Chlapi nepláčou

52. KVIFF - Koukám, že balkánská stigmata z války v devadesátých letech jsou stále aktuální. Co se stane, když v dnešní době přivezete do jednoho horského hotelu bandu Jugoslávců, Vám totiž odvypráví tento film. Ono potkat v současné době na jednom místě Chorvata, Srba, Bosňáka, Muslima a Ustašovce, by nechtěl nikdo z Vás. No a jeden slovinský psycholog to pojal jako dobrovolnický výzkum a zároveň pokus o vyrovnání s minulostí. To, že je ten doktor Slovinec je mimochodem docel trefný. Jak to nicméně dopadne, nemá smysl říkat, ale co se během filmu děje, to je to, co stojí za zájem. K tomu počítejte s naprosto úžasnou kamerou, která Vás přesvědčí, že horský masiv v Bosně a Hercegovině stojí za návštěvu. Za mě tedy rozhodně palec nahoru. (04.07.2017)

Vojnové jazvy na tele a duši sa ťažko zacelujú. Tvorcovia sa v širokej koprodukcii snažili vyrozprávať príbeh mužov z rôznych národností bývalej Juhoslávie, ktorí stáli na opačných stranách frontu. Film je síce obžalobou vojny, ale to nie je primárne, zaoberá sa traumou povojnového stavu. Nenávisť a nacionalizmus je stále živý a prejavuje sa v chovaní aktérov. Síce poznamenaní vojnovými útrapami, stále nedokážu nájsť v sebe silu silnejšiu ako nenávisť, ktorá dohnala Balkán do konfliktu. Cesta k nápravám chýb je zložitá a zaujímavý experiment so zástupcami strán kdesi v horskom hotely v sebe nesie mnoho poznaní, uvedomovanie si utrpenia druhého. Snaha o humanistické dielo sa vcelku vydarila, záver aj vďaka metaforickému vyjadreniu dáva nádej. (14.06.2018)

Je to moc hrr. Nechci snižovat potlačovaná traumata, ale v tomhle filmu stačí lehký vánek, aby se začal člověk zmítat na zemi a vzpomínat na hrůzy ze zákopů - nějak se těžko věří, že kdyby k vyprovokování reakcí stačilo tak málo, jak se děje zde, tak by bylo těch osm veteránů vůbec schopných jakékoliv sociální interakce. Kdyby to začalo víc nenápadně a svou cestu ke katarzi to budovalo, asi by mě to přesvědčilo spíš. Coby modelový příklad, určitá svého druhu alegorie, ale proč ne. PS: To by je zabilo dát tak aspoň jednu ženskou? Ty se před válkou taky nikam neschovaly... 3 a 1/2 (02.10.2017)

Válka na Balkáně byl hrozný průser. Nikdy jsem nepochopila, jak rychle se ze sousedů a kamarádů stali úhlavní nepřátelé, kteří se bez milosti střílejí a podřezávají si navzájem své nejbližší. Tohle se přece nedá jen tak rychle zapomenout. To vážně stačí pár dní na horách, trocha psychologického skotačení a vše je odpuštěno, a zase jsme všichni kámoši? (14.03.2020)

V souvislosti s filmem bývají vyzdvihovány především herecké výkony, ty jsou sice pohlcující, ale Chlapi nepláčou dovedou udržet diváckou pozornost i jinak. Film je totiž velice obratně odvyprávěn. Drljevic citlivě odkrývá historii svých charakterů ve vzájemných konfrontacích, které jsou vedeny nějakým prostředníkem - terapeutem, recepčním, alkoholem. Každá scéna má svůj význam a odhalí divákům novou informaci. Každý krok, každý panák i  každá vteřina filmu. Vše je pečlivě vedeno jako terapeutické sezení, které neustále distribuuje ty správné stimuly, aby vzbudilo očekávané reakce. Film ani na vteřinu nezaváhá, dokonce ani v samotném závěru, který není radostným vyléčením nebo definitivním vyhořením, ale opatrným krokem k lepší budoucnosti. (08.07.2017)