Trápení

Drobný režisérův úkrok od Krále Šumavy. Příběh venkovského dospívání v duchu Předtuchy, obohacené o zvířecí tematiku, se scénářem plným detailů, s výjimečně bohatou invenční poetikou kamery (J.Illík) i režie a expresivitou hudby. Šikovná Jorga ve skutečném věku hrdinky a další dětské výkony ve filmu bez velkých hereckých jmen, který by krásně fungoval i beze slov. "Stačila hraběti, bude dobrá i pro soudruha." (07.07.2012)

Na pozadí budovatelského filmu natáčí Karel Kachyňa lyrický příběh o pubertě, o konci dětství, o době hledání, nejistoty, transformaci citu. Klukatá hrdinka Lenka, které už nestačí hrát si ,,na pokoje", naváže silné citové pouto s vraníkem Primem (ve vztahu k němuž si kompenzuje budoucí mateřský pud). Čistý příběh je jedním z mnoha pro Kachyňu tak typických poetických snímků točených z perspektivy dětských očí a je až s podivem, jak ryze dívčí je tenhle film dvou výrazných mužských tvůrců, totiž pana Kachyni a pana Procházky (a to i při vědomí faktu, že jde v podstatě o ohlas francouzského filmu Crin-Blanc, tedy Bílá hříva, který je nakonec přímo citován i v Trápení, když sekvence z něj sleduje Lenka s rodiči na domácím černobílém televizoru). Jasná je jedna věc, totiž že únik do dětství umožnil tvůrcům obejít schematismus dobových budovatelských filmů z kolektivizované české vesnice... (29.11.2013)

Dospievajúce dievča v hlavnej úlohe, to nie je pre Kachyňu nič nezvyčajné. Dokonca je postavou, ktorá nezíde zo scény, za čo majú obaja moje uznanie. Malá zaklinačka koní, ktorá má rada chlapčenskú spoločnosť a hry, objavila svoju prvú lásku inde a prežíva ju veľmi intenzívne. V snoch aj v skutočnosti, až ju tá láska ide utrápiť. Poetický film s minimom deja, ktorý ma dokázal zaujať, ale nie výnimočne nadchnúť. –––– Jsi zlý. Proto tě nemají rádi. Kdybys byl hodný, nebili by tě. (09.10.2015)

V posledních dnech na mě padla taková ta nostalgie, kdy má člověk chuť si pustit něco z naší starší kinematografie. A jsem moc ráda, že jsem takto nečekaně objevila takový malý filmový skvost. Kachyňovy filmy mám moc ráda. Avšak obrazově mě ještě žádný takto nezasáhl. A co se týče ztvárnění příběhu herci, je to film, po kterých v současné době, jako by se slehlo. Jak tu někdo napsal, že dnes jsme bombardováni veskrze ukecanými filmy, plnými zbytečných slov, namísto abychom si vystačili se silným příběhem, kde slov skoro není třeba. Hodněkrát jsem si u některých scén říkala, že už bych na toho mlátiče koní zařvala (hlavně, když u toho byli svědci) a nečekala tak dlouho jako hrdinka. Bylo naprosto evidentní, že kůň byl obětí lidské zvůle. Jsem moc ráda, že film skončí dobře (omlouvám se, pokud to někdo nechtěl číst dříve). (25.08.2019)

Karel Kachyňa & Jan Pocházka - to je pomalu sázka na jistotu. Tomu filmu vlastně neschází mnoho k dokonalosti - poutavý příběh, nádherná kamera (jak jen dokáže zachytit nekonečný prostor krajiny i vypíchnout zdánlivě banální detail), působivá hudba a skvělý výkon Jorgy Kotrbové, která je více jedné krve s nepoddajným hřebcem než se svými lidskými vrstevníky. Je to vlastně československá odpověď na Lamorissův film Bílá hříva , který dokonce v jedné pasáži filmu hrdinka sleduje v televizi a ve snové sekvenci se v něm dokonce ocitá. Oproti Bílé hřívě je Trápení ještě poetičtější. Svobodná jízda hrdinčina noční opuštěnou krajinou je dokonalost sama. (26.04.2012)