Kam, pánové, kam jdete?

Neminulo to ani mě. Ani ten film, ani ten socialismus, ani tenkrát ty dálkové pochody. Taky z hecu. Jen jsem je naštěstí, na rozdíl od pana Heřmánka, neabsolvoval v polobotkách... (ale zase jsem při své první stovce zcela zanedbal pitný režim, zkolaboval na 85 tým kiláku a do cíle mě potupně dovezli. Za měsíc jsem zregeneroval a jako správný blbec, bylo mi ovšem tenkrát jen sladkých –náct, jsem vyrazil na další stokilákovej pochod, na Haškovu Lipnici. Tu už jsem dal. Jen na ty sexuální hrátky na posedu mi nějak nezbyly síly... :-) „Film pro pamětníky“ , který mě ani tenkrát bůhví jak nezaujal, pro mě asi žádnou kultovní klasikou nebude. Protože ale uznávám jeho kvalitu, mé oblíbené herce v něm a taky pár povedených hlášek, dávám 3. Jen nějak nemám chuť a hlavně asi ani odvahu ho doporučovat ke shlédnutí dnešním mládežníkům. Dálkový pochod, to už je asi dnes, tváří v tvář virtuálnímu prožívání čehokoli, prd challenge... (17.01.2013)

Film, který se mi víc a víc líbí a ačkoliv nikdy nebudu muž ve středních letech, s hlavním hrdinou cítím jako jsem třeba cítíla mnohem mnohem později se Spaceym v Americké kráse. A vidím mezi těmito filmy velkou podobnost: v tom šéfovi, v manželce, v děvence a hlavně v té vzpouře, která se v rozhněvaném muži jednoho krásného dne konečně probudí. A jestli ten vztek spustila prudící manželka, šéf, který myslí jen v dimenzích socialistického bordelu, kolegové ohnutí jak je třeba, toť otázka. Každopádně dálkový pochod se všemi útrapami je krásná metafora života. (15.01.2005)

Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. (02.10.2011)

Na rok 1987 celkem přímá kritika panelákového budovatelství 80. let. Scénárista Milan Ležák zakomponoval vnitřní přemítání hlavního hrdiny podobně jako Vlastimil Šubrt v novele Maraton svědomí do vytrvalostního sportovního výkonu. Násilně sice působí, že všichni aktéři z pracovního a osobního života kolem architekta Kolvary se "náhodou" setkávají na pochodu Praha - Prčice, ale Karel Heřmánek dokáže přesvědčivě zahrát rozpoložení hlavního hrdiny. A Mirka Pleštilová byla pro podobné role sympatických spolupracovnic stvořená. (02.01.2011)

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80% (30.09.2012)