Omnibus

„Množí se a sítě tkají, policajti nestíhají. S etikou se neserou, naše děti sežerou.“ Echt hnusný, leč vizionářský horor o agresivním invazivním druhu, zavlečeném do Francie z pouštních děr. Btw, dal bych pět hvězd i kdyby se v tom žádní pavouci nevyskytovali, už jen za ty chudinské činžáky ve tvaru lízátek, ještě depresivnější než „Plachty“ v Gomoře. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Co to tu leze? Pro chovatele roztomilí tvorečkové, pro nás ostatní jen černá havěť. Mají chlupaté končetiny, kusadla s jedovými žlázami a úžasnou schopnost rozmnožování. Snovají pavučiny, napadají lidi a během jedné, dvou generací se rozlezou po celém baráku a udělají z něj neobyvatelné místo, kde jde o holý život. Taser ani slzný plyn je nezastaví, jediné čeho se bojí je oheň. Zkušený entomolog rozezná i různé poddruhy, jejichž společným znakem jsou mikiny s kapucemi. Arachnos saracénus, budoucí zhouba Evropy. [][] Tak hlavně si je hýčkejme, krmme a připravujme jim teplé pelíšky v krabicích od bot NIKE. Čiň pavoukům dobře, pavučinou se ti odmění. Podobné horory o havěti: Shorta a Les Misérables.

„Záhrobní bubárna, kvalitní gumárna.“ To nemyslím pejorativně, ale pochvalně. Mít všechny ty masky příšer, v Plzni bych otevřel Muzeum horrorových osmdesátek. V úvodu jsem si lebedil. Záhadný malý chlapec se toulá nočním lesem a vtom... vágus! Ležérně se opírá o strom, tváří se vilně a chce připálit cígo. Skautík nebojsa s ním zapřede dospělácký rozhovor stylem „já pán, ty pán...“ A raf! Twist zpoza buku. Ocenil jsem i dialogy mládežníků, jedoucích na jatka. Všechno ryzí charaktery, slepice a dementi radost pohledět. Rakvení probíhalo uspokojivě a v rozverném duchu, zrůdy lezly odevšad a boj byl „každý chvilku tahá pilku“ i střeva. Bubákovi s krumpáčem jsem fandil, celej já kdysi na šachtě, víno coby žíravina zaujalo. ČARODĚJOVO OKÉNKO: [][] Jo jo, vládnout monstrům svede kdejakej blbec s tepající žílou na čele, ale sbalit ženskou? To už chce fištrón. Pobavilo, jak se 70 let těšil na svou nevěstinku, chrnící v rakvi, ale ona ho vyfakovala: „To už radši sex s Omnibusem než s tebou, ty naběhlá žílo!“ Njn, do melounů a do žen se nevidí, natož do exhumovaných. [][] Kvalita fórků silně kolísala, ale ten parádní karneval příšer si 4x osliznout zaslouží.

„Navždy spolu, v igelitce... nenech život plynout plytce.“ Ironicky sžíravý kaleidoskop. Zatřeste a ze střípků se poskládá i obraz vašeho života. Příběhy cynické, hrozivě lidské i poučné. Nehádejme se do krve o prkotiny, život ať zbůhdarma neprotéká mezi prsty, problémy se nesnažme vymlčet a ranám osudu čelme čelem a ne hoptrop sázkou a útěkem do nicoty. ROZTANČENÉ OKÉNKO: [][] Já sedět v porotě, hlasuju pro „živočichy“. Kudrnáč s východoněmeckým pornoknírkem, svlečený do půl těla a špekatá fuchtle ve spodním prádle s třpytkami, ti do toho šlapali bezostyšně, s vervou a přitom na pohodu. Na rozdíl od dědka insolvenťáka a zchudlé jógabáby a jejich zoufalého danse macabre. [][] Zapínám mikrovlnku na pětihvězdičkový karmický ohřev koulí, a spolu s Louise po dvojnásobné iniciaci zoufale radostně tančím. Šťávu z pomerančů zkušeně vylisovala Jitka Cardová, nejmimóznější je Willy Kufalt. Mám toho kluka rád a o starých filmech ví určitě víc než já, ale obávám se, že o skutečném životě a o tom, jaké úžasné bytosti i jaká monstra žijí kolem nás i v nás, ví zatím prd.

