Nádech pro lásku

Claire Foy je pro mě jednou z nejpůvabnějších hereček, co se před kamerou objevují, takže mě nepřekvapilo, že si film v podstatě "ukradla" pro sebe. Protože jestli mě něco okouzlilo, tak to byla její síla, odvaha a odhodlanost. Film má opravdu moc hezký momenty, zvlášť ty, při kterých se divák zasměje nebo ty, kdy vidí, že umění žít je bezkonkurenční dar. A to, že film produkoval jejich syn je mi taky hrozně sympatický. 4* (08.07.2021)

Myslel som, že Andy Serkis je väčší frajer a prejaví pri zobrazení takto ťažkého osudu väčšiu odvahu. To platí aj pre scenáristu. Vynára sa ale otázka, či pozitivistický prístup a myšlienka o prežití života naplno ospravedlňuje absenciu hrôz na plátne (sem tam sa niečo objaví), ktoré pri tomto spôsobe života musel Robin a jeho rodina dennodenne prežívať. Každopádne ma prekvapila bohatá výprava a krásna pastelová kamera a samozrejme aj téma, proste sme sa zase dozvedeli niečo nové a tento človek a jeho rodina si takúto poctu zaslúžili. Claire Foy mi ale v podobných úlohách starostlivých žien (First Man) skôr lezie na nervy, viac som si ju užil ako rebelatnku Lisbeth. No a syn nedostane takmer žiadny priestor, čo zase vyvoláva otázku, nakoľko bol film prestrihávaný. (20.02.2021)

Hodně silná věc, Andrew Garfield v hlavní roli je skvělý stejně jako Claire Foy. Téma filmu je samozřejmě výborné - i handicapovaní jsou součástí společnosti a nezaslouží si zůstat za zdmi ústavů a nemocnic. Dnes názor celkem běžný (i u nás se s tím většinová veřejnost musela vyrovnat), ale v minulosti s tím někdo musel přijít. Andy Serkis jako debutující režisér určitě nezklamal. (04.12.2017)

Vše co mám rád u životopisnejch story, který jsou podložený skutečným příběhem tu bylo... Miluju autentický záběry, fotky atd... To tu bylo. Tak co mě tak nějak nevoní? Je to určitě zbytečně táhlá nuda společně s hlavním hrdinou Garfieldem! To je herec neherec, kterej mi fakt nesedí. Jinak jde o klasickej průměr. 50% (13.10.2018)

Idea veľmi podobná ako pri Me Before You, takže už len tento fakt tomu ubral na originalite. Dokonca aj tá emočná línia bola viacmenej totožná - rezignáciu striedala nádej a boj o prežitie, a napokon zas prichádzali fázy túžby po smrti. Mňa osobne najviac vzala za srdce tá časť tesne po Robinovom ochrnutí, najmä keď sa mu snažili odčítať z pier, čo chce povedať - napokon z neho vyšlo Let me die... Potom už to bol taký gradačný štandard - roky stabilizácie, relatívneho šťastia, prínosu pre spoločnosť, a t ď. Nehovorím, že som sa nudil, ale bol to taký priemer. V celkovom ponímaní to však bola najmä pekná spomienka producenta Jonathana Cavendisha na svojho otca, ktorý spôsobil revolúciu v zdravotnej starostlivosti o respiračne závislých pacientov. (16.01.2018)