Malá mořská víla

Pohádky jsou sice většinou spojovány s dětmi, ovšem některé z československých děl dokáží ocenit spíše dospělí. V paměti jsem tento film měla spojený s nepříjemnou pochmurností, jelikož jsem ho viděla jako malá, ale když jsem se na něj po letech podívala, naprosto mě dostal. Okouzlil mě už od prvních scén svými zvláštními kostýmy a prostředím a zvláštním film zůstal až do konce. Atmosféra nás tíží svou melancholií a poetičností podtrženou výbornou hudbou a stejně výborným hereckým obsazením. Jednotlivé scény jsou propracovány tak, aby působily co nejsilnějším dojmem. Nejkrásnější je ale příběh. Srdceryvný osud nevinné dívky, která pro svou lásku obětuje všechno, a přesto jí řád světa a veškerá jeho nespravedlnost nezajistí vyslyšení jejích citů. Jestli někdo potřebuje veselé barvičky a šťastný konec, užije si spíše americkou verzi, ale já jsem hrdá na tu naši. (27.10.2013)

Tahle pohádka mi v dětství vháněla slzy do očí, hlavně tou fantastickou hudbou (možná z toho filmu už ledacos zestárlo, ale hudba je s rostoucím věkem pořád lepší a lepší) a taky tím, že jako jedna z mála (nebo snad jediná?) nekončí dobře. ---- Stejně působivá i po letech. Jen mi není jasné proč král moří oslovuje svou nejmladší výhradně jako malou mořskou vílu (jak asi říkal ostatním dcerám??) a proč svou nejoblíbenější dceru i své království chce dát tomu, koho považuje za idiota. (16.05.2009)

Ano, Miroslava není Libuše, ale zde by ani starší z dua Šafránkovic více nezmohla. Pohádka má svou zvláštní tajemnou poetiku, jak už to ovšem bývá u všech pohádek Hanse Christiana Andersena. A to, že je smutná, neznamená, že se nejedná pohádku, i děti si přece musí uvědomit, že realita bývá někdy jiná a ne vše končí šťastnou svatbou. Perfektní je zde hudba génia Zdeňka Lišky, půvabné jsou exteriéry, a herecky nejvíce zaujme Radovan Lukavský v roli mořského krále. A Miroslava se pro roli malé mořské víly hodila perfektně, přestože jinak není nějak extra dobrá herečka. Ovšem její smutné oči byly pro tuto roli to pravé... (20.01.2014)

Jak trefně napsal Jean Cocteau: „Dno mořské má svá roční období. Jako na zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby vdechují modrou vodu z plných plic…“ A v příběhu o malé mořské víle se jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům, skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to krásné ruské slovo vodorosly. (27.12.2008)

Je to vrcholné dílo školy české filmové pohádky. Lima její přednosti popsal takřka vyčerpávajícím způsobem. Je dobré si uvědomit vrchol; jen tak je možné náležitě docenit kvalitu polistopadové tvorby i skutečnost, že až na výjimky naši filmovou pohádku místy až dost improvizovaně zachraňuje Česká televize. A není to jen ve špičkovém hereckém obsazení. (10.02.2024)