September Nights
Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Václav Lohniský, Ladislav Pešek, Stanislav Remunda, Zdeněk Řehoř, Jiří Vala, Zdeněk Kutil, Vladimír Menšík, Josef Bláha, Jiří Sovák, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Velitel vojenského výcvikového tábora, čerstvě povýšený major Cibulka (Václav Lohniský) drží své podřízené zkrátka. Kvůli nečekané pohotovosti odmítne dát dovolenou i mladému poručíku Zábranovi (Stanislav Remunda), jehož manželka má každým dnem rodit. V armádním deníku navíc vyjde nepravdivý článek o tom, že Zábrana je ukázkou špatného velitele roty. Ve skutečnosti je to právě on, kdo má nejlepší velitelské schopnosti. Zábrana v obavách o manželčino zdraví v noci poruší rozkaz a vzdálí se do Prahy, aby ženu v porodnici navštívil. Majoru Cibulkovi to vyzradí Zábranův bývalý spolužák z vojenského učiliště, mladý politruk Jirgala (Zdeněk Řehoř). Cibulka se rozhodne ještě přitvrdit a pohnat Zábranu, kterého už dlouho nemá rád, před prokurátora. Avšak cvičení zblízka sleduje plukovník Sova (Ladislav Pešek), a ten vidí pravého viníka jinde... Film Zářijové noci je samostatným režijním debutem Vojtěcha Jasného, který do té doby spolupracoval s Karlem Kachyňou. Drama o šikanování vojáků neschopnými veliteli vzniklo podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, napsané pro soubor Armádního divadla. Poukazem na odvrácené stránky lidové armády byl snímek ve své době kontroverzní. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Velmi skličující film. Rok 1957 - Herecký výkvět českého národa maří svůj talent účinkováním v tupé politicko-vojenské agitce, jejímž režisérem je jeden z nejnadanějších českých režisérů vůbec, výjimečný tvůrce, jemuž šílená doba nedovolí točit politicky nezabarvené filmy a umělecky (i lidsky) ho znásilňuje. Stejně jako celou dříve zmiňovanou hereckou generaci. (Stejně jako celý národ.) Autorem a spoluscénáristou tohoto agitačního a hrubě schematického kusu je pak pozdější reformovaný komunista, ještě pozdější chartista, emigrant a velká osobnost české literatury, která ovšem v té době tvořila intelektuální předvoj lidu svou schopností obstát na poli budovatelské poezie a literatury. Naprosto tragická kombinace lidských osudů zapříčiněná naprosto tragickou dobou. Přesto se musí objektivně uznat, že Vojtěch Jasný dělal, co mohl, aby jeho film měl alespoň bazální uměleckou hodnotu. Tak třeba hraje originální symfonická hudba. Lokace vypadají také velmi autenticky. Kameraman se rovněž činí. Z toho nic, co dostal coby námět (a stranické zadání), vyždímal celovečerní film. Navíc s ideou - základní krédo filmu přece platí nejen pro lidově-demokratickou armádu: Strana se nemýlí, chyby dělají jen jednotlivci... On to byl ve své době zřejmě celkem odvážný film, z dnešního pohledu je to ale stále žalostně málo... ()
Proč je v armádě tolik blbců? To jsem se taky dávno chtěl zeptat, říká vojín Husa (Broďa). Komunisti se tu zase napráskali. Mělo to být propagandistické, ale bylo to pravdivé. Armáda nemá deky a má poručíky (Remunda) co nejsou ve straně a ještě pindají a pak i zběhnou. Nezachrání to ani laskavý táta Sova (plukovník Pešek). Broďovi se rozeserou boty, má to vyřešit major Sovák, jenže jak je u Sováka zvykem, vysere se na to. No a největší komunista u roty Řehoř je pěkný práskač. Pro komunistu typické. Vřele tento film doporučuji. ()
Vojensko nevojenský film podle předlohy Pavla Kohouta. Zajímavá proměna poručíka Jirgala (Zdeněk Řehoř), který napřed Zábranu nahlásí, ale pak za něj bojuje. Skoro k nevíře, že dalším Jasného filmem byla poetická Touha. Tento film vnímám jako povinnou úlitbu režimu. I přes kvalitní zpracování musím bohužel film ohodnotit jako průměr. ()
I já jsem viděl verzi s předmluvou Pavla Kohouta v Mánesu. Lecos mi to osvětlilo. Z dnešního pohledu bez širšího kontextu znalostí o té době, toho film nemá mnoho co říci. V pohledu roku 1957 to byl však jeden z prvních závanů krapet demokratičtějšího pohledu na svět a hlavně na člověka. Stalin tou dobou už čtyři roky prděl do hlíny a u nás se pár lidí odhodlalo dovolit si kritizovat poměry v ČSLA divadelní hrou, na jejímž základě vznikl tento film. To bylo skoro stejné jako kritizovat samotnou stranu. Kritizovat se lehce mohlo, dokonce se vyžadovalo avšak nejlépe formou autokritiky. Osobně mám z filmu stejně rozporuplné pocity jako z myšlenky generace mých rodičů, kterou pro většinu lidí té doby byla idea socialismu s lidskou tváří. Bohužel si to tátové a mamky neměli čas vyzkoušet, protože to všechno zamázly pásy ruských tanků a spřátelených armád v roce 1968.. Tenhle film je takovou první vlaštovkou mezi někdy skutečně pekelnými filmovými ideologickými brutkami z té doby. Jakési svěžesti hodně napomáhá i nástup mladé generace herců (dnes legend naší kinematografie) - Menšík, Sovák, Brodský, Řehoř, Bláha ad... Velmi mne překvapil pohled na Peška, který si to ve filmu štráduje po cvičišti v plukovnické uniformě a je rázným avšak spravedlivým otcem pluku... * * * ()
