Režie:
Ari AsterScénář:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Colin StetsonHrají:
Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, Ari Aster (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Když zemře Ellen, matriarcha rodu Grahamů, začíná rodina její dcery rozplétat záhadná a čím dál tím děsivější tajemství svých předků. S přibývajícími odhaleními se čím dál více snaží překonat svůj neblahý osud, který zřejmě pronásleduje celý jejich rod a pomalu ničí vše, co znají. (Vertical Entertainment)
Videa (5)
Recenze (699)
Po dlhšej dobe výborný psychologický horor, navyše s mojou obľúbenou herečkou T. Collette i silným hereckým partnerom v podobe G. Byerna, ktorého som už dosť dlho nevidel. Film má výbornú atmosféru, je pomerne silne psychologicky zameraný, i pomerne realistický. Nevsádza sa na lacné lakačky, film má pomalé tempo a postupne sa zažiera pod kožu až si uvedomíte, že od neho neviete odtrhnúť oči a ste zvedavý na záver. No a práve ten takmer všetkým pokazil inak veľmi silný zážitok. Ono, záver by možno nebol ani tak zlý, keby na neho bol divák postupne pripravený. Ten prechod z realistického a psychologického filmu do nadprirodzenej, satanistiskej tématiky je jednoducho veľmi rýchly a celý záver pôsobí ako z iného filmu. Dosť mi to pokazilo dojem, ale i tak dávam slušné štyri hviezdy. S iným záverom by to bol mimoriadne vydarený horor. Film 80%. Toni Collette 100%. ()
Napriek tomu, že sa Hereditary bezpochyby zaradí medzi najlepšie tohtoročné horory, by som pár vecí vytkol. Rozbeh bol na môj vkus až príliš pomalý, drsnejšie momenty striedali tie slabšie a nejakú dobu mi trvalo, kým som tomu prišiel na chuť. Taktiež herecký výkon matky v závere sa mi zdal prehnaný a hysterický, až ma to trochu iritovalo. Ale všetko ostatné je bomba. Nádherná atmosféra! Divák spočiatku nemá ani potuchy, o čo tam vlastne pôjde, no čím viac sa odkrývajú karty, tým je to väčšie psycho. Prirovnanie k Mother je tentokrát na mieste (avšak psychický tlak na diváka bol omnoho väčší). A to som si myslel, že v duchárskom žánri sa už nedá vymyslieť nič zaujímavé. Teda najmä keď sa jedná o hrátky so seansami. Rozuzlenie silné (i keď sánka mi nepadla) a to decko bolo už na pohľad tak odporné, že sa do hororu výborne hodilo. Po sérii sračiek v posledných dvoch mesiacoch môžem niečomu konečne zatlieskať. ()
Aster tam dostal něco, co drtivé většině hororů nejen doby současné zoufale schází. Atmosféru.. Plíživého děsu, nekomfortního tajemna a něčeho mrazivě iracionálního jako se to povedlo v nedávném Farrellově ententýky The Killing of a Sacred Deer. Zatímco vyšinutá mamá T.Collette se doplňuje se stoickým taťuldou G.Byrnem, A.Wolff se přesvědčivě propadá do temnoty, Stetsonův soundtrack minimalisticky brnká na nervy a sám pan režisér dosti nepředvídatelně stupňuje cosi, co by v méně sugestivním podání skončilo v žánrovém zapomnění. Překvapil mě rychlým zmizením postavy, které jsem se měl nejvíc děsit i třeba jednoduchým trikem „přepínače“ dne a noci (to je ten moment, při kterém by se postava Lance Henriksena z Dead Man posrala hrůzou). Tak trochu retro pointa byla bez problémů vzata na milost. Osedlejte velblouda, hail Paimon! ()