„Žralok plave v odpadu, zkazí vám to náladu.“ Jeden můj oblíbený uživatel napíchnul na háček žraločí sushi (za 3*) a já vůl mu to spolknul i s navijákem. Umím ocenit i filmy tak blbé až zábavné, ale tohle není ten případ. Amatérismus si tu podává ploutev s neumětelstvím a nedostatkem kreativity. Viz ZRAKVENÉ OKÉNKO: [][] Kde asi spává upír pokousaný žralokem? Polonia na obyčejnou rakev pohodí kus rybářské sítě a má vystaráno. Já se těšil na rakev skleněnou, s pohodlnou měkkou vodou, kde by se zmutovaný krvesaj vznášel jak skalár v akváriu. [][] Navíc Sharkula není krvežíznivý, ale jen dehydrovaný kus vemene s odulou tváří alkoholika při absťáku, na šedivých řídkých vlasech má naraženou špatně padnoucí paruku barvy pochcané slámy a jeho „herecké“ kreace tomu odpovídají. Dtto zbytek ansámblu. Zaujala jen ohňová tanečnice točící zapáleným lustrem. Že bych si ji objednal na narozeninovou párty? Místo sedmnáctky nahoře bez, vyskakující z obřího šlehačkového dortu, ten mi dietoložka Faustka zakázala.

„Dokud není mrtev, vaří synům mrkev...“ a posílá je „na zkušenou“ do jámy lvové. Cage je jako smrt, bere všechno a v podřadných filmech seká role jak Baťa cvičky. Pravda, skoro celé natáčení se jen válet v posteli, za královský plat... Vysokorozpočtový film se tak kvůli honoráři pro Cage smrsknul na nízkorozpočtové postapo, kdy nebyly prachy ani na osvětlovače a vznikl vskutku komorní příběh, neb v interiérech je tma jak v komoře. JUVENILNÍ OKÉNKO: [][] A z něj vane lehký odér romantiky, bohužel bez erotiky. Běhající puberťák, přicházející s nabídkou kvalitního panictví, chudinku Charlottu jen okradl, o iluze i o léky. Opustil aniž by ošustil. Mrs. Rose, matka matriarchálního rodu (viz černoch pod pantoflem), která si puberťáka nasadila do statku na práci a dceři do postele na chov, ho proklela a já taky. [][] Pár otázek. Z které kanceláře utekly ty chlupaté zdivočelé skartovačky s hubou jak kulomet? Proč během 15 let nedokázaly udělat Omnibusovi radost a sežrat neopatrného Cage? A od kdy je vítězstvím zapálit si barák? Takhle plýtvat benzínem v postapo světě...

„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě.

„Trapárny a krávoviny, infantilní skopičiny.“ Horor ani omylem a vtipu jen co by se za uhnilý nehet vlezlo. Než tohle zhlédnout znovu, to už opravdu radši drátem do oka. SLEPÉ OKÉNKO: [][] Jak prý lze vyvolat ducha. Ꙭ Vetřít si do očí hřbitovní hlínu? Vyzkoušel jsem a nic, jen tma. Komu to zafungovalo, napište, Faustka mi to pak přečte. Ꙭ Otevřít doma deštník? Akorát jsem v přes něho v noci hodil držku, cestou k ledničce. Ꙭ Mlátit jídelními hůlkami do misek, posléze i sobě do chrupu? Hůlek nemaje, použil jsem příbor. Drahej špás. Nádobí na maděru a z pětky vpravo nahoře mi vypadla korunka. Naštěstí nepolkl, včas vykuckal. [][] Jednu oční bulvu dávám za rozverný úvod, ten zaujal. Posedlá černovláska vrčí jak vysavač s ucpanou hadicí, levituje metr nad oltářem našponovaná jak žehlicí prkno, roztočí se jak mixér a mnichy profackuje půlmetrovým jazykem. Takový mít já...

