Děsivé dědictví

„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě. (13.05.2024)

Film, který už v životě nechci vidět!! Hereditary získal nadměrný hype podobně jako Quiet Place, ovšem s rozdílem, že Hereditary je milován a vznášen do nebes kritiky, ale nenáviděn běžnými diváky. Kdežto Quiet Place sklízí nadšení na obou stranách. Hereditary je hodně divácky nevděčné a dá se zařadit do podobné sorty filmů jako the Witch a Mother, kde opět nechybí pointa, která většinu diváků naštve a vyvolá velké boom. Film má něco přes dvě hodiny a je vyprávěn velmi pomalým tempem, tedy netrpěliví diváci budou možná zívat nudou, ale pokud se Vám podaří vžít do filmu a vtáhne Vás atmosféra dostanete nevšední zážitek, ze kterého Vám bude hodně úzko až nepříjemně. Film je kreativně natočený, úhly kamery jsou na debut až úchvatné a Wan by se s jistotou poklonil, ale především je to herecký koncert Toni Collette, která předvádí jeden z nejimpozantnějších ženských hereckých výkonů, které jsem kdy měl možnost vidět a pokud nedostane nominaci na Oscara, tak se budu velmi divit. Chvála patří i Milly Shapiro, která vyhrává cenu za nejošklivější holčičku, kterou jsem kdy viděl a bacha jde z ní mráz v zádech! Hereditary vytváří nový směr hororu a má hodně blízko k Exorcistovi či Shining. Rozhodně nečekejte žádné Jump Scares, neobjevuje se zde ani Gore, spíš očekávajte znepokojivé, psychologické, emocionální hororové Drámo, které má však jedno z nejintenzivnějších hororových finále, které jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Pár scén ve filmu je hodně nepříjemných až Hard to Watch a rozhodně mi utkví v pamětí delší dobu ( škola, attic, auto). Po odchodu z kina jsem pociťoval úzkost, nepříjemné pocity a ty dvě málem bouračky cestou domů na náladě moc nepřidali. 85% (15.06.2018)

Prvá polovica filmu výborná. Netradičný horor, podaný formou rodinnej drámy. Rodová zaťaženosť nevykazuje tak očividné črty, ako vo väčšine iných hororov. Ostáva decentne skrytá rúškom znepokojivých náznakov či tragédií. Všetko je rozumom uchopiteľné a vysvetliteľné. Žiaľ, táto skvele budovaná koncepcia ide do kelu v druhej polovici. Tam posadnutá bosorka lieta domom. Dochádza k samovznieteniam. Nachádzajú sa rozložení mŕtvi. Neviditeľní duchovia čmárajú kresby a odkazy. Z povaly sa roja hory múch. Všade sú odrazu sviečky. Zopár efektov zaujalo. Výsledok ale pôsobí takmer nestrašidelne. Záverečná scéna navodzuje zaujímavú úvahu. Zmení sa v spoločnosti niečo, ak by sa oficiálne náboženstvá premenili na kulty uctievania záhrobných a pekelných síl? Forma i obsah sú totiž veľmi podobné - všetci si želajú blaho na Zemi, večný život (fuk či nebeský alebo pekelný). Ovečky sa poslušne sa modlia k Najvyššiemu zástupcovi duchovných síl na Zemi. Nechýbajú rituálne obete. 55%. (04.11.2020)

Pár klišé postavených na hlavu, pár dalších naopak potvrzených v maximálně nepříjemné formě. Excelentní herecká sestava, která je tak dlouho nenápadná, až je v klíčových chvílích děsivě přesná. Co mi ale z hlavy nevymizí nikdy, jsou ona tichá leknutí, kdy zvukař nepotřebuje prásknout dveřmi a skladatel přeskřípnout tři struny na houslích. Jen se ve správný moment objeví ten správný objekt, obrys nebo hadr a já okamžitě sedím v křeči a přemýšlím, jestli textil neutrpěl škodu. Dějově sice Aster neobjevuje nic nového, ale ta cesta plná náznaků a stop, které jsou po zhlédnutí úplně jasné, má v sobě něco jedinečného a atmosféra života mezi domečky pro panenky přetavená v pocit přítomnosti v jednom z nich je jedním z těch tvůrčích nápadů za milion, které přijdou jednou za kariéru. Pro mě je Hereditary neopakovatelné jak vzácnou shodou nápadu a realizace, tak tím, že mě k jeho porci šponovaného napětí už nikdo nedotáhne ani párem volů. (28.06.2021)

Tak je tu zase jedna slušná, atmosferická věc, která svou stylizací a hlavně hudebním doprovodem dokonale rozproudí nepříjemné pocity. Za to by si mohli dát tvůrci jedničku. Diváka drží v napětí hodně dlouho a pak se všechno začne dávat dohromady a tam je takový malinký zádrhel a není to úplně ono, ale jinak výběr dětské herečky byl dokonalý a maminka v podání Toni Collette je taky dost crazy, ale chvílema už toho taky na mě bylo moc, jakoby trochu přehrávála, ale přesto dobrý herecký výkon. :-) (29.11.2018)