Nejtěžší žánr ze všech se opět hlásí, tentokrát v podobě Děsivého dědictví. Tento horror je celovečerním debutem režiséra a scénáristy Ariho Astera a já mám pocit, že talent v něm je. Sice mu je teprve 32 let, je ale vidět, že má pevnou režísérskou ruku a ví co chce na plátně předvést. Jakmile jsem ale po recenzích adorující horror roku čekal strašnou pecku, zůstal jsem ve výsledku vlastně celkem zklamaný ale pořádně. Děsivé dědictví je sice horror ale ne klasický horror, který si divák pod tímto jménem představí. Chybí jakékoliv litry krve či lekačky a většina strašení vychází z chování postav a jejich vztahů. Ty postavy jsou napříč filmem tak psychicky v prdeli, že jim prostě ujedou nervy a jsou schopní na sebe řvát a nahlas říct co si o sobě myslí. Tento fakt je sice na jednu stranu fajn, na druhou stranu tím ale chybí navázání jakéhokoliv vztahu k postavám. Totiž takhle: Hlavní postavy tvoří čtyřčlenná rodina- matka výtvarnice, otec psychiatr, syn středoškolák a dcera, která je tak trošku jinde. Nejlépe ztvárněnou postavou je přitom matka v podání Toni Collette, která se několika scénami prořve. Na druhou stranu i když jde sice o starostlivou matku, občas se dá až žasnout nad tím jak se jako matka chová. Dá se dostatečně tvrdit, že na své vlastní děti vlastně kašle a jakmile začne jít do tuhého začne se najednou projevovat. Trpí však přitom psychickými záchvaty a divák si s ní těžko rozumí. Pak je tu otec v podání Gabriely Byrneho, který je sice výrazně sympatičtější, zato ale ne dost výrazný. Syn v podání Alexe Wollfa je na tom asi nejlíp, jelikož Wolff v několika scénách předvede, že na to má a především scéna kdy se zraní do krve je hrozně silná. A pak je tu ta malá, podivná dcera v podání Milly Shapiro, která je- zvláštní, děs nahánějící a velice iritující postava. Ten film je zvláštní, ale pořád řemeslně dostatečně zvládnutý. Navíc film postupným směřováním více řádí páku a i když je to co se na plátně občas objeví už opravdu moc, film vlastně perfektně utíká. Především konec kde vše do sebe zapadne (tedy skoro vše,pořád mi dvě věci po shlédnutí filmu nesedí) je na takové úrovní šílenosti, že si řeknete, že musel přijít z hlavy šílence... nebo génia. Občas sice objeví scény, které jsme mohli vidět i jinde, jsou ale natočeny tak zajímavým, neokoukaným způsobem, že vlastně také nenudí. Kamera je fajn, hudba pěkně duní.... po všech těch stránkách vlastně dobrý. Ty postavy jsou ale opravdu nesympatické a pořád jde o film, který je sice oukey ale myslím, že na to aby dokázal diváka udržet v sedačce na více shlédnutí, je prostě těžce uchopitelný a navíc především ke konci opravdu WTF. Pořád jsem se ale bavil, herecké výkony byli povedené (i přesto, že ty postavy jsou téměř nevýrazné) a hudba skvěle funguje do horroru. Horror roku sice z tohohle filmu není, je ale vidět, že horror zase uchopil někdo s jiným pohledem.... a nenudí se na to dívat. ()
Horor pro lehce náročnějšího diváka, kterému nevadí plíživější tempo a absence žánrových klíšé a lekaček, a naopak docení více rozpytvávající dialogy a inovativní způsob vyprávění jinak tradičního hororového příběhu. Minimalistický, téměř neustále přítomný znepokojující soundtrack. Originální vizuální hrátky se zasazením postav do prostoru se symbolicky sureálným pojetím dějiště hrůzy (domek, makety). Ne úplně mainstreamová žánrovka s hloubkou plnohodnotného psychologického rodinného dramatu a rouchem dlooouho utajovaného tajemství. Akorát jeho odhalení mne nerozsekalo až tak, jak jsem po tom všem čekal. ()
Galerie (77)
Photo © Lucky Red/Reid Chavis
Zajímavosti (20)
- Celosvětová premiéra proběhla 21. ledna.2018 na Sundace FF (Salt Lake City). (Varan)
- Socha Paimona so zvláštnou svätožiarou v závere snímky bola inšpirovaná záberom z poľského filmu Popol a diamant (1958) od Andrzeja Wajdu. (slord)
- Neobvyklý výzor herečky Milly Shapiro je spôsobený kleidokraniálnou dyspláziou. Toto ochorenie zasahuje a spôsobuje deformácie kostí a zubov. (RigorMortis)
Reklama