Modré stíny

"modré stíny" nás budú doprevádzať ( prenasledovať) ešte veeeľmi dlho. Seriál poukazuje na dedičstvo minulosti prehnitosť systému, spoluprácu, uplatkárstvo a korupciu, . Domnievam sa , že je to tak vo všetkých krajinách kde bol odstránený režim jednej vládnucej strany. Nielen v Čechách ale aj .... veď viete .... ;) (15.08.2020)

Na české televizní poměry jsou Modré stíny až nebetyčně zajímavě natočené. A taky mimořádně divné a nevyrovnané, proměnlivou kvalitu nemají jen jednotlivé díly, ale jako na horské dráze jsem si připadal i mezi scénami. Kdy některé jsou skutečně silné, výborně zahrané i napsané, zatímco jiné jakoby vypadly z úplně jiné, o několik úrovní horší produkce. Právě tahle nevypočitatelnost mi zkazila druhou polovinu seriálu, protože je poměrně otravné užívat si určitý moment a zároveň se strachovat, co přijde po něm. Stejně tak je děj ve druhé půlce příliš přesycený dějovými linkami, které ve výsledku nikam nevedou, zpomalují ty zajímavější a na konci nijak nepomáhají ke katarzi (která zde podle mého do značné míry není). Všechny tyhle věcí přispívají k velmi zvláštnímu feelingu, který je celou minisérií prodchnutý. A v případě Modrých stínů hodně záleží na tom, jak na vás právě tento feeling zapůsobí, protože jsou díky němu v mnoha ohledech problematické, ale taky zajímavé a svým způsobem jedinečné. Nikomu bych se je asi neodvážil doporučit, ale za vidění určitě stojí. Protože něco podobného opravdu není na obrazovkách České televize k vidění každý den. (01.03.2016)

Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. (06.03.2016)

Námět a děj není špatný, jen hrozně zbytečně natahovaný. To byla moje kritika už u první série a tady to pro jistotu roztáhli ještě o další díl. Bohužel zpracování je fakt na palici a nechápu, proč takhle někdo przní film. Přesvícené, herci neartikulují, řvou nebo šušňají a není jim vůbec rozumět. Do toho je ale hlavně dobře slyšet tikot hodin, šumění ulice a jiné ruchy. A jediné slušné postavy, Krobota, se seriál zbaví. Za to zůstává rachitická holčina ojebávaná Hurvínkem ve věku svého otce a je to celé táááák moc smutné. Melíškové postava je hysterická kravka a tak i Novotného semi-hajzl je po Krobotovi alespoň nějak vystavěná smysluplná postava. Tak uvidíme, jak autoři pokračovali dále nebo jestli to bude stále zpracováním jen zabitá práce... (04.03.2019)

Modré stíny si vybraly výtvarně nosné dějiště důstojné univerzity a otravnou přísadu detektivek, totiž politiku. Obětí vražd se stávají lidé, kteří se snažili odhalit předraženou rekonstrukci školního areálu a machinaci s pozemky; nitky sahají od univerzitního kvestora k jeho budoucímu šéfovi, ministrovi vnitra. Čili poctiví místní policisté se octnou pod tlakem vyšších zájmů, do hry vstupují inspekce, BIS i soukromé problémy vyšetřovatelů včetně stínů minulosti a trablů rodičovských i mileneckých. (23.06.2020)