Prodavač humoru

Umělcova smlouva po Česku. Haproval mi závěr - nevěřím. Kornová byla překrásná! Satinský se na roli moc nehodil, byl spíš komediální, pro dramatické herectví měl omezený fond. Zajímavá hudební složka: Kocáb přeprodával v osmdesátkách stále tytéž kousky a "estrádni" hudbu psal jiný skladatel. Skvostný byl Vyskočil se svou suitou: to jsou dodnes nejsilnějši momenty filmu: "hrc prc ratata" (08.10.2016)

Zaujímavé je, že koncepcia príbehu je postavená na tom, že ak niekto (aj keď pod nátlakom zhora) akceptuje hlúpu estrádnu zábavu ako vzorový model osvety, ostáva ako tak čistým, pokiaľ nezoberie hmotný úplatok. O tom sú všetky tie smiešne scény, kedy priamo do bytu sú dodávané pivá a neviemčoešte, ktorý "statočný" kulturträger v úvode neznáša a pchá všetky jemu podsúvané peniaze a veci do vrecák späť úplatkárom. Neskôr do bahna korupcie zabŕdne, navyše doma mučený veliteľkou koncentračného tábora. Július Satinský svoje pracovné i domáce peklo stvárnil bravúrne. Povisnuté volie oči a mrožie fúziská k takejto rezignovanej postave viac než svedčia. Naviac ak v minulosti si zrejme predstavoval inú realitu umeleckého kultúrneho rozvoja v socialistickom Československu. Estráda, ktorá prekladá všetky epizódy vo filme, prekoná veľa z najhorších očakávaní. Ale zrejme ako u koho - o čom svedčia nadšene rozžiarené očká a úsmev na tvári Jožinovej (to jest Satinského) dcéry, dychtivo hltajúcej ďalšiu porciu výkalov zábavnej, transvestitne pôsobiacej show. Poznámka: Vrátim sa k úvodnej vete komentára. Presvedčenie jedného z mojich obľúbených románových detektívov je presne opačné ako u Satinského tuná: "Hotovosť zobral v čase výkonu služby ako policajt vždy. Ak niekto ponúka, bolo preňho plytvaním energie presviedčať takúto osobu o opaku. Pokiaľ však išlo o vraždu, či iné fyzické ublíženie, nebránilo mu podobné "korupčné" jednanie konať vždy v prospech dolapenia skutočného páchateľa. V prvom rade tomuto detektívovi išlo o akési prirodzenoprávne posúdenie správnosti toho, čo sa môže a čo je už za hranicou. Naproti tomu vo filme pôsobí strnulé trvanie na odmietnutí drobnej hmotnej pozornosti ako smiešne v porovnaní so zmierením sa hlavnej postavy s aktívnym osobným kultúrnym vymývaním mozgov: s doslova aktávnym šírením umeleckej sračky. Druhá poznámka: Užívateľ mchnk správne poznamenáva, že dnes sa obchod s kultúrnym brakom presunul do televízie (a na webové stránky, kde okrem masívne šíreného hovnového humoru, na ktorom sa zabávajú milióny aktívnych vysokoškolsky vzdelaných "chytrých" užívateľov je šírený obsah s minimálnou či slabulinkou hodnovernosťou - dodávam ja) a výrazným spôsobom ovplyvnil aj jej verejnoprávnu podobu. Dnes sú na podobných pozíciach nákupcovia audiovizuálnych diel programových oddelení jednotlivých televízií, teda istých úradov propagandy. (01.07.2013)

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * (08.10.2023)

Kandrtův Humor na cestách byl opravdu děsná blbost. Krejčíkův film ovšem překvapil. Socialistická společnost nezdravých vztahů, rodinných problémů, úplatků, známostí, šedé ekonomiky, protekce, to se soudruhům opravdu nemohlo líbit. Hlavní hrdina byl semletý tak nevinně, ale vědomě. Jako připomínka dob nedávných zajímavý film. (27.10.2021)

Si někdy tak říkám, na co se to vlastně za socíku naši fotři v TV koukali, když půlka natočených filmů šla rovnou do trezoru a druhá půlka byla většinou kravina. Prodavač humoru je myslím na své poměry a možnosti nadprůměrná komédie, která celkem věrně zrcadlí životní realitu, tedy když seš nahoře, lezou ti všichni do prdele, když jsi dole, do prdele tě všichni kopaj. Naprosto výborně (jako vždy) hraje Ivan Vyskočil, kterej ztvrárňuje principála partičky s naprosto otřesným vystoupením. (25.06.2012)