Kočičí princ

Náročné umění pro malé děti. Přitom "řemeslně umělecky" to není příliš nadprůměrné (až na skvělé dětské herce, hlavní i vedlejší). Je to tak jiné než všechny dětské filmy. To, co dělá tento film tak podivuhodným, tak kouzelným, je nálada, v které se nese, spolu s hudbou a obrazy. A myšlenková, symbolistní i emoční náročnost, na jakou dětský divák není zvyklý a přece v dokonale "prodětském" balení. V dětství mě tato podivná ne-pohádka fascinovala, trochu jsem se v ní ztrácel. Navíc si pamatuji tu opakovanou bezútěšnost - pro mých šest let všechny ty situace vypadaly tak beznadějně, ztraceně, nedalo se tu jako jinde samozřejmě počítat s dobrým koncem. Ale celkově jsem byl - okouzlen. Teď jsem to zhlédl po mnoha a mnoha letech - a opět jsem fascinován a okouzlen. Dvě malé děti z tohoto světa, v němž jsou vražděny kočky, na cestě za živou vodou, kterážto cesta si v ničem nezadá s příběhy mytických héróů. Statečný bratříček a moudrá sestřička, pro něž je pohádka samozřejmou skutečností - a tak zachraňují svou kočku s koťaty, zlého Alberta i celý svět. (Jen musím podotknout, že černá slušela Albertovi lépe - co naplat, nejsem už dítě.) Ačkoli: zachraňují? Po pádu lahvičky s živou vodou... je závěrečná scéna skutečná? Tady je prostě i ten šťastný konec zpochybněn. Škoda, že nebylo kvalitněji řešeno herecké ztvárnění dospělých postav. Kromě démonického Alberta a krásné maminky to za mnoho nestálo. I když... možná je tady ten ochotnický statismus dospělých příhodnější než nějaké mistrovské přehrávání. Na okraj: Ve škole nevisí na zdi portrét presidenta, nýbrž Leoše Janáčka. (14.04.2011)

Jako dítě jsme na to šli povinně celá škola, asi proto že dobrovolně by na tuhle škváru nikdo nešel. Nejhorší scény jsou jak si děti při disco hudbě hraji na dekadentní dospělé, nebo boj s chobotnici. Žaneta Fuchsová působí ve všech filmech vyloženě protivně, proč z ni byli všichni tak paf to je mi záhadou. Nejvíc děsivě působil Winfried Glatzeder kterého úžasně předaboval Petr Čepek, toto byl nejlepší přínos celé pohádky. Naštěstí pro dětského diváka tento východoněmecký herec opustil NDR a přestěhoval se do NSR a z tohoto důvodu se pohádka přestala reprízovat. ⭐️jedna hvězdička za pěknou hudbu od Luboše Sluky, která jediná utváří pohádkovou atmosféru. Není divu, že trilogie Pod jezevčík skálou aj. Působí díky tatéž hudbě stejně kouzelně. (04.01.2021)

Hodně rozporuplné, spíš než pohádka to funguje jako docela depresivní film, protože atmosféra je ponurá. Chvílemi až děsivá a do toho 2 děti, které jedou na koni pro živou vodu a cestou potkávají různé pohádkové bytosti. No těžko se to hodnotí. Pro mě je to tak na 3 hvězdičky, ale moc uchvácen nejsem. (16.09.2009)

Tato působivá maeterlinckovská variace mě silně oslovila již v dětství – svou snovou, přízračnou atmosférou, pronikající do všednosti. Dnes mi trochu vadilo spěchající vyprávění a leckdy i násilné míšení reality a fantazie, které při vlastní pouti za živou vodou působí poněkud opatrnicky, kontrolovaně. Škoda, že se film nenatáčel o deset patnáct let dříve, za velkorysejších podmínek. Bývalo by mohlo vzniknout opravdu strhující obrazivé podobenství o křísivé moci snu, jehož hranice se v chladných normalizačních letech jevily opravdu příliš zřejmé, a o dvojdomoví dětské duše, které si soudobý pionýrský světonázor nepřipouštěl. (04.09.2014)

Velmi zajímavá a na naše poměry velmi netradiční pohádka. Jako dítě jsem ji nechápal a nenáviděl, někdy děsila a jindy byla děsivě nudná. Dnes se na věci dívám trochu jinak a vidím na Kočičím Princi víc kladů. Jenže i tak je tento film, beru-li ho jako celek, jen kdesi nad průměrem a spousta věcí (hlavně podivně skokovité vyprávění) by se dala udělat líp. A některé jiné pohádky to také líp dělají:) Bez výhrad skvělá je místy až symfonická hudba Luboše Sluky. 60% (18.01.2007)