Závrať

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr. (09.01.2018)

Závrať předznamenává Naději, jak už to tak v životě bývá… Rozpačité napětí mezi vyprávěním příběhu, vylíčením prostředí a charakteristikou postav se již zde řeší kompromisními resumé: od samého začátku se vše sčítá. Nerozehraje se drama, nepředstavují se hrdinové a prostor zůstává v pozadí, jakkoliv jej kamery sledují s větším zaujetím než ty tiché i hlučné lidi. Zatímco však v Naději k sobě přitahovali pozornost právě skvělí herci, zde lhostejně a nezaujatě hrají lhostejní a nezaujatí, a do černobílých siluetových podobizen si divák promítá své vlastní sny a viny – a při vší slábnoucí úctě pochybuji, že zrovna o tohle Kachyňovi a Novákovi šlo. Snad kdyby obsadil Chadimovou a Lackoviče nebo Peterku a současně rozehrál živý logos periferního společenstva, dokázal by tu tušenou přímku lidských životů zhmotnit, takto zůstalo u fragmentů, s nimiž se lze stěží ztotožnit, jakkoliv už člověk ledacos zažil. Když se v poslední třetině film zúžil na milostné drama, začal se hroutit i obraz a svět a hrdinové přestali být hrdiny, nezbylo nic… (21.04.2018)

Reziser Karel Kachyna /Pozor, Vizita, Lasky mezi kapkami deste, Zlati Uhori/ natocil krasny film, v ktorom ide o lasku chlapa k zene, aby som bol konkretny starsi skuseny sofer a mlada neskusena dievcina. Karel Kachyna filmuje, ale takym sposobom, ze ma to bude este fascinovat a film si pozriem viackrat. Sympaticke dlhe zabery na krajinu, pomale, kludne tempo a volne na seba nadvazujuce obrazky mi povedia casto viac nez slova. Eva Solcova bola vyborna, a ze najlepsie filmy cs kinematografie sa tociliv 60. rokoch, tak dam 77 % (23.08.2017)

Tak tento snímek jsem se nějak nepobral. Je to určitě mistrně natočené (dokonalé byly hlavně všechny ty záběry točené z výšky vrtných věží střemhlav dolů a opačně třeba z pod mostu vzhůru), ale scénáristicky mi to přišlo místy nudné nebo nelogické. Třeba jsem nepochopil smyl té rvačky v hospodě, v níž přesila chlapů zmlátí toho šoféra Gabu. A tomu samotnému konci jsem jako vůbec nerozuměl. (30.04.2017)

Kachyňa, kouzelník! Komouši patrně chtěli film o dobyvatelích cínu, které národní hospodářství tak potřebuje. Ano dostali ho ale s poetickým příběhem Božky, holky v krátkých sukýnkách, jednou zamilované jednou ne. ale to je jen na oko. Kamera na výbornou, samé psychydelické západy. Zbytečně kecat, musíte to vidět! (16.05.2010)