„Barumka či Dunlopák? Guma-holka či gumák?“ Ha! Jako co se Rubber sexuálně identifikoval(a)? Scéna ve sprše napoví. „Dupieuxovo pneu-zamyšlení nad kauzalitou, diváckými stereotypy a iluzí v kinematografii“ (viz Gilmour93) mě střídavě nudilo, prudilo i královsky bavilo. Guma bez duše je sériový vrah bez svědomí, trojjediný Dupieux bez brzd je artový vrah bez slitování. Otráveným (!) divákům vzkazuje: Máte na filmy hladově koukat a ne u toho žrát popcorn a pečenou krůtu! OKÉNKO PNEUSERVISU: [][] Reklamace: Rubber nemá atmosféru. ⓪ Odpověď: Nebylo ji do čeho nahustit, neb guma neměla duši. ⓪ Pochvala: Za odstřelení ptáka verbaláka, v čase 23:50. ⓪ Užitkovost: Sto řidičů, sto chutí. Artožrouti vyžadují u gumy hluboký vzorek filozofický, řidičům busů stačí, když guma Dupieux není úplně sjetá(ý), počasí se vydaří a výlet má příběh. [][] Přidat pneumatice na osobnosti a okořenit to špetkou zvrhlé romantiky (např. černovláska na tříkolce), šel bych i na pět.

„Když potká sob soba... tak se pasou oba.“ Když se sobů potká tisíc... Uf. Spásl jsem s nimi půl tundry a přežral se lišejníků. Prý „pátrání po vrahovi.“ Čulibrka z Netflixu, který psal obsah filmu, bych nejradši zadávil, jak polární vlk sobí telátko. VRAŽEDNÉ OKÉNKO: [][] Sám se sám oběsil, bílý pytlák si sněžný skútr spletl s ponorkou. Vražda tu nebyla žádná a policisté s mottem „pomáhat tutlat a chránit rasisty“ neměli co vyšetřovat. Tak se aspoň školili, např. za který konec se drží puška. [][] Do thrilleru to ani netrklo, drama se nekonalo, jen přírodopisný dokument se sociálním ocasem, pohříchu vypelichaným. Ze života Sámů: Psi už netahají saně, ale vozí si zadky na skútrech. Sámské děti už nemusí na převýchovu do státních lágrů, pročež zvlčely a a říkají sprosté básničky o polární záři. Sámští muži nemají koule. Pobrukují si „hřbet ohnu hned“ a ramena dělají jen na své ženy a dcery. Ty musí držet hubu a krok. Se stádem. Sámská děvčata uřezávají uši sobům a pak si je berou do postýlky. Ty uši. Boty si holky zouvají jen dvakrát ročně, na jaře a v říjnu, když se jim zapalují chlupatá lýtka a tahají chlapce do postele. A jací jsou Sámové v posteli? No jací asi. Sobci.

„Lijáku provazce mozek mu skrápí, drsného divouse samota trápí. Osudu bušení duní mu hlavou, úzkostné vzrušení... čeká tu pravou. Ve vichru za dveřmi dívenka stojí, zmáčená, ztrápená, čeho se bojí? Zmatená, pobledlá, s pohledem laně, bosá a nastydlá, ledové dlaně.“ Je to temnější než duše životního ztroskotance, zmáčené jak tvář se slzami pozdní lítosti a rozbouřené víc než mysl dítěte, poprvé zmítaného hrůzou z nicoty. Nad kempem blesky a hřmění, v domku dusno. Konverzace nalezené se ztraceným je jak házení hrachu na zeď a ve vzduchu visí napětí, že by se dalo nožem krájet. KUCHYŇSKÉ OKÉNKO: [][] Konverzační předkrm zasytil, polévka v holínce mi chutnala a z guláše v jejich hlavách jsem naběračkou lovil libové kousky. Aperitiv bodnul. Dal bych si ještě salám z tyranských fakanů, ale ti kluci boucháním na dveře a vyšilováním dědka vlastně společnosti udělali službu. [][] Allen a Bell překvapili. Prý prvotina? Nevěřím. Tihle chlapi už TO určitě někdy dělali...