Italské námluvy

Komedie o tom, jak ženy dokážou být naivní. Honit se za jménem muže, který má být její osudovou láskou. Vše na základě toho, že bratr téhle bláznivé ženské jí podfoukl ve hře (když byly děti) a podplatil starou věštkyni a byl na světě Damon Bradley. Ale světě div se, vznikne láska jako trám. Až na typický happy-end je to pěkná romantická komedie, plus hlavní herečka je fakt dokonalá káča (což doufám byl účel, haha). (31.10.2010)

Jeden z mala podarenych americkych romkomov, ktory sa snaži brať všetky trapne, gyčove a presladene kliše tohoto žanru s ľahkosťou, humorom a nadhľadom. A nielen že sa snaži, ale ono to ako u jedneho zmala aj užasne funguje. Prijemne letne osvieženie v krasnom prostredi Apeninskeho polostrova s vydarenou hereckou zostavou. (17.12.2010)

Poměrně originální námět, ze kterého tvůrci vymlátí pouze pár vtipných scén. Jinak je to takova reklama na Itálii, párkrát sem se usmál,ale nic extra. Naštěstí je tu slušné herecké obsazení a to nejenom ústředního dua (například Joaquim de Almeida, kterého si většina diváků bude pamatovat z Desperáda). Škoda, že Marisa Tomei nemá nějaký normální účes, takto sice vypadá poměrně pěkně, ale není to takové to aaaaah, které by na romantický film bylo potřeba. Downey je sekáč, ale ta role se mi moc nelíbila. Nemám rád když se chlap příliš podbízí. Dohromady slabší tři. (12.09.2010)

Znáte to: po stresu každodenních starostí, nebo oběhávání úřadů či vystávání v nekonečných řadách z posledních sil dorazíte domů a odevzdaně usednete do křesla. Momentálně nic lepšího mě nenapadlo, než si odlehčit mysl a pustit si nějakou bláznivou komedii. Což jsem také udělal. Upřímně řečeno, na začátku jsem se nemohl zbavit dojmu, že zhlédnutí tohoto filmu bude asi krok vedle. Leč překvapivě se pro mne stal film příjemným zakončením večerního dne. (01.06.2014)

Jsem na podobných rozpacích jako ostatní kometátoři. Vidět se to dá, takže třeba i tři hvězdy, ale jinak je lépe na to zapomenout. Jasně, chick-film, to víme od začátku, a od začátku počítáme s "britskou" ironií, která to bude shazovat a znormálňovat, aby to nebylo tak sladký (rozuměj:blbý), i když je to veskrze americký. Ale tady, kupodivu, přestože ironie nechybí až do konce, PŘESTO je to sladký (rozuměj: blbý, a to až do konce). Nevídáno. Kdo neviděl, o nic nepřišel (jako u 90% všech filmů). Ale pokud jste českou "Bridgetjoneskou" (která tráví "o samotě", rozuměj: v doprovodu láhve vína, další sobotní večer), třeba to i dejte. NB! Ten film fakt voní. Ale ne jako prvotřídní parfém. Spíš jako prvotřídní deodorant. (02.09.2008)