Galerie (2)
Zajímavosti (3)
- Při natáčení tohoto filmu se režisér Vojtěch Jasný spřátelil s Vladimírem Menšíkem. Později ho obsadil do všech svých filmů natočených v Československu. (raininface)
- Film byl po svém uvedení na banskobystrickém festivalu v roce 1959 podroben kritice a na několik let stažen z distribuce. Vytýkal se mu negativismus a "zkreslený pohled na socialistickou současnost". Stejně tak dopadly další filmy jako například Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Zpět do kin byly zakázané filmy uváděny až s politickým uvolněním po roce 1962. (Stegman)
Komunistický idealistický optimismus je prostředkem pro vyjádření naděje skalních příznivců komunistické strany. Po přiznání zločinů, po přiznání chyb a s vírou v lepší a lidskou budoucnost v rámci komunistického zřízení. Takové je Kohoutovo a Jasného filmové drama z vojenského prostředí. Pochopitelně, jakákoliv kritická poznámka vyvolává bouři nevole dotčených adresátů. Ovšem vyjadřovacím prostředkem filmového díla není kritika, ale odhodlanost postavit se čelem všem chybám, napravit je a zaostřit pohled také na obyčejného člověka a jeho potřeby. Je to nadšeně přijatá výzva a víra v dobré a spravedlivé základy vybudované komunistické společnosti. Varuje se před prázdnou a agresivní propagandou. Varuje se před neschopnými jedinci na čelních místech hierarchické struktury společnosti. Varuje se před záští, povýšeností, korupčnictvím a žárlivostí. Dožaduje se lidského přístupu k jedinci. Dožaduje se zdravého rozumu a citlivého vedení lidí a společnosti. Ve své podstatě nejde o problémy v československé armádě v socialistických časech, ale o nespravedlnostech systémů v řízení společností i celých států, když se zapomíná na lidskou stránku a slepě se vyžaduje absolutní poslušnost, bez možnosti doplňujících otázek. Je to sympatické a snad i odvážné. Ale stále jde o komunistický idealistický optimismus! Stále ten optimismus obsahuje jistá dogmata třídních předsudků. Hlavní postavou příběhu je velitel roty, poručík Zábrana (zajímavý Stanislav Remunda). On je zde názorným příkladem schopného člověka, který je nespravedlivě srážen ve svém úsilí od žárlivých, ambiciózních a neschopných kolegů a nadřízených. Ovšem podřízení a většina jeho kolegů svého schopného a lidského velícího milují a podporují. I když pod psychickým tlakem nespravedlnosti a strachu chybuje a přijme svůj zasloužený trest. Smutným hrdinou příběhu je Zábranův přímý nadřízený a nově povýšený major Cibulka (dobrý Václav Lohniský), který tvrdohlavě lpí na disciplíně a poslušnosti, bez připuštění nutnosti lidských potřeb. A dobře fungující kolektiv potřebuje citlivé vedení! Třetím důležitým zobrazeným typem člověka je plukovník Sova (sympatický Ladislav Pešek). Ten sice stojí za chybným krokem se jmenováním Cibulky, ale po zjištění skutečného stavu vše zachraňuje a provádí nápravu napáchaných škod a nespravedlností. Poslední důležitým typem člověka je Zábranův spolužák ze studií a poručík a politický osvětář Jirgala (zajímavý Zdeněk Řehoř), který slepou a neosobní víru musí konfrontovat se skutečností nesprávně nastaveného systému. Prohlédnout a poučit se musí! Z dalších rolí: zamilovaný poručík Fára (příjemný Jiří Vala), pokrytecký a úslužný poručík Škovránek (zajímavý Zdeněk Kutil), bodrý a veselý rotný Marčák (dobrý Vladimír Menšík), obezřetný podplukovník Čmelák (Josef Bláha), povýšený a líný zásobovací major Fialka (dobrý Jiří Sovák), opatrný četař Římsa (Jaroslav Mareš), upřímný vojín Husa (zajímavý Vlastimil Brodský), prostý vojín Karabinoš (Anton Gymerský), snaživý pucflek se špatným původem Tišťan (zajímavý Vladimír Brabec), zmatená Cibulkova manželka (Libuše Havelková), dychtivě nedočkavá Zábranova těhotná manželka (Marie Tomášová), či místní obletovaná prodejkyně hřebenů Veveřička (Luka Rubanovičová). Herecké výkony jsou výborné. Snaha je upřímná. Ale do pravé kritiky i do strhujícího díla stále něco potřebného schází. () (méně) (více)