Děsivé dědictví

Filmový horror po zatlučení posledního hřebíčku (v podobě Mamánkova kašpárka) do jeho dlouhá léta připravené rakve, se tady zoufale snaží odkopat její víko. Sledovat tuto sympatickou, avšak polítováníhodně marnou snahu, je sice zajímavé, ale zároveň taky dost smutné. (09.11.2018)

Za posledních 5 let jsem neviděl fakt skvělý nový horor, řada z nich hype a pak vyloženě o hovně, až jsem z toho těžký skeptik co prakticky rezignoval. Přemýšlel jsem, proč je tomu tak a došel k závěru, že po čem jako starý fanoušek opravdu toužím, není ani tak originalita, jako ve skrytu fakt znepokojivý, surový, 666, nějak zvrácený a temný záležitosti - namísto samých vděčných bezpohlavních "safe" sraček pro diváky ovce. Chci rozpočtově nelaciný horor, co mě lehce zhyzdí a dá žasnout nad sadou obsahu, jaký běžný křehký člověk prostě nezpracuje, shledá moc ofenzivní, zkrátka v jehož hloubce se skrývá opravdový ZLO za hranou, nikoli korporátní libtardský Hollywood a pouhá kalkulačka. V čemž přesto, že HEREDITARY nebyl stoprocentní, mohl ještě přidat na plyn, trošku to podle mě zbytečně přetáhl se stopáží v napínání a přišel tak o nejlepší možný momentum, místy bylo vypjatý rodinný drama až k smíchu a otravný, tak ale přeci jen přinesl slušný zážitek, především pak uspokojivě chorý a nesvatý klimax (v něčem až ze soudku MARTYRS). Dál si budu snít, ale nebyla to žádná další generická polopatická duchařina, z jakých už se mi chce blejt. A tak krásně ošklivá holčička se taky příliš nevidí. (druhá projekce - 5*) (20.07.2018)

Najlepší horor desaťročia. Žiadna post-moderná žánrová hra či exploatačná prehliadka nechutností. Hereditary je nekompromisný progresívny horor, pri ktorom súdobé horory ako Sinister alebo Conjuring pôsobia ako rozprávky pre deti. Videl som pár stovák hororov, ale ešte nikdy som sa tak intenzívne nebál. Akoby klimax Don't Look Now natiahnutý na celovečernú stopáž. S minimom gore efektov a ľakačiek a s dôrazom na pochmúrnu znepokojivú atmosféru Ari Aster vytvára číry dvojhodinový teror. Dunivá nepríjemná hudba, dlhé statické zábery, pozorne komponované scény, neskutoční herci (či už fenomenálna Toni Collete alebo casting roka v podobe mrazivej Milly Shapiro) a úzkosť vygradovaná na maximum. Bez deus ex machina záveru, či šokujúcej pointy - ešte aj pár desiatok minút pred koncom nie je zrejmé, čo sa to vlastne deje a napriek tomu všetko na konci zaklapne. Toto je budúca klasika na úrovni Exorcistu či The Shining. (31.07.2018)

Tyhle pomalé sranděry se docela často dokážou tvářit, že jsou chytřejší než ve skutečnosti jsou. Sledovat Toni Collette jak v tmavé místnosti pomalu staví své modely, to v sobě nějakou atmosféru má samo o sobě. Je to snad pohled do nitra? Vyrovnává se s posledními dny? Blázní? Tyhle otázky létají ve vzduchu a ve filmu se toho až tak moc nestane. Tvůrci to nechávají na postavách. Nuda. Ale vlastně, občas tam něco je. Něco co docela funguje. Nehoda. Model nehody. Minimálně to zapůsobí. A pak posledních pár minut. Ty jsou tu občas nazývány masakrem, i když o žádný masakr se nejedná. Ten závěr je ale protipól. Dneska v podstatě máme artové horory, které jsou plíživé. Nebo se jim tak alespoň říká. Jsou pomalé a většinou si nabubřele hrají na velká niterná dramata. A pak horory, kde matky chodí po stropě a mlátí do něj hlavou. Nebo se sekají a divně hýbají rukama. Hereditary obě tyhle sračky spojuje do jednoho filmu. A to je vlastně docela originální. Jinak i při plném uvědomění co vlastně sleduji jsem tomu taky skočil na špek. Pár scén mě bavilo. (17.05.2019)

Snímok, postavený na nesmierne podivnej atmosfére, ktorý najmä vďaka tomuto prvku, ťahá svoju kvalitu na rapídne vyššiu úroveň. Po psychologickej stránke skvost, ktorý v poslednej dekáde rokov, len sťažka nájde konkurenciu. Strašná škoda, že sa klasických, údajne klišé prvkov, človek dočká až v záverečnej pasáži, inak by bol “Hereditary” doslova peckou na pohľadanie, lebo udržať pozornosť diváka po celé dve hodiny, len jednou a tou istou “zbraňou”, my príde prinajmenšom trúfalé. Každopádne, zaslúžené štyri .. (25.08.2018)