Valerie a týden divů

Zvláštní dílo. Poetické a lehce absurdní, bez uchopitelného příběhu. Myslím, že nejsem sama, kdo vlastně neví, o co zde šlo, co se stalo a nestalo. Co byla skutečnost a co jen sny? Nebo bylo skutečné vše? Nebo všechno byly sny? Byla to zkrátka Valérie a její týden divů. Bílá tvář upíra v černém hábitu s kapucí. Valeriina babička s velmi bledou tváří. Lehce navozené erotično a lesbické snové orgie. Helena Anýžová je magicky krásná žena a její půvab je zde stejně výrazný jako v době, kdy byla vysněnou můzou Rudolfa Hrušínského. Mladinká Jaroslava Schallerová je rozkošné děvče a "milé dítě..." Vše je jako sen, plný slunce, bizarních výjevů, podivných postav a temných míst. (28.12.2011)

Jako Boschova Zahrada pozemských rozkoší - vzbuzuje ve mně podivnou slast a zároveň štítivý odpor. Žel, odpor nakonec převládne navzdory výsostně stylizované podívané, která však, hlavně díky obsahu, docela brzy přesytí. Můžete to klidně odnést, už nebudu. No, čert ví, co v sedmdesátém frčelo za modely... nebo snad ve třicátém druhém, pane Nezval? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (24.04.2015)

Hodně šílený surrealistický film, ze kterého mám podivné pocity, kdykoliv si na něj vzpomenu. Hororově depresivní, šílené a masakrózní. Musím se přiznat, že poprvé jsem v kině usnula a zdál se mi sen, takže když jsem se vzbudila, tak mi to pasovalo na ten sen. Podruhé jsem se nadopovala kofeinem a bylo to o něco lepší :) (26.06.2011)

Snový film ve kterém se odehrává proměna z dívky na ženu (Valerie dostává první menstruaci). Podle mě to byl teda pěkně pošuckej film, ačkoliv věrím tomu, ze původní předloha mohla být skvělá. Za kostýmy a masku Tchoře (ta byla opravdu výborně tajemná, něco mezi Marylinem Mansonem Faunovým labyrintem) dávám pět, zpracování se mi vůbec nelíbilo. Jednotlivé záběr byly moc zajímavé, podle mě líp fungovaly jako foto série než jako film. Jinak milovníci lolitek a markýze de Sade si jistě přijdou na své :) (LFŠ 2008) (30.07.2008)

Dobře zvládnutý pokus "udělat to hodně jinak". Hezká je neustálá práce s kontrasty, naivita a zkaženost, stáří a mládí, úlisnost a čistota. Klenot stylizace. P.S. a myslím, že to pro děti je, stejně jako pohádky, na kterých odjakživa stála evropská civilizace, než byly vykastrovány a zcenzurovány. Od té doby, co děti přestaly mít pohádky, ve kterých se vraždí, smilní, dějí se v nich ukrutnosti a bezpráví... to jde s evropskou civilizací velmi do kopru. Nikoli jen posledních pár desetiletí, kdy se omlouváme světu za to, že existujeme a nasazujeme si na krk oprátku, ale zhruba od Marxe. (20.02.2013)