Smrt mouchy

Zase jeden neprávom opomíjaný český film. Scenáristom a režisérovi sa tu veľmi dobre podarilo vkĺznuť do duše a myslenia mladého muža. Okrem iného tu mal Kachyňa šťastné oko pri výbere mladých herečiek, Jana Pehrová a Mirolava Šafránková boli krásne, roztomilé, vzrušujúce... no proste radosť pozerať. (28.01.2011)

Každý si tím musí projít a každý musí překonat překážky, jaké nám život nadělí. A o tom je tento zapomenutý příběh. Chlapec si užívá svoje problémy, lásky, nedorozumění s rodiči. Tedy, jak to většinou bývá, hlavně s otcem. Ona životní bariéra, kterou musí překonat, je zde prezentována pomocí fobie s mouchy. Fobie nijak tragická, aby se překonat nedala. A chlapec to dokáže. Nebude to mít jednoduché, ale osud mu, byť tragickou cestou, ten správný směr ukáže. Příběh jednoduchý a srozumitelný. Nenásilnou formou ukazuje jak není jednoduché soužití v pubertálním věku. Za normalizace vzniklo podobných filmů nespočet, a tento patří mezi ty kvalitnější. (15.07.2014)

Poměrně bizarní kříženec uvědomělé ochrany přírody a vztahů dospívajících na Kladně 70. let. Herci, scénář i režie byli dost nepřesvědčiví, film také obsahoval dost momentů. kdy si člověk říkal proč to (nebo ono) tam vůbec je a proč na tohle vlastně koukám. Nicméně jedna hvězda za film jako takový, jedna za hodně ujetou hudbu a jedna za kladenské reálie. Také musím souhlasit s dost výstižnými komentáři uživatelů pytlík... a dobytek. (09.11.2020)

Dospívání socialistického člověka aneb Není každý den posvícení. 1) Překvapivě neohrabané dialogy nevýrazného produktu reálně socialistického surrealismu sepsal Jan Otčenášek (režisér působil jako jeden ze tří scénáristů). 2) Pro příjemného a velmi přitažlivého 17letého Luboše Knytla to byla první a zároveň poslední filmová role, dnes se věnuje architektuře. Tehdy velmi sexy 19letý Otakar Brousek mladší ve velmi přiléhavých kalhotách byl další prvek, který jsem zaznamenal. 3) Pseudoekologicky zaměřený snímek působí jako pokroucená představa chorého mozku budovatele světlých zítřků o tom, jak žije a mluví soudobá mládež. I když 52letý Karel Kachyňa měl evidentně hodně slabou chvíli, přesto chvílemi jeho režisérská genialita probleskne i tímto jinak podprůměrným snímkem. (06.11.2011)

Poslední vzdechy šedesátých let se snaží nafouknout skrovný balónek puberty. Síla Liškovy hudby ani moc Kučerovy kamery nebo Kachyňovy režie však nedokáží odolat slepotě a hluchotě životního slohu, který zobrazují a který sebepopřením ducha národa i člověka v devětašedesátém definitivně ponížil život (tedy jeho představu) na standardní projev hmoty, nedotknutelné etikou ani časem, zato však odevzdané své nevíře ve – spásnou – putrefakci. Strach z much je raným projevem obavy z pomíjení a zakouší jej i hrdina, který suverénně svým teleobjektivem postřehuje vedle smyslových zón štěstí i kritické křivky devastace. Kachyňova normalizační Zvětšenina žel na rozdíl od té Antioniho nevidí, ale jen šmíruje. A takový je i její happyend. (03.03.2017)