Sidney Hall

Nejupřimnější, nejopodstatněnější, nejlepší hledání sebe sama za extrémně dlouhou dobu. Barvivo v podobě lehce melodramatického/romantického nádechu tomu strašně svědčí. Mnohem více než drogy a alkohol, které obvykle na toulkách po poznání nepoznaného tvůrci používají v podobně tématicky zařaditelných filmech. Výtečná práce scénáristy a střihače při smíchání několika časových rovin a přeskakování ve vypravování příběhu. Totální bomba, na kterou člověk musí mít náladu a vzít to za správný konec, ale když se podaří, trefa do černého. (18.03.2018)

Už pekných pár dní nad tým filmom rozmýšlam. Páčilo sa mi to, ale dosť ma mrzí premárnený potenciál. Ja napríklad mám rád filmy s Lermanom. Tiež mám rád Večierku. Ale že dokážete byť sympatický v roli chlapca od vedľa, vás ešte nekvalifikuje hrať vážne a emočne silné, dospelé dielo. Rovnako ako oscar za roztomilý kraťas ešte z nikoho nespravil veľkého režiséra. A ja sa proste nemôžem zbaviť dojmu, že so skutočným režisérom, skutočným scenáristom, strihačom a so skutočnými hercami, mali tieto postavy a tento námet šancu byť naozajstnou udalosťou, filmom roku. Ta výťahová scéna. Ten samovražedný román. Vzájomný obdiv medzi dvoma géniami. To dievča, ktoré sa ukrýva za záclonou a posiela psaníčka ... Primetime v sobotu na Markíze, s šiestimi reklamami a reprízou budúci rok, skrátka nie sú osudom, ktorý by si zaslúžila takto nádejná látká plná nápadov. (19.09.2019)

Ten film se snaží sedět zároveň na židli "mnohovrstevnatý mindfuck s komplikovanou strukturou vyprávění jako Fontána" a na židli "sociální sonda do traumat lidí na předměstí". A já myslím, že mu to škodí. Začátek je super, to vás táhne ta narativní divočina - ale v půlce filmu už nejenže víte, co se stalo, ale bohužel i co se bude dít dál, a jen koukáte, až hrdinové dokončí oblouky, které si už ale sami dovedete domyslet. Po téhle první půlce by měla asi naskočit ta sociální sonda do traumat, ale ta na mě působila dost ploše, studeně. Postavy mají problémy, ale neprocítíme je, vidíme je jen z dálky. Místo toho, abyste si řekli "omg, on zažil XY, to je hrozný, ta scéna mě úplně rozebrala", si řeknete "jo, on zažil XY a proto odjel tam, čímž se propojí tahle linka s touhle, dobrý". A tím, že Sidneyho pořád někdo chválí za to, že je jeho psaní "upřímné a syrové a opravdové", je jen zřetelnější, že Christensenův náhled do závažných traumat není. On má tu lidskou bolest jako motivace pro posunování postav v příběhu, ne jako něco, co upřímně a do hloubky zkoumá. A to je pro mě škoda. Chtěl bych tomu moc dát 4* - obecně mě tahle témata a styly vyprávění baví - ale tady to prostě nějak není. (19.08.2018)

„Mám záchvaty paniky, Harolde“. - „To je dobře. To mají všichni moji klienti.“ - „Jo, ale žádný z tvých klientů není pod takovým tlakem.“ - „Žádný z mých klientů nemá takový talent. Kdybys tyhle záchvaty neměl, dělalo by mi to starost.“ - „Tentokrát je to jiné. Vidím věci. Věci, které nejsou skutečné. Třeba teď to vypadá, že nemáš kalhoty.“ - „Já je taky nemám...“ Před zhlédnutím jsem měl trošku obavy, aby to nebyla jen předělávka filmu Ten, kdo stojí v koutě, přece jen, stejný herec, „outsiderovská“, introvertní postava, která píše a je zároveň sama sebe hledající …některé motivy byly podobné, film však šel svou vlastní cestou. Už způsobem vyprávění, kdy si divák názor na některé situace a v konečném důsledku i postavy postupně upravuje, tudíž musí být neustále ve střehu, protože i zdánlivě nepodstatný moment může být jedním z důležitých střípků do skládačky života hlavní postavy. Příjemně melancholické nálady se tu ovšem člověk nakonec přece jen také dočká, jen v o něco posmutnělejší verzi. S hodnocením končím též na solidních 4*. (04.08.2018)

The Vanishing of Sidney Hall má pútavý príbeh, hýri mnohými spektrami emócií, ale čo mu celý čas neuveriteľne chýba, je akýkoľvek náznak autentickosti. Počas sledovania som sa nemohol zbaviť pocitu, že životná línia mladého Sidneyho je len dojímavou fikciou, ktorej po pravde neverím ani nos medzi očami. Chovanie postáv (najmä spisovateľa Halla) bolo občas na hranici únosnosti. Oscaroý režisér Shawn Christensen v tomto prípade mieril dobre, ale nakoniec strelil dosť vedľa. Jeho snímka je do seba zahľadenou, väčšinu času zbytočne silenou drámou, kde od odchodu Sidneyho z domu absentuje akýkoľvek významný moment vnútorného šťastia. Óda na utrpenie síce vyšla na jednotku, no od reality sa dej filmu vzdialil behom niekoľkých desiatok minút tak ďaleko, že to moje mozgové bunky nemohli jednoducho pobrať. Nejde o nekvalitnú snímku, ktorá by nestála za reč, ale násilné tlačenie na pílu umelých emócií mi nedovolí ísť s hodnotením vyššie. Navyše Logan Lerman je neuveriteľné drevo a jeho budúce ja (depresívny autor s tvárou tínedžera/bezdomovec s dôkladne zastrihávanou bradou) pôsobilo viac komicky než seriózne __ P. S. vzťah syna a rodičov plus dospelá verzia partnerstva Melody a Sidneyho bola nedostatočne vykreslená. Jej vývoj následne nedával príliš zmysel a divák musel chtiac či nechtiac len prijať to, čo sleduje. (08.05.2018)