, ne pouze lineárně, jak je vlastní člověku, odráží kvantovou fyziku a její vliv na popkulturu. Naprosto skvělé bylo, jak podvědomí hlavní hrdinky pomalu a nejistě naznačovalo to celistvé vnímání času...tu podobu modelíny a mimozemšťana, tu dětskou kresbu její dcery a skutečného kanárka, který signalizuje, jestli je ovzduší dýchatelné...ty záblesky paměti, prostřihy do minulého, co ovšem je ve skutečnosti teprve budoucí. A tíha oběti, kterou musela hrdinka coby budoucnost své dcery znající matka, podstoupit...ona melodramatická linka mne hodně bavila (a to žánr melodramatu obecně v oblibě nemám). Celým příběhem rezonuje reflexe střetu dvou nestejně vyvinutých civilizací, při kterém hrozí, že vyspělejší civilizace potlačí (a možná i zdecimuje) tu druhou, jak se to stalo v dějinách lidstva už tolikrát (Angličané Maory i Aborigince, evropská kultura indiány atd.). Kudy tedy vede cesta ke hvězdám? Spojit lidstvo, překročit propasti, které nás rozdělují, udělat další evoluční krok - na Kardašovově škále postoupit k Civilizaci typu I - totiž k tzv. planetární civilizaci. Denis Villeneuve letí ve ,,Star Treku"...snad do něj jednou nastoupí všichni...každopádně jeho připravovaný Blade Runner bude zcela jistě velká filmová událost! (24.11.2016)

Malá dcerka je skutečným pokladem svých rodičů. Je tím nejlepším, co mohou světu dát. Jsou šťastni, že dcerka roste jako z vody, má plno energie, je mladá, zdravá, nezastavitelná. I tam z jiného světa přicestují bytosti z jiných koutů možné existence, z jiných dob a prostředky, které lidstvo nemůže chápat a pro zjednodušení tyto a jim podobné označují jako UFO, doufajíc, že tenhle magický název ospravedlní hlubokou neznalost jiné než pozemské existence. Avšak i Země má své hrdiny. Tou hlavní je sympatická Amy Adams, která má vlohy nejen v lingvistických kruzích, ale i v oblasti mateřství, přičemž by pro své dítko obětovala naprosto vše. Jak ale naložit s osudem, který je předurčen? Jak se vypořádat se situací, kdy na Zemi dorazí přes 10 objektů, se kterými nelze konvenčně komunikovat? Není tajemstvím, že právě Amy Adams a Jeremy Renner to zřejmě dokážou. Dokážou to ale dostatečně rychle, aby potlačili rozrůstající se nepokoje? Dokáže ona být mesiášem pro celé lidstvo a sjednotit jej jak obrazně tak i bojeschopně? Nebo to nakonec není třeba? Toliko a mnoho dalších otázek podává tak ambiciózní film, jakým Arrival bezpochyby je, a není na ně jednoznačná odpověď. A bez spoilerů už vůbec ne. Pamatujete na Den nezávislosti z léta s obdélníkovou místností plnou generálů a samozřejmě prezidenta, který nařídí definitivně útok? Náznaky tu jsou, ale jinak rozhodně nic takového díkybohu tenhle mistrovský kousek nenabízí, namísto toho zarazí do sedačky takovým způsobem, že se budete horko těžko zvedat alespoň po skončení závěrečných titulků...10/10!...[10.11.2016_Cinema City_Zličín] (10.11.2016)

Libí se mi jak Villeneuve pracuje s fenoménem jazyka a předvádí ho ve snadno srozumitelných souvislostech. U příbuzného INSTERSTELLAR se přesně tohle né uplně dobře podařilo Nolanovi s pohybem v časoprostoru. Potěšilo by mě, kdyby se Villeuneuve do budoucna vyhýbal příběhům s velkým koncem a vypointovaným příběhem, přeci jen už je to v jeho filmografii potřetí a byla by škoda, kdyby nakonec šel podobnou cestou jako M. Night Shyamalan. (06.12.2016)