X-Men: Dark Phoenix

Vzhledem k nulovým až záporným očekáváním široké veřejnosti dlouho dopředu jasná kritická i komerční prohra, která mi láme srdce tím, jak moc mi jde naproti a jak moc si s ní rozumím. Je totiž rozkročená přesně na půli cesty mezi poctou všem myslitelným předlohám a stejně tak i dosavadnímu filmovému odkazu. Dává důraz na týmovou akci, která přitom (naštěstí) postrádá naivitu klasických komiksových dobrodružství a zároveň bezostyšně poukazuje na fakt, že se víceméně opakuje Poslední vzdor, před jehož rozporuplnými dějovými zvraty několikrát pomrkne na diváka - a vydá se jiným směrem. Sophie Turner si navíc rozpolcenou Jean překvapivě uhrává a celé Phoenix sáze tak vzdává (i díky o třináct let vyspělejšímu CGI) větší hold než svého času (jakkoli ikonická) Famke Janssen. Když se navíc do děje ponoří naplno i Magneto, opět dokazující, že Fassbender je z celého osazenstva nejlépe obsazen, zapomínám i na mírně rozporuplné motivace jednotlivých charakterů a výsledné hodnocení rád podřizuji komplexnímu poselství, tak symbolicky nahrávajícímu prapůvodním myšlenkám z prvních dílů. Simon Kinberg mutantům rozumí a až nekriticky je miluje, takže občas zapomíná na diváky, kteří nemají většinu minulých dílů nakoukaných i pozpátku. Rozloučení se samostatnou podobou spravedlivých X-Men přesto dokáže zůstat pevně na zemi, jakkoli se měřítkem vypravilo až ke hvězdám. (15.06.2019)

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný... (06.06.2019)

X-Men se vrátili tam, kde začínali, a Dark Phoenix je super film hlavně díky tomu, že mu stejně jako prvním dvěma Singerovým snímkům tak záleží na postavách. Prim opět hrají dialogy a emoce a akční scény slouží hlavně jako efektní cesta vedoucí právě k tomu, co mutantí ságu kdysi odlišilo od ostatních komiksových filmů a udělalo z ní dospělou podívanou s prostorem pro zamyšlení. Kdyby se scénář Dark Phoenix podařilo napsat a natočit v roce 2006 namísto Posledního vzdoru, byl by to úžasný závěr trilogie. Takhle je to úžasný závěr trochu rozkolísané a zmatené ságy, která se sice postupně jaksi ztratila sama v sobě, ale vždy se dokázala najít. Po herecké stránce nemám co vytknout, z příběhu bych samozřejmě kromě Jean rád vyzdvihl chybujícího Profesora X, no a režijně mě Simon Kinberg potěšil stejně jako scenárista - teď nemluvím jen o božím vlakovém finále, ale hlavně o tom všudypřítomném napětí a oprávněném pocitu osudovosti, který se mu (i díky Zimmerově hudbě) podařilo vyvolat. (12.06.2019)

6/10. Ani zdaleka nejde o takový průser, jak všude pročítám či slyším. Akce je parádní (využití schopností moc potěšilo), Zimmerova hudba správně epická a stále to má několik hereckých es (McAvoy či Fassbender), které to táhnou kupředu. Zápletka se bortí pod nezvládnutou dramaturgií a ústřední postava (Sophie Turner) těžce zaostává... ale nejde o žádné fiasko. Je to fajn. Ovšem... smutným faktem zůstává, že série, která komiksový žánr před lety nakopla, se loučí na průměrné notě. (12.06.2019)

V poslednom období mám dilemu, že u mnohých filmov sa neviem rozhodnúť, či mám dať 3 alebo 4 hviezdy. Tak som dal 4, pretože nie som kritik filmov a snažím sa vo všetkých snímkach nachádzať čo najviac pozitív, aby som hodnotil čo najvyšším možným spôsobom. V prvom rade by som zdôraznil, že filmy o X-Menoch zvyknem pozrieť len raz a kedže mám mnoho filmov a seriálov, ktoré chcem ešte vidieť, nedostane sa mi čas pozrieť si ich častejšie. Preto sa mi stáva, že sa v X-Menoch už často strácam a nevyznám sa v postupnostiach deju. Tu ma dosť silne a emotívne zasiahla smrť jedného (alebo jednej) z X-Menov, čo som nečakal. A jednalo sa o môjho (alebo moju) najobľúbenejšieho X-Mena. Každopádne snímka plynula svižne, ale príbeh bol nie až tak prepracovaný. Zdalo sa mi, že je to akoby vedľajšia príbehová linka, akoby sme sa nedívali na nič podstatné. Potešila ma prítomnosť Jessici Chastain, ale bohužiaľ nevyzerala tu veľmi okúzľujúco. Stopáž je prijateľná a tak môžem konštatovať, že táto snímka mi v skutku príjemne minula čas. (30.09.2019)