2001: Vesmírná odysea

Příliš zdlouhavé a příliš nudné. Knížku jsem četl a ne že by se mi nelíbila, ale už i ona byla zdlouhavá. Nemylte se, na Clarkea nedám dopustit. Například Zpěv vzdálené Země nebo Měsíční prach, Město a hvězdy či Setkání s Rámou jsem četl jedním dechem. Ale Vesmírná odysea je v pravdě Odyseou. Straussův valčík Modrý Dunaj mám rád, ale ne když se na něj musím dívat půl hodiny s nejdříve nádhernými (a to i dnes) triky z vesmíru, který jsou však příliš ospalý a únavný po deseti minutách (a ony trvají mnohem dýl). Navíc mi přišlo, že někdo omylem zavadil o hlasitost a tak se z toho stal spíš koncert. Příběh je sice zajímavej, ale muselo by se to prostříhat aspoň na 90 minut. Takhle je to příliš zdlouhavý, některý pasáže jsou tak únavný, že u toho vydrží jenom odhodlanej divák. Mamka to po prvních 35 minutách zhodnotila slovy: "Kdo se na to může dívat?" A já s ní souhlasím. Film, kde se něco děje prvních a posledních dvacet minut z celkových 140 není nic, co bych chtěl vidět příliš často. Ale za perfektní zpracování prostředí, triků a miniatur musím ty dvě hvězdy dát. (21.09.2006)

„Dave, táto konverzácia nemá zmysel. Zbohom.“ Je zaujímavé, že vizionárske diela geniálneho Stanleyho Kubricka majú povesť ťažko stráviteľných a náročných filmov a pritom to bol taký hravý a zábavný režisér, ktorý vždy rozprával „obyčajné“ príbehy, ktoré sa, ťažko povedať prečo, javili ako „intelektuálne umenie“ (horor OSVIETENIE, vojnový epos OLOVENÁ VESTA, dráma EYES WIDE SHUT). V sci-fi 2001: VESMÍRNA ODYSEA (1968) svoj štýl dotiahol do dokonalosti: dlhé minúty trvajúce scény, podmaľované „vážnou“ hudbou, môžu skutočne pripomínať umenie v tom najhoršom zmysle slova. Monolit, „viedenský valčík“, opice, HAL 9000, kosť, Clark, Oscar. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sci-fi/362-2001-vesmirna-odysea-100- (14.06.2008)

Mám ke Kubrickovi ambivalentní vztah. Imponuje mi, že natáčel filmy, které uspokojí milovníka žánru bez trapných polopatismů. A způsob, jakým pracoval s hudbou. Ale co mi na jeho filmech vadí - a vím, že on za to vůbec nemůže - je ta jejich historická nedotknutelnost. Kdokoli se odváží dát třeba Vesmírné odysei méně než pět hvězdiček z pěti, je vystaven posměškům, že "nepochopil Mistra" a měl by se radši dívat na Teletubbies. Ale ten film se nedá hodnotit podle objektivních měřítek. To je možné u schematicky psaných žánrových scénářů, ne u filmu, kde je každá druhá scéna nedořečená a mnohdy bezeslovná, u filmů, které nabízejí řadu interpretací. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že 2001 působí jinak, když ji vidíte spolu s dalšími lidmi a jinak, když se díváte sami (doporučuju), když ji vidíte jen proto, že "v televizi to zrovna běží" a když si ji pustíte, když opravdu chcete. Jiné je to za světla a ve tmě atd. Ten film vám neříká, co si o něm máte myslet, takže záleží na vaší momentální náladě a myšlenkových asociacích, jestli si odnesete dojem další banální story o tom, jak civilizace došla do bodu, kdy je třeba zmáčknout reset, nebo něco silnějšího. Zda ji budete vnímat jako apokalyptickou prognózu nebo naději v lepší příští... Chápu všechny statečné, kteří se odvážili napsat, že jim takový film nesedí a věřím jim dokonce víc než pětihvězdičkovým hýřilům, kteří jen mlhavě blekotají cosi o klasice. Ale radím jim: dejte tomu filmu víc šancí a teprve pak mluvte. 80% (07.11.2006)

Přirovnal bych to k Tenkrát na Západě. Kdo viděl dnes už legendární western, tak už jistě ví, kam mířím. Kdo viděl a zároveň se u toho mohl unudit k smrti, tak zřejmě přestává číst tento komentář nebo ukončuje stahování filmu. Vizuálně je to úchvatné, v kombinaci s hudbou místy geniální, jenže díky přepálené stopáži často utahané a pro bežného diváka nudné. Jenže to vše je potřeba pro nezaměnitelnou atmosféru, která vrcholí při setkání s Halem. Těžko hodnotitelný film, který však ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. (20.04.2010)

Otevři ty dveře, Hale! Vzešli jsme z opic a jednou nás zničí umělá inteligence. Stanley Kubrick byl vizionář, doslova filmový Mozart. Dnes, na prahu druhého desetiletí 21. století, už bereme jako samozřejmost spojit se s někým přes počítač, dlouho si s ním povídat a dokonce se s člověkem na druhé straně vidět. Ještě někdy před dvaceti lety pouze lákavá představa, ale co teprve v roce 1968? VESMÍRNÁ ODYSEA je nadčasový skvost. Můžeme zde v dokonalé vizuální podobě sledovat tři vývojová stádia naší planety, během nichž se objevuje záhadný a nádherný monolit, zvyšující inteligenci tvorů. Uvidíme souboj prehistorických lidoopů, psychologickou bitvu člověka se strojem i kosmické dítě plující vesmírem, které má snad symbolizovat znovunarození a nesmrtelnost člověka? Nechte se unášet nekonečným vesmírem v té nejlepší vizuální podobě a užijte si dlouhou cestu na Jupiter. Povznášející, až meditativní záležitost, studnice science fiction. (22.02.2010)